Vstáváme před osmou postupně všichni, ledaskdo nepohrdne možností sprchy. Nejprve leje jak z konve, pak ale déšť postupně ustal. Dali jsme se do prvního zpravodajství, Kléma svezl pana domácího Velorexem, který z toho měl druhé vánoce. Před jedenáctou jsme vyjeli před, ale ještě stavíme u Billy, kde doplňujeme některé komodity. Zajímavé je, že tu je k mání 0,5lplechovka Plně za 0,8E, což nikde v ČR nekoupíte…
Postupujeme vpřed přes Bregenz a následně překračujeme hranice v St.Margrethen. Celníci jen koukají, bez zastavení nás odmávli. Počasí je lepší a lepší, teplota vzduchu stoupá a atakuje hranici patnácti stupňů. Jsme nuceni projet nekonečně dlouhé St. Gallen, jde to krokem, Švýcaři náš očumují. Dále pokračujeme na Herisau a Wattwill a následně na Raperswill. Nad jezerem Obersee obědváme s výhledem na hory i vodu. Zastavují u nás čeští emigranti, kteří tu žijí již čtyřicet let a baví se s námi. Z kopce jsme sjeli k Vierwaldstättersee a cestu si zpestřili pětikilometrovým přívozem z Gersau do Beckenried, abychom nemuseli celé jezero objíždět. Jeden Velorex i s posádkou stál 12,50E. Je třeba se dostat do dalšího údolí, v cestě máme pohodový, hydraulicky dvojkový Brünigpass (1008m.n.m.). Horší je to dolů, značeno je 13%, ale je to snad víc. Stavíme na chlazení brzd, jelikož jsme všichni cítili zápach brzdového obložení. Řešíme teorii rozdílnosti chlazení jednoděráčů a šestiděráčů. Musím to ještě rozebrat s naším fyzikem Emsedmháčkem…
Následuje volný přesun do Interlaken, kde jsme našli kemp. Švýcarsko je v této oblasti expedičně špatné v tom, že je tu každý kousek soukromý a není moc kam se uklidit na noc. Bohužel, jaká smůla, kemp má otevřenou recepci jen do 18hod a my dojeli v 18:30, není komu se registrovat…Stany stavíme na krásné travičce, nad sebou vidíme štíty horského masivu Jungfrau. Někdo zase ocenil luxusní sprchy s fénem, jiný zase fakt, že na voňavých toaletách je dostatek třívrstvého toaletního papíru s ražbou. Požili jsme trochu obdrženého kalvadosu od Piuse a vytvořili hlášku sloku nové moravské písně „Napiju sa, na Piusa…“ S měsícem nad hlavou spokojeně usínáme. Ujeto 233 km.
ÚTERÝ 17.5.
Bohužel, jaká smůla, otevírací doba recepce našeho kempu je od 8:30. My jsme sbaleni připravení vyjet již v 8hod. Morálně nejtíž nesl odjezd bez placení Jirka, Kléma s Věrkou se mu snažili pomoct pomalejším balením, aby do recepce stihl někdo přijít, ale bohužel, je tam stále „Closed“ , tak holt jedeme. Byl to levný luxusní kemp.
Na snídani stavíme za Interlaken s výhledem na Thunersee. Projíždíme nádherným švýcarským venkovem, cestou necestou, chvíli do kopce, chvíli z kopce, kolem hradů i vinic. Počasí je slunečné a teplé. Sjeli jsme dolů k vodě do Lausanne, kterým se musíme prokousat. Provoz je solidní, poskakujeme na jedničku. Žaludky se hlásí, za městem jsme našli luxusní plac se studánkou a lavičkami. Pojedli jsme, aj siesta proběhla. Největší oříšek je před námi – průjezd Ženevou. Kupodivu jsme se udrželi pohromadě a hladce jí projeli a dostali se až na francouzské hranice do St. Julien. Pavel navolil jihozápadní kurs a podél Rhony jedeme dále přes Frangy a Seyssel, kde poprvé ve Francii tankujeme a kde jsme navštívili Carefour. Za městečkem Yenne jsme objevili parádní ležení u brodu, s ohništěm. Sedíme, vaříme, klábosíme. Den byl náročný, chvíli po setmění jsme to zalomili. Ujeto 280km.
Co dodat, máte nádhernou cestu, a ten azur a hory, cloume mnou závist bledá, co vypnout net mi nedá, hltám zápisky a fotky ) Teda až na tu koninu v konzervě, no fuj, jen pomyslet na smutný koňský pohled a ty oči...... .
Já tu místo Compostelly mám haldu kompostu ). Přezul jsem PAVa na cestu do Mohelnice, ladím hlavy a chlazení a když to nevyjde, tak si teda aspoň zavrčím v garáži.....