Na poslední prázdninovou neděli jsme s Líbou přijali spolu s Palyzou a Ivou pozvání do Rakouska nedaleko Vídně na setkání a soutěž veteránů, který každoročně pořádá místní spolek OSCT (Oldtimer und Sport-wagen Club Tullnerfeld). V pátek jsme vyrazili z Prahy až večer a za tmy dorazili na Moravu k Palyzovi. V poklidu jsme se přesunuli na místo během soboty. Naším cílem byla vesnice Katzendorf, kde žijí Palyzovi známí, kteří jsou mimo jiné jedni z pořadatelů této nedělní akce. Večer jsme poseděli a pohovořili nejen o Velorexech.
Počasí nám v neděli přeje, naštěstí už není takové horko, jako v pátek. Hned ráno je třeba se přesunout na start do nedaleké vesnice Atzenbrugg. Registrujeme se a hned dostáváme snídani. Soutěžit bude celkem 27 strojů. Nejstarším vozem, který vyjede na trať, je Aero 10 z roku 1930, naopak nejmladším je Lotus Super Seven z roku 1981. Dále tu jsou staré Mercedesy, Opely, Porsche, MG, NSU a další. K naší koncepci má nejblíže velice pěkné BMW Isetta z roku 1969.
Po snídani a prvním soutěžním úkolu na bázi ping pongu startujeme v minutových intervalech. Podle rakousky precizního itineráře pojedeme po trase dlouhé 118 km, která je ovšem rozdělena na tři etapy. Podobně jako na našich velorexových srazech plníme cestou úkoly. Nejprve nám ukázali na tři sekundy jakési kolečko z převodovky a my měli říct, kolik má zubů. Dále bylo třeba na vymezeném úseku jet pokud možno přesně rychlostí 28 km/h. Radar pořadatelů nemilosrdně určil, kdo kolik doopravdy jel. Krom hodu tenisákem na cíl jsme řešili ještě jeden zapeklitý úkol - odhadnout, kolik koňských sil mají dohromady všechny soutěžící stroje. Dostal jsem se na číslo 1609, ale správná odpověď byla přes 2300! Nějak jsem výkon všech těch „plecháčů“ podcenil… Na konci první etapy je připraveno občerstvení - sendviče, koláčky, káva, džus.
Druhá etapa nás zavedla k nádhernému rozlehlému klášteru jehož název jsem úspěšně zapomněl. Nádhernými silničkami kolem Dunaje a serpentýnami v Dunkelsteiner Wald ve třetí etapě se pozvolna prokousáváme k cíli. Cestu mi zpestřil jeden v zásadě drobný, leč „špinavý“ servisní úkon. Za kruhovým objezdem ve vesnici Furth mě zcela v tichosti bez jakéhokoliv zvukového doprovodu opustil řetěz. Palyza jedoucí za mnou si ho ani nevšiml. Já to zjistil, až když jsem zařadil a ono nic… Našli jsme všechny díly spojky krom té placaté pojistné segerovky. Asi se nějak rozlomila už dřív a to bylo příčinou rozpojení. Rezervní spojku mám, opravili jsme a po chvíli pokračovali vpřed.
Cíl závodu je ve vesnici Freundorf v sále místního Gasthoffu Renner. Po skvělé večeři se vyhlašují výsledky. Na bednu jsme s Palyzou nedosáhli, spokojili jsme se však s pátým a sedmým místem. S Anglánem jsme ale dostali zvláštní cenu za nejvzdálenějšího účastníka po ose. Ti Rakušáci vůbec nedokázali pochopit, že jsme si hadráky nepřivezli na vleku a v „tomhle“ jedeme tak daleko… Čas letí, bude šest hodin, loučíme se a vyrážíme směr domů. Společně jedeme s Palyzou a Ivou až do Znojma, kde se také loučíme. Anglán svižně frčí večerní krajinou přes Jihlavu, Havlíčkův Brod a Kolín na Prahu. Parkujeme v garáži chvíli před třiadvacátou hodinou. Pěkně jsme se provětrali a ukončili tak na třech kolech vydařený poslední prázdninový víkend.
Zaregistrovat
Přehled garáží
stroj: ANGLÁN)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
?
Velká rodina an...