Rok se s rokem sešel a máme tu 1. PodOrlický sraz, pořádaný v obci Dobré osm kilometrů severně od Solnice. Jsem velmi rád, že ono pomyslné „ pořadatelské žezlo“, které dostali místní kolegové loni od pořadatelů Historického srazu, nebylo zahozeno. Možnosti přijet do malebného prostředí Orlických Hor už ve čtvrtek využilo na patnáct posádek Velorexů. Nočními jezdci se ve čtvrtek stali Řezňa s Vlastičkou, kteří to smažili ze Slovenska od Bánské Bystrice, když je z Roháčů vyhnal déšť. Přijeli pět minut před půlnocí, jak jinak než „zelenou žabou“ Kryštofem.
Pátek začal slunečně, leč se pak trochu zatáhlo ale žádný problém. Po luxusní snídani jsme se rozhodli trochu se projet po okolí. Nejprve jsme zavítali do Uhřínova do skanzenu Vila Nova, který již léta buduje náš kamarád Bóďa. Cestou jsme měli malé zpestření, které nám zařídil Luděk. Jeho nová panelková kola si musejí zvykat a obzvlášť to zadní trochu zazlobilo, a tak se tam musel Luděk kouknout a zjednat nápravu, aby nic nechroupalo a jen řetěz tiše ševelil…
Ze skanzenu jsme zahájili přesun do Častolovic, kde jsme jednak naplánovali oběd a druhak jsem chtěl ukázat Fanouše potomkům jeho prvního majitele. Cestou se bohužel Luděk - tentokráte náhodou, protože jel první - postaral o druhé zpestření dnešní cesty. V Domašíně za Solnicí se nacházel radar a hlídka naměřila naší koloně 63 km/h. Zastavili ale jen vedoucí stroj. Hrozně se Luďkovi omlouvali, že prý si chtěli zkusit, jestli to změří i hadráka, že kdyby prý věděli, že jede rychleji, tak by to nedělali. Takhle ale je vše zaznamenáno v zapečetěném měřícím zařízení a celá legrace vyšla na modrou bankovku a dva bodíky…
Po splnění obou bodů častolovického programu jsme vyrazili zpět do hor. Při zastávce v Solnici na náměstí se s námi dala do milého rozhovoru pamětnice výroby tříkolek, paní Forejtková. Přes Kvasiny, Jedlovou a Deštné jsme vystoupali ke mlýnu Šerlich a následně do sedla stejného názvu kousek od Masarykovy chaty. U mlýna jsme se trochu zdrželi, protože na nedaleké sjezdovce se bylo možno projet na zajímavých tříkolkách s kotoučovými brzdami, které vlek dopravoval na kopec i s pilotem. Velmi pěkné zpestření dne. Nakonec cestou do Dobrého jsme vyzvedli na chaloupce Erdu s Martinou, kteří jeli s námi.
Stroje do tábora přijíždějí, staří kamarádi se opět scházejí, travnaté prostory se plní jak stroji, tak i stany. Nálada jest dobrá jako vždy, pořadatelé všechno dobře zvládají, je třeba je už teď pochválit. Nočním jezdcem pro pátek se podle očekávání nestal nikdo jiný než Brťka, který dorazil s muzikou, péry i odznaky také chvíli před půlnocí.
Je sobotní ráno, počasí vypadá na pařák. Po deváté hodině se vydáváme na trasu, která je rozdělena na dva okruhy, aby se na stanovištích nečekalo. Začínáme u Slávka v Podbřezí nahazováním a lovením rybiček a také jejich identifikací. Celý sraz se nese v duchu hesla: „Kdo si hraje nezlobí“, tak si budeme hrát. Plníme také úkoly doprovodné. První je o tom, že vyhledáme nějaké údaje na ceduli u rodného domku F.L.Věka v Dobrušce. Domek tohoto národního buditele, jsme si rovněž prohlédli, aj výklad dostali. Následuje Nové Město nad Metují. Na náměstí čeká Ráša s vypečeným úkolem rozborky a sborky nechutně červeného megabudíku, vyrobeného před léty ve zdejším podniku Chronotechna. Někteří okoukli zámek, někteří nakoukli zámeckou věž.
Bohužel, tady také přišla jako blesk z čistého nebe velmi, velmi smutná zpráva, když bylo Bleskovi zavoláno, že dnes tragicky zemřel náš kamarád z karlovarského teamu - KIM. To nás všechny dost zasáhlo, v první chvíli jsem nevěděl, jestli vůbec budu dál po trase pokračovat, natož plnit nějaké úkoly. Po chvíli jsme ale posmutnělí přeci jen jeli dál. Proti osudu jsme všichni bezmocní, co se má stát, se prostě stane…
Další zastávkou bylo Peklo řízené čertem Matesem. V této vísce s výletní restaurací bylo třeba složit kostky s obrázkem Velorexu. Možností ale bylo šest, což práci s kostkami samozřejmě komplikovalo. Ve vesnici Přibyslav jsme z pomníku opsali jména a jeli dále. Projeli jsme kraj Náchoda a začali stoupat na Dobrošov k rozhledně. Zde nás čekal Milan Kubečků s prakem a plechovkami na trefení. Poobědvali jsme pod rozhlednou v restauraci a okolo staré vojenské pevnosti pokračovali na další úkol na Nový Hrádek na náměstí. Čekal tu Rix-family-team, který prověřil zručnost prstů, při nasazování matek M6 na šrouby M6. Teď už se dá hovořit přímo o vedru a horkém letním dni, začínáme se těšit do cíle do vody.
Cestou v Mezilesí jsme si zahráli hokej a zastříleli si na brankářku zdejšího mančaftu. Byla fakt dobrá a moc gólů nepouštěla. Poslední úkol na trase se řeší v Bystrém. Jde o nahazovaní kroužku na klacík,když obojí je k sobě přivázáno šňůrkou. Trochu mě to nešlo, ale tvářil jsem se noblesně. V cíli jsme odevzdali lejstra, odpověděli na otázku, kolik že bylo cestou větrných elektráren a šli do bazénu na úplně poslední úkol - plavat ve vestě s nafukovací kosatkou v ruce… Tak a je to za námi, na rožni se točí prasátko, nápoje jsou chlazené, ale nic z toho nemůže na trvalo zahnat splín z jedné dnešní informace…
V noci se přes naše ležení přehnala výživná bouře, ale ráno se nebe začalo opět postupně čistit. Pořadatelé vyhlásili výsledky a rozdali ceny. Nastalo loučení a cesta domů. Ještě pár se nás stavilo na chvíli v Solnici, v městě, kde naše vozítka vznikala. Neodpustím si zmínit, že pořadatelé pozvali také pana Kováře, aby se přišel podívat, jak má taková vícedenní akce s programem vypadat. Nepřišel… Je třeba poděkovat pořadatelům za perfektně zvládnutou akci a jak již napsal Láďa, byl-li to sraz první, pevně věřím, že bude i druhý a tak dále.