Zatímco všude ve světě si pod názvem kulový blesk každý představí především přírodní atmosférický jev, jehož vznik a původ nebyl dosud objasněn, u nás víme, že jde o úsměvnou komedii Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka o největší akci v dějinách stěhování, jejíž vznik a realizaci v rukou pevně třímá Dr. Radosta.
Kulový blesk byl také ústředním motem letošního bukovanského srazu. Díky pořadatelům z Velorex týmu Praha - Lysice jsme si mohli tento víkend na sedlčansku zavzpomínat byť za volanty Velorexů na osudy dvanácti účastníků směny bytů, která se odehrála na sklonku sedmdesátých let minulého století. Malebnou krajinou kolem Vysokého Chlumce se v krásném babím létě proháněla sedmdesátka Velorexů a rozvážela s sebou jemný a geniální svěrákovský humor vdechnutý do šesti vtipných soutěží.
Stanoviště byla situována do turisticky zajímavých míst. Především do Vysokého Chlumce, jehož zámek je výraznou dominantou krajiny. V osmdesátých letech byl na státní náklady zrekonstruován, v roce 1992 vrácen Lobkowicům. Tehdy se dalo s Velorexy zajet až k bráně a poobědvat v zámecké restauraci. Dnes je objekt oplocen již od úpatí kopce a veřejnosti zcela nepřístupný. Od roku 1998 se totiž zámek stal rezidencí nového majitele Ripranda Grafa von und zu Arco-Zinneberg…. Jen pro informaci – místní kněz se jmenuje Zápotocký a starostou Chlumce je František Chlasták…..
V podzámčí byl vybudován podle projektu Okresního muzea v Příbrami skanzen, kam jsou postupně přemisťovány ohrožené lidové stavby z příbramska. Na parkovišti skanzenu se odehrávala důležitá soutěžní disciplína stěhování Klabouchova uhlí. O pár kilometrů dál v Boru se každý pokoušel ujet alespoň pár metrů na speciálním kole ing. Severina a ve vedlejší obci Úklid jsme si mohli pod torzem lípy Jana Husa zavzpomínat na další objev geniálního vynálezce – bezpečnostní nafukovací vaky.
V blízkosti barokního kostela sv. Jana Nepomuckého ve Svatém Janu (nad Skrýšovem) se zase osádky Velorexů pokoušely převážet ostatky domněle zemřelého operního pěvce Bílka samozřejmě i s porcelánem ( křišťálový lustr nebyl zřejmě ve finančních možnostech pořadatelů).
V osadě Hradce došlo k přesunování dobré brazilské kávy mistra Bílka do jiného hrnečku. Spousta soutěžících se také dostala hlavou do kontaktu s přístřeškem, kde se odehrávala soutěžní disciplína. Díky tomu si nikdo nevzpomněl, že se zde v chalupě č.p. 3 měl údajně narodit pozdější slavný rakouský maršálek Jan Radecký.
V Bláhově Lhotě se vyplňoval vědomostní test a došlo také na otočení vlastních stěračů tak, aby stíraly okna zevnitř. To však řada soutěžících odmítla. Pokud by si však někdo myslel, že proto, že by neuměla odmontovat motorek stěračů, či z obavy, aby jim poté do stroje nezatékalo, ten je na omylu. Stěrače zvenku, to má každý, ale stírání zevnitř jen ing. Severín.
Tradiční místo srazu – Sokolskou výletní restauraci Bukovany u Týnce nad Sázavou třímala pevně v rukou nová obsluha a kvalitativní rozdíl k lepšímu byl patrný. (a to nejen díky mladé pomocnici s „dýcháním č. 6“) Závěr srazu byl věnován jako obvykle Vojenskému muzeu v Lešanech, to jsme ale již byli na cestě k domovu. Cesta údolím Vltavy od Davle je v tomto období ostýchavě žloutnoucích stromů nádherná stejně tak, jako byl právě uplynulý sraz v Bukovanech.