Začátek července je zase pěkně našlapaný… Naše skupina totiž musí (a chce) stíhat akci Středověké slavnosti na hradě Orlík od středy do pátku a po jejich pátečním zakončení provést zrychlený přesun z Vysočiny do Orlických Hor na již druhý Podorlický sraz na Dobrém. Lehce po sedmé hodině jsme ve složení Fanouš, Ferat, Jenda a Pezinkáč vystartovali. Na hradě byl také Blesk, ale ten vyjel s hadrákem o něco dříve před námi. Naopak Jana s malou Bleskovkou vyjely autem až po nás. Černající nebe nevěstí nic dobrého. V Havlíčkově Brodě to přišlo. Spustil se liják, vítr ohýbal stromy, na silnici stála voda. Tuhle asi hodinovou činu jsme v suchu přežili na benzínce. Pauzu jsme využili k občerstvení, doplnění paliva a Martin si vyměnil ložisko v rozetě. Když přestalo pršet, vyrazili směr sever. Přes Hlinsko, Borohrádek a Častolovice jsme dojeli do noční Solnice a následně na místo srazu. Zde už byli vzhůru jen ti nejživější. Ještě chvíli jsme poseděli a poté šli do spacáků sbírat síly na zítřejší disciplíny.
Počasí v sobotu ráno se už stabilně umoudřilo a my jsme vyrazili v naší velké bandě na trasu. První zastávku máme v Rychnově nad Kněžnou v pivovaru. Je třeba zvládnout slalom s rudlem a basami a k tomu hodit do dálky starým pivním sudem. Manažerem stanoviště je Slávek. Poté co jsme bleskově odstranili Bleskovu závadu v elektrice, pokračujeme dále do Uhřínova ke skanzenu Vila Nova, kde si na nás Rix s Matesem připravili vypečenou disciplínu v podobě skládání papírové krabičky komplikovaného typu. V Pádolí u Zůzy strkáme kroketovým stylem míček brankami vpřed a také obědváme. Z návalu ve zdejším jinak fajn podniku byla obsluha nejprve zoufalá, ale když jsme jim pomohli s roznáškou a obsluhou, začali i vtipkovat. A především ochotně poradili soutěžní zjišťovací otázky.
S plnými žaludky jsme jeli po horách dál. Po chvíli jízdy nás v Luisině údolí čekal Milan Kubeček s podivnou nedobrou bonboniérou. Sádrové bonbóny měly každý jiný tvar a bylo třeba je na čas umístit do obalu. Dále stoupáme na místo nejvyšší – k Masarykově chatě. Disciplína Podorlická padesátka se Tatarixovi dost vydařila. Jízda v zimním oblečení na starých běžkách dokonce chvíli vedla přes Polsko, což dělalo stanoviště mezinárodním. V Jedlové na sjezdovce nás čekala další pěkná disciplína, kterou řídil Ráša. Jízda na tříkolce byla opravdová lahůdka. Slalom z kopce dolů zabral asi tři čtvrtě minuty. Na poslední zastávce po trase u pana Ambrože jsme nandávali sněhové řetězy. Jmenovaný nás poté poslal zkratkou do Dobrého. Zdá se, že tradicí těchto srazů bude závěrečná disciplína na vodě v bazénu. Letos jsme se museli na „kře“ zdolávat délku bazénu tam a zpět. Večer se nesl v tradičním duchu, jak už to tak na srazech bývá…
Je tu neděle a velorexáři se zase musí na chvíli rozloučit. Pořadatelé, kterým patří velké díky za další vydařený ročník zdejšího srazu, vyhlašují výsledky, rozdávají se ceny, hodnotí se ty nejlepší individuální výkony… Domů se nám ještě nechce. Je pěkný den, a tak jsme natankovali v Solnici až po hrdla a vyrazili dále na sever. Nejprve obědváme v Novém Městě nad Metují na náměstí, kde jsme potkali Roberta a Jindru se spolujezdkyněmi. Pak frčíme do Ratibořic zavzpomínat na Boženu Němcovou do slavného Babiččina údolí. Znovu tak před námi ožívají nesmrtelné postavy jejího stěžejního románu, kterými jsou nejen Viktorka a paní kněžna, ale taky Sultán s Tyrlem. Také tady jsme opět potkali Roberta s Jindrou.
Cesta domů jde dobře, stroje zvládají horko na výbornou a v podvečer v poklidu jsme doma. Cestou jsme taky řešili, jak to asi bude příští rok, kdy by se Středověké slavnosti na Orlíku u Humpolce se srazem mohly přímo krýt… Z několik dní staré informace od Slávka se ale zdá, že je kolize termínů vyřešena – sraz v roce 2013 prý bude v termínu 12.-14.7. čímž by bylo obojí elegantně skloubeno… Každopádně teď máme tři týdny oraz, než bude následovat jeden velký comeback!