Ráno zjišťujeme, že vedle našich strojů stojí velká americká dodávka. Je dlouhá více než 6 metrů a za sebou má ještě dvounápravový obytný přívěs. Za ním pak stojí ještě Opel Astra. Dlouho se nic neděje, až v půl desáté kolona ožívá. Z ameriky vylézá muž, z obytného přívěsu žena, a pak postupně pět dětí. Jsou ze švédské Kiruny a jedou na jih za teplem. Ameriku s přívěsem mají na bydlení a Opla na prohlídky okolí. Našimi stroji jsou fascinováni. Tu z protisměru přijíždí dvoupatrový autobus plný německých turistů a zastavuje. V domnění, že zastavují kvůli blízkým toaletám jim nevěnujeme větší pozornost, avšak zastavili kvůli nám. Okamžitě jsme obklopeni davem, každý se vyptává na naše stroje, jedna žena točí vše na video a říká, že je z hamburské televize, a že záběry půjdou do programu. Usmíváme se a čistíme zablácenou českou vlajku na blatníku mého Velorexu. Díky zájmu turistů nemáme čas ani na snídani. Okolo půl jedenácté vyjíždíme. Je neděle a zjišťujeme, že opět nám dochází místní měna a máme pouze německé marky. Rozhodujeme se zajet do nejbližšího města na trase a vyměnit peníze v nějakém hotelu. Zastavujeme v Jyvaskyle na náměstí poblíž vlakového nádraží. Peníze musíme vyměnit za každou cenu, jinak bychom museli počkat do pondělí, protože již nemáme benzín. Na nádraží získávám mapku města a podle ní se vydávám do nejbližšího hotelu. Navštěvuji celkem čtyři, ale nikde bohužel nemají směnárnu. Nakonec dorážím do pátého hotelu. Na jeho dveřích jsou samé hvězdičky, však také ve špinavé kombinéze a kožené kukle vzbuzuji velkou pozornost. V recepci vysvětluji, co potřebuji a recepční bez jakékoli poznámku k mému vzhledu požadovanou částku mění na finské Marky. Přeje šťastnou cestu. Zatímco jsem sháněl peníze, kluci jsou v obležení posádky Wartburga s uříznutou střechou a tlupy místních cikánů oblečených v křiklavé kroje. Mizíme na poslední chvíli. Podél cesty je stále více vodních ploch. Finská jezera jsou nezapomenutelná, škoda jen, že je taková zima. U jednoho jezera poblíž Lahti trávíme celé odpoledne opravou brzd Emilova Velorexu, jde sice spíše jen o seřízení, avšak závada je nepříjemná - jedno přední kolo brzdí stále více než druhé. Při prudkém brzdění Velorex zatáčí do strany. Dá se jet i s takovou závadou, jen je třeba vždy před sešlápnutím brzdového pedálu zatočit, aby Velorex jel rovně. Nakonec se daří závadu opravit. Lidé zastavující u jezera se nás při opravě ptají, zda nepotřebujeme pomoc. Velorexy nejvíce zajímají misionáře s velkým Fordem. Dvacet let byl v Africe, patnáct v Korei a nyní je zde na severu, ale kožená auta na třech kolech ještě neviděl. Při další jízdě nás přepadá šero, hledáme místo na nocleh. V protisměru dálnice vidíme rozestavěné bistro, jehož veranda je přímo ideálním místem. Spací pytle rozkládáme na čerstvě ohoblovaná prkna. Klidně může pršet, jsme za větrem