Další z povedených akcí. Tentokrát jsme si určili za cíl nejzápadnější cíp Francie, abychom nejeli jenom tam, prodloužili jsme si cestu o část pobřeží Normandie a Bretaně. Na cestu jsme se vydali v počtu 7 strojů a 8 členů posádky, pouze jeden stroj byl v obsazení dvou členů, zbytek sólo. Cestu jsme měli naplánovanou dopředu a sraz byl stanoven na 7.8.2009 v kempu za Plzní. Osud tomu však chtěl jinak. V den našeho hromadného nájezdu do určeného kempu jsme byli postaveni před první a zásadní změnu trasy. Kolegovi Ivanovi, který vyrážel z místa kousek za Uherským Hradištěm (měl to tedy nejdál z nás), připravil jeho stroj nečekané překvapení v podobě prasklé řadící vidličky. Toto se stalo kousek za Dačicema, tudíž jako dobrá parta jsme místo do Plzně jeli do Dačic a na druhý den po úspěšném rozpůlení a opětovném složení motoru jsme překročili státní hranici za Č. Budějovicemi. Před námi 4.500 km a první půlení motoru za námi, bylo jasné že se cestou asi nudit nebudeme, pod heslem co tě nezabije to tě posílí jsme pokračovali až na pár dalších drobností dál ( praskání drátů v kole, prasklý buben, přidřený motor, nefunkční idukční cívka, vysypané ložisko v zadním kole, štelování zapalování, povolování kolen, prasklé oko zadní kyvné vydlice a už jenom jedno půlení motoru). Jejikož nikdo z nás není v jízdě s velorexem žádný zelenáč, dalo by se říci že nás žádná závada nijak vážně neohrozila a ani nezdržela. Nutno říci že jediné menší komplikace byli na straně naší domluvy o takovích drobnostech, kde se bude spát nebo kde se bude zastavovat na jídlo a podobně, není se co divit co hlava to názor a samozřejmě každý je zvyklí na něco jiného, ale i s tímto jsme se dokázali poprat. Cestou nazpět jsme si ještě odskočili do nádherných Rakouských Alp, ty totiž svojí členitostí nikdy nezklamou. Cestu jsme zakončili v hlučném vodáckém kempu u Vltavy, odtud jsme se rozjeli plni dojmu po trochu horších silnicích a po nich se pohybujících o dost horších řidičů k domovu. Člověk si prostě za čtrnáct dní odvykne.