Další zima je za námi, příroda se začala probouzet a jaro nejen že o Velikonocích zaklepalo na dveře, ale pak i vešlo. Již druhým rokem jsme si kamarády naplánovali setkání na zahájení sezóny ve Stříbrné Skalici, tentokráte na předposlední dubnový víkend. Od pátku odpoledne v této malebné vísce nad řekou i městečkem Sázavou burácejí dvoutaktní motory, hadroleti parkují v Martinově haciendě a starousedlíci se chodí ptát, jestli už z nedalekých Konojed dorazil pan profesor Pirk…
Pátek sice vypadal trochu deštivě, ale počasí se postupně umoudřilo a než jsme v sobotu dopoledne vyjeli, bylo již dávno po dešti. Jako vždy trasu společné vyjížďky orientačně naplánoval Pavel. Malými silničkami, ale i kousek po velké silnici míříme směrem na Bukovany. Tam je naplánován oběd. Posádky šestadvaceti Velorexů bez obtíží zaplnily celou hospodu. Paní šéfová nás očekávala, jídlo bylo skvělé, jen někteří čekali o něco déle na jídlo, jelikož se polámal friťák a kuchyň musela improvizovat.
Cestou se tu a tam zastavilo, tu a tam se něco dotáhlo či zkontrolovalo, všechny stroje šlapou jak mají. Pochvalu zaslouží časově vytížený Paliza, který na setkání vyrazil brzy ráno s přívěsem, ale jeho americký automobil mu kleknul na D1. Situaci ale rychle řešil, přepřáhl vlek s hadrákem za fabii dojel do Skalice, skočil do hadráka a zastihl nás ještě v Bukovanech!
Tři kilometry od cíle a dojezdu na základnu jsme bohužel zastavili neplánovaně. Při jednom prudkém klesání v lese k řece selhaly brzdy Matuchovic čtyřkoláka, ale Tom s Martinou to vyřešili jak nejlíp mohli. Duchapřítomně zahnuli k jakési opuštěné chatičce a motorový vozík pro invalidy opřeli o shnilou bránu, která pohltila energii a všechno dobře dopadlo - lehkou opravu předku a hlavě těch brzd u Matuchů jistě rychle zvládnou!
Ve Skalici se chystá další program. Nejprve pan profesor pokřtil nově zrekonstruovaný stroj Martinova bratra Petra - zelená klasika z roku 1957 se jmenuje Svižník. Dále byl do party přivítám nový stroj z roku 1958 před rekonstrukcí, který patří Grýnovi. Jeho stav přítomné zapálené velorexáře tak zaujal, že se rozhodli spáchat pokus o jeho nastartování. Přítomné ženy jen konstatovaly, že v očích přítomných mužů létaly jiskřičky jako u hrajících si dětí. Základem bylo mít co zapálit a čím zapálit. A tak Kléma čistil karburátor, Jarouš čistil kladívka, Luděk Sedma a Jindra revidovali indučku, přinesli petku s benzínem a napojili dva kabely z baterie vedle stojícího Svižníka. A vida, po dvaceti minutách ruchu okolo stroje máme jiskru! Majitel se posadil za volant a škubnul pákou. Napodruhé ho to koplo a na třetí škubnutí to naskočilo! Byli jsme nadšení, že se start opakoval ještě dvakrát.
Posledním bodem oficiálního programu byla gratulace k půlkulatým narozeninám pana profesora Pirka, které vycházely přímo na dnešek. Gratulovalo se, předávaly se dárečky a šampaňské teklo proudem. Pan profesor krom demižonu bílého ještě přinesl z IKEMu dort s hadrákem a obrovského vyuzeného krocana. Večer promítalo letní kino na stěnu nad hadráky a zábava byla v plném proudu dlouho do noci.
Po snídani v neděli vyrážíme na oběd k Pirkům do Konojed, kam jsme byli včera pozváni. Jen paní Pirková o nás nevěděla, ale očividně ji to nijak nezaskočilo. Vezeme s sebou točenou limonádu, velký zbytek krocana, sekanou v podobě Oskara 54, kterou pan profesor včera dostal a chléb. To vše veze Bagr na korbě Déčka. Kolona důstojně zastavila u Pirků. Při likvidaci jmenovaných pokrmů prohlížíme moto veterány pana profesora a debatujeme nejen o Velorexech. A je tu loučení, s přáním šťastných doletů domů a úplný konec akce s heslem: Na viděnou v Boskovicích!