Posledním oficiálním srazem Velorexů v sezóně je již čtvrtým rokem setkání v Plumlově. Letos termín vyhovoval lehce předmikulášsky a spadal ještě do listopadu. Počasí vypadá dobře, žádné kalamity ani sůl na cestách snad nehrozí. Téma je pro letošní ročník akční, armádní - a sice „Vojna není kojná“ . Notnou dobu před akcí samou probíhaly na webu diskuse okolo modrých knížek, hodností, útvarů apod. V rámci pozvánky na sraz dokonce přišel povolávací rozkaz, nedá se nic dělat, situace je vážná, musíme rukovat…
V pátek dopoledne vyrážejí branci z Prahy. Chvíli po poledni jsme se v Přibyslavi setkali u posledního oběda v civilu s Luďkem a Řezňou. Technickou epizodku připravil ve Ždáru pouze červený Ferat, když se mu sesmekl talíř rozety z náboje. Během výměny unavené součástky nás tak alespoň dojel osamělý sprinter Martin s Pezinkáčem. Po malé pauze v Boskovicích stoupáme vzhůru Drahanskou vrchovinou a přes Protivanov se pozvolna dostáváme na Hanou. Už se stmívá, dojezd na zámek jest jako vždy večerní, ale šťastný.
A je to tady! Hned za dveřmi plumlovských kasáren si nás generál major Palíšek zapisuje, váží, měří, odebírá nám hotovost a posílá nás na ubikace. Poslední večer před výcvikem se zase povedl, jsou tu branci ze všech možných míst republiky v zeleném, v maskáčích, s lodičkami i brigadýrkami. Nechybějí ani vojáci z Polska. O tom jak po zdárném nástupu svých svěřenců dopadl samotný generál major Palíšek, jsem psal již zde: http://www.velorexy.cz/garaz/velorexmaniak/fanous/patek-s-paldou
Opravdu časně zrána celé cvičení zahájil seržant Filipi tím, že vyhlásil cvičný poplach. Rachot sirény vzbudil i flegmatického vojína Řezníka, který seržanta odkázal do patřičných míst a ihned po jeho odchodu do vedlejší místnosti zhasnul, abychom mohli pokračovat ve spaní…
Po ranní hygieně, individuální rozcvičce a snídani je nástup. Na cvičení proti sobě budou bojovat dvě divize. Západní a východní. Podle geografického extrému bydliště byl velitelem Východu jmenován svobodník Jiří Vyoral ze Zlína a velitelem Západu desátnice Libuše Burianová z Prahy. První rozkaz zněl jasně: Přesunout se na kótu dva sta dva, kde je třeba co nejdokonaleji zamaskovat velitelská vozidla jednotlivých divizí. Lampasáci Vinkler J., Vinkler M., Filipi M., Filipi O., Soukal, Palíšek a další poté hodnotili a bodovali. Jedeme dále po trase do zdejšího vojenského prostoru.
Hod granátem do vytyčeného prostoru je další úkol. Granáty ovšem nahradily staré písty, řidič za jízdy naviguje spolujezdce házeče, který to má o to horší, že nic nevidí. Dále probíhají střelby na terče vleže, ve stoje, i z jedoucích Velorexů. Během oběda se mužstvo zdokonaluje v nejen morseovce. Na další zastávce se cvičí ošetření a přenos raněného, na další pak bezhlavý úprk do prudkého svahu. Na vydýchání generalita připravila focení na poli před Plumlovem, ale také trénujeme pořadová cvičení, abychom dobře zvládli závěr na buzérplace zámeckého nádvoří.
Je skoro konec cvičení, teď jde o všechno. Pochodovat na podiu jako jednotný útvar, přitom na povel pít slivovici a reagovat na povely je trochu obtížné, ale zároveň docela sranda. Ani jedna divize neudělala chybu, obě mužstva jsou stejně dobrá. Vítěze cvičení určili nakonec lampasáci tak, že se shodli, že Západ byl celou dobu lépe organizovaný, pohyboval se předpisově v útvaru a vůbec působil bojeschopněji… Po večeři vystoupil Armádní umělecký soubor Brkot, program také zpestřily naše děvčata se secvičeným nástupem v bundokošilích.
V neděli po snídani cvičení končí. Loučíme se a všichni vyrážíme do svých domovských stájí. Všichni co jsme jeli domů přes Boskovice obědváme na Růži u Kostíků. I ti nejzápadnější dojeli v podvečer v pořádku domů. Nezbývá než poděkovat pořadatelům za super akci a těšit se na další setkání se všemi fajn kamarády od „králů kol“ .