Vyrážíme na zpáteční cestu, teď již pojedeme zase na jih. Dojíždíme zpět do Rovaniemi a odbočujeme na vedlejší cestu vedoucí divokou přírodou. Příroda je zde opravdu divoká čistá a nedotčená. V Nuupasu odbočujeme směr Simo podél řeky plné lososů. V příkopu u silnice míjíme pasoucího se soba, kterému projíždějící auta vůbec nevadí. Zastavujeme a fotíme ho. Nedůvěřivě si nás prohlíží a odbíhá dál, ale jakmile usedáme do Velorexů, vrací se zpět. Míjíme město Simo, projíždíme Oulu a stále jedeme na jih. Opět prší. Nasazujeme boční okna a jedeme stále dál. Když se počasí trochu lepší, zastavujeme v jedné osadě na větším plácku, kde je telefonní budka a voláme domů. Mezitím příjíždí k našim strojům staré otlučené Volvo a z něj vystupuje evidentně opilý fin s rozepnutým poklopcem. Ukazuje na Velorexy, pak na nás rozhazuje rukama a asi čtvrt hodiny na nás mluví. Nerozumíme ani slovo, jen posloucháme jeho nepřetržitý a nesrozumitelný projev. Pak se dostáváme ke slovu my, když pochopil že jsme mu vůbec nerozuměli, směje se a vysvětluje, že je starostou obce a přišel nás přivítat. Vysvětlujeme, čím to jedeme a musíme pokračovat v cestě. Opět prší. Několikrát míjíme dva motocykly, Yamahu Virago a černou Moto Guzzi se sajdkárou. Takto projíždíme krásnou jezerní krajinou středního Finska. K večeru zastavujeme na odpočívadle u cesty, u kterého je zavřený bufet. Vše se nachází na břehu jezera. U stánku je také zděný gril u kterého sedí posádka motocyklů, která nás předjížděli. Jde o rodinu se dvěma malými dětmi, které vezou v sajdkáře. Jsou z Turku a vrací se ze severu domů, protože letošní léto je příliš studené. Muž se ptá na tovární značku našich strojů. Když zjistí, že Velorex podezřele ožívá. Teprve teď si všímáme postranního vozíku u jeho motocyklu. Sajdkára je naše česká z v.d. Velorex, je pouze o 10 cm rozšířena a má jiný blatník. Povídáme si u ohně dlouho do noci. Naši společníci pak odjíždějí - domů to mají už jen kousek. My zůstáváme a rozhodujeme se přespat v přilehlém altánku. K večeři opékáme kolečka lanšmítu. Padají stále do ohně a trvá dlouho než zaháníme hlad. Usínáme 473 km od polárního kruhu.