Prázdniny se přehouply do své druhé půle, máme tu srpen a to taky už deset let znamená, že kdo má chuť a čas, může navštívit sraz v Pátku u Poděbrad. Už v pozvánce pořadatelé avizovali, že něco bude jinak než obvykle a vyjádřili obavu, že je snad nesežereme pro tu změnu… V pátek večer jsme do Pátku dorazili, stavíme stany na louce za hasičárnou. Na plátně běží videa z ročníků předchozích - mnozí nostalgicky sledují, ketering je opět výtečný. Takže to bychom měli zase jeden pohodový večer s kamarády. I když večer nepatrně zapršelo, v noci už to bylo dobré a dalo se pobýt u ohýnku.
Ráno jsme zvědaví, co že to bude za změnu. Dostali jsme pokyn dojet do muzea Jawy v Rabakově. Tak jsme učinili a přesunuli se na místo určení. Čeká tu Červík s náročným a vtipným úkolem: naházet do vaničky několik různých kačenek tak, aby plavaly tak jak mají, hlavou nahoru. Po splnění první disciplíny jsme si prohlédli celé muzeum, kdo chtěl, mohl se občerstvit limonádou nebo zmrzlinou. Bohužel se tu projevili naplno naši zástupci Retard klubu, jelikož napřed Jirku pokousal pes v kleci, který se tvářil příjemně a tak ho chtěl Jiří pohladit, což už se psovi tolik nelíbilo a pak Martin si krvavě odlomil nehet na noze, když si na něj najel předním blatníkem. Za přítomnosti odvracejících se diváků, si jej umně doodtrhl přinesenými kombinačkami…
Jedeme zpět do pátku, kde v táboře obědváme. A je to jasné, co bude za změnu. Hadráci už neotočí kolem, následuje pochodové cvičení po šipkách po obci. Nikdy jsem si neuvědomil, jak je Pátek vlastně veliký. Nejprve jsme došli k jakémusi domku, měli tu písek a malé pytle používané do ochranného valu při záplavách. Plnili jsme je na čas. O kousek dále na dalším stanovišti bylo třeba hledat v pilinách korálky – rovněž na čas.
Nejdéle jsme čekali na třetím místě u tajemné vily, kde na vchodu visela podprsenka… Čekání v horku se rozhodně vyplatilo, úkol to byl vskutku veselý. Každý kdo vyšel před námi z vily, se tvářil tajemně a neprozradil ani slůvkem, oč jde uvnitř. Úkolem bylo z věcí, které měla posádka s sebou a na sobě sestavit po místnosti co možná nejdelšího hada. Na každém bylo, co všechno použije. Soutěžní duch ale většinu strhnul na tolik, že ve vytvářených hadech nechybělo z oblečení posádek vůbec nic…
Další úkol byl zamotat se okolo kůlu a pak rychle a bez bryndání přenést vodu v kelímku. Pak následovala disciplína hodně suchá. Na čas sníst deset slaných tyčinek. Sucho v hubě o kus dál vystřídala klasická disciplína mokrá – vyexovat lahváč. Okruh po Pátku končí, jsme zpět. V průběhu večera proběhla ještě jedna soutěž, kdy se podle vzoru na obrázku měla posádka navzájem nalíčit, což byla dost legrace. Večer sedíme a diskutujeme, jak už tak na srazech chodí.
A máme tady slunnou neděli, což je základ pro příjemnou jízdu beze střech. Kolona do Poděbrad je plynulá, a tak jsme na náměstí u sochy Jiřího co by dup. Tradičně jdeme na zmrzlinu na roh a pak se vyhlašují výsledky. Vítězí mladí Matuchovi, stříbro získává Palyza s Ivou a na třetím místě, světe div se, zase po dlouhé době na bedně, já s Líbou :-) . Program srazu je vyčerpán, loučíme se a jedeme domů. Cestou jsme se dohodli,. že poobědváme až ve Vinoři, čímž jsme získali ještě celé volné slunné odpoledne. Díky pořadatelům za milé setkání v Pátku a těšíme se, jak odstartují druhou desítku svých srazů!