Udělali jsme si den volna, provádíme běžnou údržbu strojů a prohlížíme si okolí polárního kruhu. Velorexy tlačíme na bílou čáru označující polární kruh. Okamžitě vzbuzujeme pozornost turistů i místních obyvatel. Oslovuje nás také paní, která se v roce 1948 provdala do Švédska. Je ráda, že si s někým může popovídat rodným jazykem. Přichází také místní průvodce laponec Erasmus, který je tříkolkami nadšen, zve nás na kafe, vypráví nám o zdejším kraji a nakonec přívádí ochočeného soba. Zvíře to není velké, váží pouhých 70 kg. Vypadá jako náš jelen s chlupatými paružky, ale velikostí spíše přípomíná srnce. Přes zimu ho Erasmus pouští do volné přírody a na jaře ho opět chytí. Pozná ho podle červených tkaniček v uších. Díky Erasmovi získáváme také oficiální potvrzení o překročení polárního kruhu. Nakupujeme pár suvenýrů a každý domů jednu jednu sobí kožešinu. Kromě farmy na psy Husky objevujeme 30 metrů vysokou věž. Vylézáme na ni a pozorujeme přírodu. Po obhlídce shora následuje obhlídka sdola, vyrážíme do lesa. Je sice půl dvanácté večer, ale slunce stále svítí, les je hustý, podklad se podobá močálu. Mám hned mokro v botách, protože mi praskla podrážka. Místo krásné přírody však zanedlouho nacházíme zavezenou skládku, které dominuje Ford Cargo prostřílený brokovnicí. A nedaleko opuštěný pneuservis. Žádná divoká zvířata jsme neviděli. Slunce svítí stále, je polární den. Za stálého světla uléháme ve 3 hodiny ráno a přemýslíme, zda je dále na Nord Cap vzdálený pouhých 680 km. Na ujetí této vzdálenosti a zpět bychom potřebovali 4 dny navíc. Nakonec se shodujeme, že Nord Cap si necháme jako případný cíl budoucích výprav.
Zaregistrovat
Přehled garáží
stroj: Velorex 16/350)
)
)
)
)
Koženka, jak se vlastně v...
Velík