Ráno je slunečné a teplé. Uklízíme v táboře, aby po nás zůstalo pěkně čisto. Manažerem odpadu byl jmenován Green. Stany uschnuly, někteří vlezli i do tekoucího potoka nad brodem. Odjíždíme někdy po desáté hodině. V městečku Les Abrrets stavíme u Carefouru, kde něco nakupujeme a na dlouho postupně obsazujeme místní toaletu. Klémovi něco skříplo v kole, reviduje to a ukázalo se, že se zlomil drát ve výpletu a vlezl do štítu bubnu.
Vyrazili jsme dále směr Le Grand-Lemps, jenže ouha, po třech křižovatkách hlásí poruchu Lopez. Levá vrtule se odporoučela stejně jako na přípravných jízdách Prašivce. Dali jsme novou, povolili řemen a jelo se dále.
Pokračujeme vpřed, den je skoro tropický. Teplota vzduchu ukazuje 28°C, máme hlad. Našli jsme nádherné místo na oběd, u rybníka ve stínu jakéhosi příležitostného baru. Chvíli po tom, co jsme dali vařit vodu na těstoviny, přiřítil se mimořádně nesympatický Frantík a se slovy, že je to tu „privé“, nás vykázal z prostoru. Tak jsme to naložili spolujezdcům na klíny a vyjeli krokem dále, co nejdříve pokračovat někam ve vaření. Po cca třech kilometrech jsme zajeli na polní cestu, na které jsme jídlo dokončili. Ukázalo se, že jsme přímo na části poutní cesty, označené mušličkou.
Po jídle musíme pokračovat dále, zatím jsme dnes mnoho nenajeli. Po dalších čtyřiceti kilometrech, kousek před Annonay v táhlém stoupání zkolaboval Lopez. Napřed škytnul, pak úplně chcípnul. Ukázalo se, že byl poměrně solidně zahnojený karburátor, pod hlavní tryskou byly kusy mazlavého botelu. Vyčistili jsme to a zároveň u benzínky natankovali.
V Annonay jsme našli mekáče a připojili se na wifi a odeslali druhou reportáž na web. Plánujeme dojezd do dalšího údolí, kde bychom chtěli kempovat. Středa ale ještě neskončila a ukázala se v řeči Koudelkova kondiciogramu jako kritický den...
Stoupáme dlouhým táhlým údolím, když tu najednou Kléma hlásí do vysílačky, že mu nepracuje spojka. Jsme na pěkném plácku u Villevocane a jdeme celou situaci řešit. Napřed jsme se s Klémou zeleným Amerikánem projeli, abychom nezačali dělat něco zbytečně. Bohužel, lamely kloužou tak, že se to neslučuje s další jízdou. Seřizovací šroub nereaguje na nic, mechanicky nic neupadlo na rampě ani nikde jinde. Kléma na nic nečeká, zalehnul vedle stroje a začal se dobývat pod víko na lamely. Vyndali jsme je z koše a koukali na ně. Byly suché a spálené, ale výška obložení byla v pořádku. Divné, není mi to jasné, proč se toto stalo, když v motoru byl oleje dostatek.
Nicméně Kléma dává lamely nové, sesadil víko zpět, zkouší to. Po drobném seřízení je to ok, jedeme dále, již za šera. Dojeli jsme přes dlouhé kopcovité údolí do kempu v Tence již za tmy. Chvíli jsme podebatili a brzy usnuli. Najeli jsme 182 km.
ČTVRTEK 19.5.
Vstali jsme pod stromy ve stínu letního počasí. Je příjemně sucho, balíme a pojedeme. Objevil se mladý Francouz z recepce, fotil si Velorexy a Kléma šel zaplatit. Sazba za 1 hadrák, 2 osoby a 1stan je 6 euro, což je velmi dobrá cena.
Asi po třiceti kilometrech jsme dojeli do města Le Puy, což je jedno z míst, odkud ve Francii začíná Svatojakubská cesta. Prošli jsme si historické jádro města a navštívili Cathedrale Notre Dame du Puy. Za poplatek 3 eura jsme vystoupali do obrovského litinového monstra Panny Marie, sestavené z jednotlivých dílů sešroubovaných šrouby minimálně M60, připadáme si jako v ponorce. Kléma si zakoupil za 5 euro kredenciál, což je průkaz poutníka po Svatojakubské cestě. Při sestupu od katedrály se nám ztratil Green, věříme, že se brzy objeví. Dali jsme si zmrzlinu a také koupili bagety. Také jsme potkali čtyři krajany ze Dvora Králové v Porsche Cayenne, kteří nechápali, že jsme dojeli až sem a hned se s námi fotili. Tříhodinové parkování nás stálo neskutečných 0,50 euro. V půl třetí jsme Le Puy opustili a frčeli dále přes Monistrol d´Allier vpřed.
Na konci tohoto městečka obědváme a Kléma ladí spojku, se kterou není spokojen. Zdá se, že se mu utahuje seřizovací šroub, zjednává nápravu. V celém hadráku mu smrdí spálený olej ze včerejška, rozhodl se ho večer vyměnit. Čeká nás stoupání po menších okreskách, údolími cestou necestou.
Začíná pršet, na silnici jsme nuceni opakovaně dávat přednost stádům krav, které mnohdy jdou dost urputně rohama proti našim kapotám. V jednom zablokovaném kopci před Esplantas jsme museli zastavit v tak blbém místě, že Kléma musel vysadit Věrku, aby se rozjel. Místa kudy projíždíme, jsou úžasná, poznáváme poměrně detailně francouzský venkov. Síť benzínek je ovšem slabší, tentokrát to je více bez rezervy, Kléma na ni už musel přepnout.
Tankujeme v Aumontu. Zjistili jsme, že kraví exkrementy maličko zašpinily boky hadráků, Green si hovna otřel i na kalhoty. Je tu vapka, myjeme stroje i Greena. Kléma vyměnil komplet olej, spáleninový puch ustal.
Za šera valíme dále, vjeli jsme do fantastického města Estaing, které bude stát za prohlídku. Zcela náhodou se objevila cedule na tábořiště za městem. Jedeme tam a ubytováváme se na louce, která je jen a jen naše. Jako vždy jsme expedičně povečeřeli poklábosili, ochutnali rosé, co koupil Martin a usnuli. Ujeto 211 km.
PÁTEK 20.5.
Zdá se, že počasí bude trvaleji slunečné a teplé, až to chladnomilného Pavla mrzí. Jdeme si prohlédnout místní kostel a hrad a také starobylý most. U zaparkovaných Velorexů následovala malá siesta v kavárničce a pak už pak už pokračujeme dále směr Conques. V kopcovitém městě parkujeme. Došlo tu při manévrech k nešťastnému kontaktu osy kola Prašivky se zadním bokem Klémova stroje a byla z toho práce pro Líbu. Město je úžasné, celé v nefalšovaném románském stylu.
Máme hlad, za městem jsme sjeli k řece Lot. Mají tu u vody pěkný prostor pod stromy na pique-nique. Zastavujeme a vaříme, Líba si vzala jehlu a nit a pustila se do klempířiny. Léto jsme prohlásili za zahájené, jelikož se polovina účastníků expedice neváhala vykoupat v řece. Voda měla s přehledem 20°C. Siesta neměla chybu, až jsme se lekli, že se blíží pátá hodina.
Pokračujeme podél řeky dále, tu a tam nás navigace vedla menší, ale kratší cestou do kopců nad řeku. Tankujeme v Cajarcu, budíme pozdvižení, lidé se sbíhají a fotí. Následovala pausa v Carefouru v Cahors a pak už pomalu hledáme spaní. Je to s podivem, ale najít tu kus zakrytého místa pro čtyři hadraplány se nedaří a nedaří.
Dostali jsme se mezi francouzské samoty, všechno je soukromé. U jedné fajn louky už jsme nevydrželi a šli se zeptat domácích, zda můžeme strávit noc na jejich louce. Nepříjemný starší Francouz nás ale poslal pryč. Ještě chvíli jezdíme a hledáme, až se nám do cesty postavil zcela odlehlý zapadlý kempík, tož ho bereme. Vaříme, jíme, letní teploty a noc plná hvězd předurčuje strávit noc pod širákem. Tak se taky stalo, nemá to chybu. Je až s podivem, že po tak malých cestách s tolika prostoji jsme ujeli 219 km.
Zdravíme všechny účastníky této, zdá se, podařené akce! Vypadá to, že je dobře, že jste vaše stroje prověřili již v ČR, zatím nic vážného. V demontáži vrtulí už máte značnou praxi! Hlavně, abyste jich měli dost (těch vrtulí). I v ČR už je hezky - to vám nezavidíme, ale to volno, to bysme brali, a ty scenérie! Bušéři
Zdar kamarádi retardi Zdraví vaše Úsobská větev
Asi nejsem sám, co hltám každý váš NEWS. Děkujeme, super fotky a zábavné a poučné čtení.
Dovolím si jen malou poznámku: Nějak se vám oproti našim dředchozím velkým expedicím trochu vytratil smysl pro volnou spací přírodu ne? Kde jsou ty časy, kdy jsem během 14 dní navštívili maximálně jeden kemp!
Držím palce a mnoho zdaru bez závad a super zážitky.