Přiznám se, že když jsem obdržel pozvání na křest nově renovovaného Velorexu našeho kamaráda Jirky Lamače do Stříbrné Skalice, vyvolalo ve mě místo křtu vzpomínku na film Václava Kršky z padesátých let natočený podle románu národního umělce Fráni Šrámka „Stříbrný vítr“.
Setkání ve Stříbrné Skalici rozhodně nebylo o dospívání mladého septimána Jana Ratkina ale tak jako v tomto románu zní stále stříbrný vítr jako posel nového, svobodnějšího života, tak banda velorexářů vymýšlí stále nové akce a konec sezóny se nezadržitelně posouvá až za první ranní mrazíky.
Cestu do Stříbrné Skalice jsme podnikli společně s Jindrou. Bez mapy tak moje třistapadesátka s Jindrovým Oskarem šplhala od Vltavy Břežanským údolím. Most přes dálnici D1 za Jesenicí je ovšem stále uzavřen a tak jsme zvolili cestu po staré benešovské silnici. Za Poříčím v Mrači jsme poprvé zalitovali, že nikoho z nás nenapadlo přibalit autoatlas, ale cestu do Čerčan jsme nakonec trefili. Jak ovšem říkal Karel Marx a Bedřich Engels – „Vše souvisí se vším“ - Pokud je někde objížďka, určitě bude na objízdné trase další. Zákaz vjezdu pod viadukt v Čerčanech nás ovšem nemohl zastavit. Po pěším průzkumu jsme překážku překonali z chodu na první dobrou a tak naše třístopé stroje zanechaly nesmazatelnou stopu v čerstvě tuhnoucím betonu. Po odmontování kovových zábran za zákazem již stačilo jen správně odbočit v Ondřejově a za chvíli jsme své stroje parkovali na dvoře Martinova statku ve Stříbrné Skalici.
Stříbrná Skalice je ovšem stejně romantická, jako děj již zmíněného románu Stříbrný vítr. Stříbrný znamená v obou případech drahý kov, který se ovšem ve Skalici dobýval již od 14. století. Na počátku století následujícího byl zdejší hrad zbořen vojskem krále Zikmunda při vojenské výpravě do Čech. Zbytky pak posloužily k rozkvětu obce coby stavební materiál. Na hradním nádvoří byl v roce 1730 vybudován kostel sv. Jana Nepomuckého, který zde na rozdíl od hradu stojí dodnes. Od kostela je pěkný výhled do kraje a také na centrum městečka – obdélníkové náměstí s barokní radnicí z roku 1646. Moderní výstavbě ušly i barokní měšťanské domy. Náměstí samotné bylo nedávno upraveno novou dlažbou a sloupy osvětlení. Úpravám z kasy EU za patnáct milionů zůstal ušetřen památník obětem obou světových válek a vojína Rudé armády Michaila Petroviče Fominicha, který ve Stříbrné Skalici padl v květnu 1945. Poblíž něj ale byla vybudována dětská houpačka a dva dřevěné automobily na péro, sloužící zřejmě k vystřelování dětí do volného prostoru, podle nichž bylo snadné najít místo našeho víkendového setkání.
Počasí vyšlo perfektně a tak slunce jen podtrhlo dokonalý zážitek z dobrého jídla a pití. Stroj 16/350, potažený červenou sedačkovou koženkou pokřtil prof. MUDr. Jan Pirk Dr.Sc. a díky překvapení pro jeho syna Jiřího vznikl „Velorex tým Konojedy“ čítající již tři stroje. Na počest nově vzniklého týmu pak byla v neděli uspořádána jízda k panu profesorovi na chatu. Po velmi náročné sobotní noci se účastníci setkání pomalu rozjeli domů, plni nových zážitků.