Jak mě z vás spousta zná, tak ví, že jsem vždycky prosazoval dvěapůle. Jenže došlo už i na mě a neodolal jsem nabídce krásně patinové třindě. Jednou se nám ozval pán, že má kousek od nás Velorex po strýci. Slovo dalo slovo a jeli jsme se podívat. V malé zapadlé vesničce na nás čekala příjemně zachovalá třinda. S pánem jsem se dohodl a 7.3. 2015 jsem si tedy pořídil svůj vlastní dvouválec. Původní majitel byl němec Erich Bürgen, který měl pouze řidičák na motocykl a bál se, že by řidičák na auto nezvládl udělat v češtině, a tak si pořídil Velorex. Používal ho k dennímu ježdění a k ježdění do lesa až do roku 1995, kdy zemřel. Od té doby stál dobře uložený v garáži.
Jedná se o jednu z posledních mechanik (o pět čísel výše je dochovaná hydraulika), která dostala v roce 1977 novou kostru a potah. Prý měl shnilé prahy a tak mu radši vyměnili kostru, než aby ji opravili. V průběhu let dostal zahrádku, jiné zrcátko, pár vylepšení na palubní desku a nátěr nejspíše nějakým luxolem. Pod palubní deskou je vidět klasická čokoládová koženka s jemným vzorem a bílými lemy.
K Erichovi byl zgenerálkovaný motor, který rovnou dostal, protože ten co byl v něm, tak už měl dost za sebou. Původní motor jsem k tomu dostal pouze v karterové podobě, takže ho třeba jednou dostane :-)
Chtěl bych ho v tomto stavu uchovat jak jen to půjde. Mechanicky je na tom dobře, plachty drží a kostra na tom také není zle. Jediné co, tak to obří zrcátko zmizí a dostane zpět původní(v tom velikém není nic vidět).
Jízdní dojmy jsou dobré, jede na mechaniku velmi slušně, brzdí, řízení je poctivě namazané, takže zatáčet je radost. Svezení je pěkné, ale dvěapůle... :P
Rád bych ještě poděkoval Taťkovi, že mi to pomohl celé zrealizovat a můžeme vejletovat na více válců :)