Ráno vyjíždíme brzy, protože se začínají sjíždět střelci a místo střelby pokukují po našich strojích. Po 50 km přijíždíme do Nornkopingu, čtvrtého největšího města Švédska tzv. Paříže severu. Tankujeme, avšek nastává problém. Vzhledem k tomu, že nám došly švédské peníze a je neděle, máme pouze německé marky. Bereme proto každý pouze osm litrů za zbytek drobných mincí, a pokračujeme odhodláni pohánet své stroje třeba i vezeným rumem. Po dalších 50 km dojíždíme do Nykopingu a potřeba dalšího benzínu je akutní. Po krátkém přemlouvání mladé pumkařky tankujeme za marky. Mužeme pokračovat s plnými nádržemi. Navigace se komplukuje, sjíždíme z hlavní silnice, a v souladu s údaji itineráře pokračujeme po vedlejších cestách s cílem objet Stockholm a zastavit se na zámku Skokloster v muzeu historických vozidel, které leží severně od Stockholmu uprostřed nádherné přírody plné jezer a lesů. Jízda členitým terénem vyžaduje více pozornosti než na rovných hlavních silnicích, kde můžeme jet na plný plyn. Krajina je nádherná, hluboké husté lesyy lemují pastvinz plné koní a osamocené farmy. Na křižovatce u Enkopingu Emilovi praská spojkové lanko. Výměna za nové je dílem okamžiku. K večeru vidíme první ukazatel Zámek Skokloster. Jdeme serpentinami okolo starých runových kamenů, do Skoklosteru zbývá už jen pár kilometrů. Z reproduktoru vysílačky se náhle ozývá Robert:"Hořím, hořím!!!!". Navlečený do zelené letecké bundy, kožené kukly a leteckých brýlí mám v tu chvíli pocit jako pilot stíhačky za prudké bitvy. Zastavujeme a prohlížíme Robertův stroj. Kromě pachu pálící se barvy a kovu žádnou zjevnou závadu neobjevujeme. Budoucnost ukáže, do jaké míry byl tento okamžik v našem životě důležitý. Příjíždíme k zámku a muzeu. Po krátké obhlídce terénu jedeme do 4 km vzdáleného kempu. Majitelka kempu je zjevně zaskočena a se zájmem prohlíží naše stroje. Přes nášivky českých vlajek a nápisů na bundách a kombinézách se na nás pokouší mluvit Rusky a jsme tak zahrnuti vo "Východního šuplíku", nicméně máme příslib, že můžeme přenocovat za německé marky. I když je již půl dvanácté večer, přicházejí lidé z kempu, aby se podívali na naše stroje, povídáme si ještě dlouho po půlnoci. Spíme sice v kempu, ale pod širákem na nejlepším místě kempu - na břehu nádherného jezera po ujetí 353 km.