Podzim vrcholí, říjen je tu, listí padá, mlhy se převalují jak po ránu tak i přes den. Srazy v hlavní sezóně máme zdárně za sebou, a tak je zase potřeba svolat pár lidí a spáchat další akci, abychom neseděli doma za pecí. „Za pec“ jsme se proto opět přesunuli k Martinovi do Skalice. Tentokrát není na programu žádný křest vozítka, ale zábavu jsme si samo sebou udělali po svém.
V pátek večer se přijeli ukázat Petr s Denisou, kteří přivezli rovněž ukázat malou Lenku. Novopečený otec Petr dal do placu lahvinku, aby malá byla zdravá… Myslím, že zdravá bude, podle toho jak byla zapitá. Zato Petr byl druhý den ještě pořádně nemocný a „děkuje“ tímto Bleskovi za přivezou pálenku od tchána :-)
Ráno celá skupina startuje po desáté. Hlavní skalický metodik tras Pavel tentokráte celý okruh vrhnul směr Kutná Hora. Skoro celou cestu jedeme v inverzi, jen chvílemi vidíme slunce. V starobylém centru Kutné Hory jsme způsobili krom standardního rozruchu ještě zvýšení oxidu uhelnatého v ovzduší (snad to nebude mít vliv na životnost zdejších památek, holubí trus je horší). Obědváme v příjemné restauraci v Nových Dvorech. Vlezlá podzimní zima dokresluje celou atmosféru, mnozí ale přesto jedou bez střechy. Nálada je výborná, chvílemi zastavujeme, kocháme se mlhou a představujeme si ty panoramata za ní.
Ve Skalici je po zatopení velmi útulno, hodnotíme výjezd, pojídáme steaky, čepuje se Černá Hora a když večer spustili Brkoti, už nám nic nechybí. Ani neděle nevypadá na azuro, mlha se drží, ale naše Velorexy opět vyjíždí. Nejprve v tradiční dopolední koloně doprovodit konojedské do stáje a poté každý do svojí stáje domovské. Pro někoho to bylo pro letošní rok svezení poslední, jiní ale vědí, že rok ještě nekončí a že ještě třeba zavítat na Hanou…