Když jsem měl za sebou účast na prvních dvou jarních srazech Velorexů v Praze a jednom podzimním v Hradci Králové, napadlo mne uspořádat také sraz. Ondra Franěk pořádal srazy jarní a tak mi zbyl termín podzimní. Přípravy na takový sraz jsou hodně náročné, než se nachystá trasa, soutěžní disciplíny, ceny , různá povolení, pořadatelé no prostě klobouk dolů před každým, kdo si troufl a zvládl to. Přenesme se proto ze současnosti do doby panování Dr. Gustáva Husáka, kdy jsem neměl s pořádáním srazů žádné zkušenosti a navíc normalizace s sebou přinášela také problémy se shromažďováním lidí a pořádáním čehokoli. Respektoval jsem proto realitu a rozhodl se uspořádat zcela nelegální akci, která sice nebyla namířena proti ničemu, ale také nepodporovala nic, kromě čisté rychlosti a radosti z jízdy. Hlavní cenou bylo živé sele.
Už samo obstarání ceny bylo velkým zážitkem. Protekčně jsem si sehnal poukaz na prase nevhodné chovu, tedy mnohem levnější než normální. V naději, že si povezu malé prasátko tak dvacetikilové, jsem přijel Velorexem do prasečáku v obci Dobrovíz. Paní, které byla prasata podřízena převzala poukaz, zavedla mne k jednomu kotci a ukázala prstem na pětačtyřicetikilového vepře se slovy: „ Nevhodný k chovu je jen tenhle, tak si ho chyťte“. Nezbylo mi než vlézt do kotce a prase nasoukat do žoku na chmel, který jsem si vzal s sebou. To se mi sice po chvíli přetahování povedlo, ale žok je na 25 kg suchého chmele a tak mělo prase ve velkém pytli poměrnou svobodu pohybu jako kdyby pobíhalo v bytě 4+1. Nasoukal jsem žok s prasetem na podlahu mezi sedačku a baterii a vyrazil do Statenic, kde měl kamarád připravenou bednu ve které se prase mělo dočkat nového šťastného majitele. Cestou mi prase ulomilo přerušovač blinkrů a několikrát si lehlo na všechny tři pedály. Velorex tak chudák nevěděl co má zrovna dělat, jestli zrychlovat nebo brzdit.
Samotná příprava závodu nezabrala mnoho času, smyslem závodu bylo co nejrychleji projet trasu tvořící spojnice mezi označenými obcemi. Každá posádka ale musela prokázat, že uvedenými obcemi projela. Použil jsem Autoatlas ČSSR a přímkami jsem spojil obce Unhošť, Nový Jáchymov, Přílepy u Rakovníka, Manětín, Dřevohryzy, Kynžvart, Chlum nad Ohří, Háj u Olové, Háj u Doupova, Konětopy, Nabdín, Přední Kopaninu a cíl ve Statenicích.
A tak se ráno 17.9. 1988 na parkovišti u kempu Džbán v Praze 6, sjelo více než deset Velorexů. Každý obdržel rozstříhanou mapu a po jejím složení se úderem osmé hodiny ranní vyrazilo na trať. Aby se nikdo nevymlouval, že jsem posádky poslal do něčeho, co jsem na vlastní kůži nezažil, vydal jsem se na trať se spolujezdcem Jirkou Průškem jako poslední mimo soutěž se startovním číslem nula. Celý závod v ideálním případě měřil 460 km a jelo se stále na plný plyn za plného provozu. V označených vesnicích se průjezd vyznačoval do jízdního výkazu razítky podniků nebo přivezením důkazu – například vyhláškami obcí ukradených z nástěnek a podobně. Cesta rychle ubíhala v Unhošti jsme získali lístek z placeného parkoviště, v Novém Jáchymově byla naštěstí otevřená prodejna potravin, v Přílepích jsme donutili předsedu zahrádkářského svazu dojít pro razítko. Také v Manětíně jsme získali razítko z hotelu. V Kynžvartu jsme z nástěnky ukradli program místního kina. Jediná vážná, ale zásadní komplikace nastala tím, že vše, co souviselo s armádou bylo tehdy tajné a tak jsme vůbec netušili nic o nějakém doupovském vojenském prostoru. Po projetí obce Kyselka jsme normálně odbočili doprava, podjeli jsme závoru a pokračovali v cestě. Silnice byla normální ale pak jsme projížděli obcemi, které neexistovaly. Byl označen pouze jejich začátek a konec ale domy nikde. Trochu víc jsme znejistěli po míjení dopravní značky „ Dej přednost tankům“, ale nebylo již cesty zpět. Za pozornosti osádek vojenských náklaďáků a spousty tanků T 55 v okopech, které na nás mířily hlavněmi jsme ve Velorexu svižně překonali dnešní vojenský prostor Hradiště přesně jeho středem a než se kontráši vzpamatovali vyjeli jsme v obci Háj u Doupova. Jistě uznáte, že zbytek cesty byl už jen procházkou růžovým sadem. Do cíle jsme dojeli první a mohli jsme tak přivítat první soutěžící posádky. Vojenským prostorem po nás projel pouze Jirka Hampl z Hradce Králové, ale zapadl do bahna na tankové střelnici. Strávil tak se svou tehdejší slečnou velmi poetickou noc. Až ráno je vytáhl traktor. Od té doby jsme o něm v rámci aktivit kolem Velorexů neslyšeli….. jako první přijela a prase si po zásluze odvezla posádka pilota Ramase ze Staré Boleslavi. To že ani tento účastník závodu na jiné akce nepřijel jsme přičítali tomu, že vítězné prase se jim posralo již na náměstí Velké Říjnové Socialistické revoluce a to to měli domů ještě hezkých pár desítek kilometrů….P.S: zřejmě na počest toho vítězného prasete se to náměstí dnes jmenuje Vítězné.
Zaregistrovat
Přehled garáží
stroj: Velorex 16/350)
)
Re: S přesností Švýcarský...