Na sraz do Orlických Hor jsme letos vyjeli o den dříve, protože jsme přijali velice milé pozvání od jednoho z pořadatelů – Slávka Pfeiffera – na oslavu jeho kulatých narozenin. Ve čtvrtek večer jsme na místo do Bystrého dojeli jako poslední. Večer se podařil, posedělo se, pohovořilo se, bylo to fajn – díky Slávku!… Pátek potom probíhal vyloženě odpočinkově, žádný kvalt, klid a pohoda - konečně taky jednou… Pořadatelé ale měli fofr, chystali ketering a především kuchyň. Musel jsem obdivovat jejich nadšení pro věc. Odpoledne jsme si udělali jen malinký výlet a zajeli navštívit pamětníka výroby Velorexů - pana Antonína Hartmana. Potom už jsme spolu s pořadateli sledovali příjezdy kamarádů, a to až do pozdních večerních hodin.
Sobota má klasický průběh – vyrážíme na trasu plnit úkoly. Naše trasa B vede nejprve do Bačetína, kde má Beruška soutěž s názvem Bramborová brigáda. Na jednom konci prkna je otvor se síťkou a na druhý se pokládá brambora. Pohybem desky je třeba bramboru dovalit do síťky – velmi vypečené, brambory si dělaly, co chtěly… Další cesta vede do Voděrad. Stanoviště tu má Mates a Martin Pospíšil. Jmenuje se Tmel národa je chmel a musí se na mapu doplňovat místa jednotlivých pivovarů. Na stanovišti se s námi také velice přátelsky pozdravili manželé Červinkovi, kteří léta šili potahy na naše tříkolky… Pomalu je čas na oběd. Jedeme do Opočna na náměstí, kde plníme disciplínu Rixe a Míši – Panzani nikdy neletí. Hod špagetou do kyblíku přes hadráka je také velmi vtipný, stejně jako hod pytlíkem čaje do dálky. Velikou pochvalu dostávají Vlaďka s Libi, protože během soutěžení včas zajednaly rezervaci v nedaleké hospůdce na velmi dobrý oběd…
S plnými žaludky pokračujeme dále do Šestajovic. Je tu nejen muzeum hraček a motocyklů, ale také Honza Šimek se čtvrtým úkolem: Křidýlko nebo stehýnko. Poznávat kosti a lebky určitých živočichů má také svá úskalí… V Chlístově pak čeká duo Kubeček – Ambrož s disciplínou Pravá italská pizza. Je třeba na čas složit krabici na pizzu a v ní na tácku přenést po dané dráze deset kuliček tak, aby se nerozkutálely po krabici a zůstaly pěkně na tácku. Zde nás pobavil svým výkonem především Roman… Kruh se uzavírá, jsme zpátky v Bystrém. Stanoviště Rixovek Ochutnej duhu je na závěr doslova vypečené. Je třeba ochutnávat všelijak obarvené rozmixované vzorky a uvádět ingredience, ze kterých je vzorek tvořen. Sobotní večer byl dlouhý. Probíhala česko-kubánská družba – naše kamarádka Nilia dala do placu pravý kubánský rum. Ještě po půlnoci poslal ovíněný Jean-Pierre Ivana pro kytaru. Petr zavzpomínal na nápoj mládí s názvem krvavý záda a já po jednadvaceti letech zavzpomínal na magický voko…
Je neděle, počasí stále slunečné, budou se vyhlašovat výsledky. Odměněno je všech více jak padesát soutěžních posádek, na zlato si letos zaslouženě sáhli Jindra s Vlaďkou. Je konec, pojedeme domů. Gastronomicky laděný sraz s podtitulem „Nemá ještě někdo hlad“ se myslím mimořádně povedl. Pořadatelský tým šlapal jako švýcarské hodinky, perfektně zvládnul stanoviště i základní tábor. Nabídka skvělé domácí kuchyně neměla vad: špekové knedlíky, tvarohové knedlíky, guláš, polévka, klobásky, kuřecí stehýnka atd atd., vše prvotřídní a čerstvé. Klobouk dolů před úsilím pořadatelů, že tohle všechno podstoupili, abychom se my, účastníci srazu měli co nejlépe! Laťka je neskutečně vysoko a my za to děkujeme.