V poklidném, mírně větrném ránku probíhá drobný servis, kontroluje se olej, Lopez dostal nové svíčky, protože včera díky pravé škytal v Perpignanu. Na místní wi-fi jsme odeslali část reportáže, ale ne vše, protože Martinovi došla baterie a nebylo možno použít elektriky. Proto jsme ještě zastavili v Canetu u mekáče a chtěli poslat zbytek, leč wi-fi tu nefachajet… Holt to budeme řešit dále, někde jinde.
Pokračujeme po pobřeží, pofukuje větřík, s hadráky to solidně cloumá. Silnice se po chvíli od moře odchýlila a my rychle postupujeme na východ směr Montpellier. Monotónní jízdu dnes začíná zpestřovat Kléma. Hlásí, že mu to nějak blbě jede, netáhne. Zastavujeme, koukáme do toho a výsledkem je výměna kondenzátoru. Rozjeli jsme se po opravě, ale Kléma hned hlásí, že ještě musí zastavit, že mu něco chroupe v kole. Štít se v horní části dotýká bubnu, v dolní části je naopak oddálen. Vysvětlujeme si to přihnutou osou, když zatížený Amerikán proskočil nějakou nerovnost. Za pomoci originálního heveru Kléma zjednal nápravu, buben se štítem jde rovnoběžně.
Do třetice rozjezd, ale je to tentokrát nejhorší. Únavový lom na levé ose kola Klémova stroje dokonal dílo zkázy. Stroj beznadějně kleknul na levou stranu a na asfalt dosedl nejprve blatníkem a pak štítem bubnu. Naštěstí se to stalo hned při rozjezdu, takže žádné dramatické škody. Vezeme s sebou celé rameno, takže oprava může proběhnout čistě výměnou. Nedá se nikam popojet, na místě to řešíme, Kléma si nasadil reflexní vestu. Během opravy v protisměru zdravíme štrúdl kachen – ač všední den, 2CV a přidružení mají asi svůj den.
Oprava se zadařila, pokračujeme na Narbonne. Našli jsme tu další mekáč a konečně kompletně dokončujeme reportáž. Ošleháni větrem v podniku s hamburgery téměř usínáme. Frčíme dále přes Béziers dále na severovýchod, v Pézans tankujeme – to už se začíná šeřit. Po rychlostní silnici jsme objeli poněkud větší Montpellier a u vesnice Lunel zahnuli na malé cesty a hledali spaní. Chvíli to trvalo, až jsme za vsí Vestric našli místo nedaleko železnice. Stany rozkládáme do trávy, na kopečku, s hadráky k nim úplně dojet nelze, protože tomu bránil podélně položený beton, až železobeton. Dnes jsme ujeli nakonec docela dobrých 227 km.
PÁTEK 3.6.
Ráno u železnice je příjemné jako skoro vždy, balíme a odjíždíme v poklidném dopoledni jako vždy. Projeli jsme Nimes a poté zajeli okouknout starý antický akvadukt Pont du Gard. Parkoviště je hlídané, jdeme kus pěšky k mostu. Turistů tady je jako sr…k, ale památka je to pěkná a také bílá keramika je luxusní. Bohužel se tak rozpršelo, že jsme běželi rychle dávat střechy na stroje. To co nám nyní zkazilo náladu, nebylo počasí, ale fakt, že jsme platili za parkování 15 euro, což bylo bráno zároveň jako vstupné na akvadukt a možná do nějakého okolního muzea. No nic odjíždíme dál, příště už si takové atrakce odpustíme.
Před Orange jsme pod stromy na parkovišti poobědvali a pak vjeli přímo do centra tohoto města. Mají tu starý římský amfiteátr a muzeum, to si prohlížíme a dáváme si dočista fantastickou zmrzlinu. Přímo v centru jsme objevili řadu malebných uliček a také pána, který vypadal přesně jako Green po třiceti letech. Před sedmnáctou hodinou vyjíždíme dál směr Montélimar. Kilometry přiskakují, je šero, hledáme spaní. Nakonec jsme krásně za světla našli luxusní spaní v trávě kousek od plotu, za kterým jezdí TGV. Ještě je třeba zmínit fakt, že kousek odsud jsme se nadlábli výtečnými třešněmi. Ujeto 199 km.
SOBOTA 4.6.
Ráno si Kléma přivstal, protože musí zašachovat se svými koly a výpletem. Ukázalo se, že hmotnost expedičně naloženého Amerikána se neslučuje s životností panelkových drátů. V zadním kole našel šest vylámaných špic, v předním pravém pět… Po všech záměnách bylo nutno částečně rozplést rezervu. Také vyměnil zadní kolo, protože prostřední drážka v pneu už zmizela.
Po zabalení a odletu jsme po chvíli jízdy na Romans zastavili u místních sadařů, kteří prodávali ovoce a zakoupili každý dle chuti broskve, meruňky či třešně. Za horka hltáme další kilometry, projíždíme městem Vienne. Máme hlad, a tak za St. Quentin vaříme. Dále je třeba objet Lyon, abychom v něm vůbec nestrašili. Projíždíme v bezprostřední blízkosti jaderné elektrárny, to je terno.
Silnice je pěkná, místy dvouproudá, kilometry hezky ubývají. Vzpomínám na cestu boskovických do Afriky, protože teď i my projíždíme vesnicí Joudes. Dojeli jsme do Besanconu, mírně se šeří, musíme začít hledat spaní. Za městem jsme zahnuli přes ves Deluz k řece. U zdymadla nedaleko cyklostezky na trávě už tu táboří nějací cyklisté. Jsme u vodní cesty Rhona-Rýn, místo na hadráky i stany je, táboříme, klábosíme a degustujeme kde co až do noci. Ujeto rekordních 356 km.
NEDĚLE 5.6.
Svítí slunce, zase krásné ráno. Balíme, chceme vyrazit směr Muhlhause. Slabou hodinku však čekáme, až se zabalí také „Duo Červánek“ (jsme tolerantní kolektiv a nikoho nehoníme) a můžeme jet. Dnes bude oddychový den, plánujeme dojet do nedalekého kempu před Colmar a v tamní vinné oblasti podegustovat. Po dvanácté obědváme na pěkném kultivovaném parkovišti na stolech a lavicích.
Za horkého počasí stoupáme vzhůru přes kopec do dalšího údolí lesy a mezi vinicemi. A co se nestalo, po dvanácti letech provozu Fanouše mi ruplo lanko od plynu. Pěkně u válečku před pedály. Ještě se mi to povedlo na dojetí chytit, ale musím dát v kempu nové. Po cca 15km,jsme dojeli do vesnice Wihr-au-Val, kterou jsme ihned překřtili na Virvál. Je tu sympatický levný kemp, který bereme. Ve vsi se zrovna konají bleší trhy, jdeme se podívat. Líba si přišla na své jakožto sběratelka starých vah a žehliček. Za 5euro jsme koupili váhy a žehličku zároveň, při odchodu ještě za padesát centů krásnou starou malou formu na bábovku.
Provádím drobnou údržbu v rámci výměny plynového lanka. Taky jsem se rozhodl pro novou zadní pneu, zbytek drážky tam sice mám, ale napříč se mi v jednom místě začala dělat trhlina, tak jsem to raději dal pryč. Ve výpletu zadního kola jsem objevil dva prasklé dráty, oba přímo v půli nyplu.
Večer jsme zašli do centra do pizzerie posedět, něco pojíst a načuchnout k místnímu životu. Byl to pěkný večer, dobré rosé, zmrzlina i pizza. Dnes jsme nakonec i tak ujeli 173 km.
je to nemile když se taková věc stane a ona se stává. Není to jen o ose ale o brzdovém štítu blatníku a i kousku plachet v lepším případě. Dá se tomu předejít . Jak? Popis najdete v mé garáži beton. http://www.velorexy.cz/garaz/beton/velorex-175-takove-mouto-/praskla-osa-predniho-kola-da-se-tomu-predejit-vyroba-prednich-os-o-prumeru-20mm