Dopoledne vstáváme jako vždy před devátou. Balíme stany a budeme vyrážet. V podstatě obracíme a vracíme se k domovu. Už dříve někdo navrhl – tuším, že jsem to byl já – že zpět pojedeme jižním obloukem přes Portugalsko. Plán byl schválen, dokonce se to líbilo hlavnímu metodikovi trasy Pavlovi, a tak jsme jeli podíl pobřeží stále na jih, směr Noia. Teplota rostla, vítr ustal. Byl čas oběda a my jsme našli pláž vhodnou k vaření oběda. Před obědem se vybraní odolní jedinci vydali vyzkoušet vodu v Atlantském oceánu. Koupání nemělo chybu, i když voda neměla přes dvacet stupňů.
Pokračujeme vpřed přes městečko Tui a ve Valence překračujeme hranice do Portugalska. Všichni jsme si všimli velkého rozdílu v kvalitě silnic – k horšímu a taky portugalští řidiči se s naším předjížděním oproti Španělům či Francouzům příliš nemazali. Projeli jsme Moncao, za kterým jsme začali hledat spaní. Zdá se to velký problém, jsou tu jen oplocené soukromé prostory nebo není místo na naše utáboření. Zahnuli jsme z hlavní do kopců, ale ani tam nebylo vhodné místo. Vrátili jsme se na hlavní, nabrali benzín a tam nám poradili, kam jet hledat spaní. Vesnicemi ve stráni, kde stoupáme nejčastěji na jedničku jsme se postupně propracovali až k místu, kde má být podle domorodců kemp. Cestou ale v jednom místě dostal Lopez dost kouř, protože kluci museli zastavit a pak se rozjet v dost prudkém místě, až se stroj zatavil. Pavel musel dokonce vystoupit a Jirka vyjel na hlavní sám.
Už se setmělo a nám chybí cca 10km do kempu. V dalších serpentinách vzhůru Kléma zastavuje, protože nedobíjí. Mezi tím posádka Prašivky už našla kemp, ale ten je zavřený, nicméně je tam konečně prostor, kde lze strávit noc. S Klémou koukáme na elektriku, zdá se, dosloužily uhlíky. Dojeli jsme za Prašivkou, rozkládáme širák před zavřeným kempem, Kléma mění uhlíky, vaříme. Nacházíme se v Parque Nacional da Penda-Geres. Večer zpestřilo místní zvíře, které nejprve už cestou ke spaní Jirka mylně nazval jelenem. Sedíme na karimatkách a najednou kolem nás prošla kráva s nadstandardníma rohama. Inu Portugalský národní park. Dnes jsme ujeli 292 km.
SOBOTA 28.5.
Ráno v národním parku je slunečné a teplé. Popojeli jsme kousek dále k informačnímu centru zdejšího parku. Krom bílé keramiky tu mají mapky kraje a mnoho informací ohledně zdejších zajímavostí. V parku jsou k vidění tzv. megality, tj. prehistorické stavby z dob dávno minulých. Konečně jsme tu mohli nafotit volně se pohybující megarohaté krávy. Jedeme dále skrze národní park okolo přehrady a záhy překračujeme hranice zpět do Španěl.
Dlouhými stoupáními na trojku a dvojku ukrajujeme další a další kilometry. Lopez bojuje s nadměrným plaváním, budeme to muset řešit, co se stalo. Zastavili jsme na oběd v příjemném prostoru se stoly a lavičkami, dokonce i se studánkou. V trávě opodál jsme našli modráky a praváky. Bude třeba koupit vejce a uděláme smaženici. Je teplý den, slunce se naštěstí tu a tam schovalo sympaticky za mraky, dokonce chvíli lehce pršelo z lokálního mraku. V jednu chvíli se z polí vpravo od silnice začaly ozývat rány, jako by petardy či ohňostroje s obláčky dýmu. Klému to tak zmátlo, že do vysílačky požádal o zastavení, že mu asi vystřelilo víčko sání. Když se celá situace vysvětlila, zasmáli jsme se celé situaci i Klémovi a jeli dále.
U benzínky v Puebla de Sanabria bereme benzin a kluci zkoumají plavajícího Lopeze. Zjistili jsme, že se povolil výplet zadního kola, rychle to řešíme výměnou kola. Je tu kousek fajn kemp, ve kterém jsme se utábořili a povečeřeli v místím podniku, kde jsme napsali další reportáže a okoukli fotky a také nedobrovolně zhlédli fotbalový zápas FC Barcelona – Manchester United. Místní bílé víno nám velice chutná, neváhali jsme se zapojit do oslav vítězství Barcelony… dnes jsme ujeli 192 km.