Po dvou úspěšných prezentacích v minulých letech dostal Velorex club v AČR nabídku k účasti na třetím ročníku unikátního veletrhu veteránů a youngtimerů. Trochu nás zaskočil poněkud zimní termín, ale nakonec se podařilo dohledat všechny propriety a se dvěma nacpanými auty jsme vyrazili na východ. Byli jsme dosti napnutí neboť předchozí ročníky se konaly v areálu brněnského výstaviště, když tentokrát byla naším cílem prostorově skromnější Wannieck Gallery v centru Brna. Obavy však vystřídala čistá euforie hned poté, kdy jsme složili před galerií Luďkového patiňáčka a zatlačili jej dovnitř.
Na rozdíl od Prahy, kde šíleným developerským projektům padly za oběť celé průmyslové čtvrti, podařilo se městu Brnu získat od Fondu národního majetku nevyužívané prostory bývalého areálu První brněnské strojírny, pocházející z konce devatenáctého století. Po náročné rekonstrukci vznikla z jedné z budov továrny galerie, pojmenovaná po zakladateli zdejších strojních dílen Fridrichu Wannieckovi. Nádherná budova se zachovanými portály jeřábů v obou křídlech byla důstojnou kulisou pro prezenataci starých aut a motocyklů.
Expozice Velorex clubu v AČR se mezi stánky Motoveterán klubu Ogar a KHV Křenovice nejen že neztratila, ale nakonec bojovala o titul nejlepšího klubového stánku. Vystavili jsme jednak dodávkový vozík Velorex 435D po renovaci a v původním patinovém stavu dochovanou tříkolku Velorex 16/350. Zatímco prvý exponát udivoval návštěvníky svou jedinečností a designem, druhý naopak svou zachovalostí, korespondující s kampaní „Stop zbytečným renovacím“. Prezentaci jsme vhodně doplnili videoprodukcí ze zahraničních expedic a tuzemských srazů a dotazy zodpovídali za názorných ukázek z knihy Velorex- tělesně vadní do šťastnější budoucnosti. V neděli jsme pak odlákávali pozornost návštěvníků od naproti vystavených vozů Mercedes firmy Car Sofa snímkem z extrémního plumlovského zimního srazu.
Již ve čtvrtek, při příjezdu druhého našeho exponátu – Velorexu 435D neodolal redaktor Motor Journalu Honza Martof ladným křivkám vozíku a vznikla tak kolekce fotografií s modelkou Martinou, která jinak propagovala původní oleje pro veterány na stánku firmy Historic Cars. V neděli se mi podařilo nalákat na „kožené auto“ trochu anorektickou, přesto však velmi pohlednou slečnu pomalovanou ornamenty a ozubenými koly. Kouzlu tříkolky pak neodolala ani poněkud plnější modelka vyznávající módu třicátých let minulého století.
Pro propagaci našich milých Velorexů jsme zase udělali kus práce a mezi plechovými stroji jsme obstáli „bez ztráty kytičky“. Nezbývá mi , nežli poděkovat Karlu Kupkovi a jeho týmu za uspořádání opravdu pěkné akce a báječnou atmosféru. Tahounům naší expozice Líbě a Tomášovi. Luďkovi a Bagrovi za zapůjčení exponátů. Též Tomášově babičce za poskytnutý azyl a všem kamarádům, kteří nás tento náročný víkend přišli podpořit.