Letošní dovolenou jsme si naplánovali přímo z Krušnohorských Vršků. Celá tuzemská expedice dostala název VSVS, což znamená „Ve středu ve středu“. Jedná se o putování okolo ČR, jejíž cílem bude projet nejzápadnější, nejjižnější, nejvýchodnější a nejsevernější body naší vlasti, s tím, že se nám podaří ve středu zajet do (geografického těžiště) středu ČR, což je Číhošť - proto tedy ve středu ve středu…Do této cesty pak chceme vkládat akční fakultativní vložky v podobě různých výjezdů na místa, kam se může jen na povolení. Již v zimě jsme proto vstoupili v jednání např. s KRNAPem a mnohými CHKO. Základní sestavou celé akce je těchto sedm posádek: Jirka s Pavlem ve Feratovi, Martin se Sandrou v Pezinkáčovi, Tomáš s Líbou ve Fanoušovi, Kléma s Věrkou v Prašivce, Luděk s Cesťákem, Kudroš s Mojmírem a Sedma se svým strojem. Podle možností a okolností se k nám v průběhu celé cesty budou přidávat další kamarádi velorexáři. Tož vzhůru, na cestu!
NEDĚLE 27.5. - NA ZÁPAD JE CESTA DLOUHÁ…
Chvíli po vyhlášení výsledků startujeme naši cestu. Nad rámec základní sestavy s námi jedou ještě Jirka Ježek a Honza Matl. Nejprve v Lidlu nakupujeme jídlo na večer a pak už hurá směr Sokolov. Po naší pravé straně notnou dobu jedeme okolo impozantní měsíční krajiny v podobě hnědouhelných pánví. Pozdní oběd je naplánován do Hodovny v prostorách hradu Vildštejn ve Skalné. Jedná se o nefalšované nedělní obžerství, nosí nám nejrůznější masa, špízy, či kachny.
Dobře nasyceni směřujeme na první záchytný bod nejvíce na západě, kterým je Újezd. Za vsí cesta pokračuje na západ přímo do pole, tak jedeme, co to jde. Dojel nás místní usedlík s passatem, který se nabídl, že nás zavede až co možná nejdál, tak jedeme za ním. Ukázalo se, že tento pán byl pohraničník a v roce 1983 emigroval do NSR a není divu, že nám zasvěceně pohovořil o zdejší historii, odsunech Němců po válce atd. Nakonec jsme si ještě prohlédli jeho stáje a hospodářství.
Nezbývá než dojet na místo noclehu, kterým je základna Velorex Teamu West Bohemia Velká Ves u Tachova. Krom místních za námi na chvíli dojel také Řepa. V rámci družby opékáme buřty a popíjíme nabídnuté lahváče a koštujeme vyhranou slivovicu, kterou nám dal na cestu Ivan. Veliké díky za dnešní večer patří našim kamarádům Standovi Mlejnskýmu a Pavlovi Knápkovi. Dnes ujeto 188 km.
PONDĚLÍ 28.5. - VZHŮRU NA ČERCHOV
Ráno je teplé a slunečné. Pohodově vstáváme, okolo 10 hod a vyrážíme na prohlídku Tachova. Odpojuje se Honza, který musí domů. Poté co jsme prošli centrum města, popojíždíme o kousek dál a prohlížíme si známou jízdárnu ve Světcích, která je právě v částečné rekonstrukci. Teď poprvé spadlo pár kapek, ale jde to stále na kabrio. Nabíráme jihozápadní kurs a stavíme v Bělé nad Radbuzou, kde je k vidění starý historický most. Nejvíce odtud s odjezdem chvátal Kudroš potom, co mu do Mojmíra začaly naskakovat spontální hnědočeské dětičky… Obědváme v obci Rybníky a lesy míříme přes Poběžovice na další zastávku v Pivoni. Mají tu krásný velký chátrající klášter, který se začal odvážně opravovat, ale zjevně finance došly…
Okolo páté jsme v Caparticích - výchozím bodě pro výjezd na Čerchov. Je třeba poděkovat CHKO Český Les, jmenovitě panu Beránkovi, že nám byl umožněn na výjimku výjezd až nahoru k rozhledně. Cesta je to vcelku do kopce a po panelech. Celý výjezd znepříjemňovala skutečnost, že v krátkých intervalech za sebou jsme navíc přeskakovali odvodňovací žlaby. S hydraulikami jsme jeli co nepomaleji a hledali vhodnou stopu, mechaniky musely rychleji. Jediný problém měl pan Ježek, kterému spadl řetěz, když na jednou žlabu dal nohu z plynu. Nahoře na rozhledně je vidět opravdu daleko, koukáme, kam vlastně pojedeme, kde že je ta Šumava…
Přes Nýrsko a Železnou Rudu míříme do našeho oblíbeného vodáckého tábořiště u Rejnštejna. Není tu ani noha, vše otevřené, a tak jsme se utábořili, pojedli a trochu zamuzicírovali u ohýnku. Ujeli jsme dnes 214 km.
ÚTERÝ 29.5. - RAKOUSKEM NA JIH
Ráno nám ke vstávání zurčí Otava a slunce opět svítí. Vyrážíme proti proudu řeky a pak stoupáním na Svojše. Zastávky jsme udělali dvě - u Jezerní a Chalupské slatě, které jsme podrobili průzkumu. Přes Borová Lada, Horní Vltavici a Strážný jsme vjeli do Německa. Po chvíli jízdy a drobném naháněcím manévru, kdy jsme se nechtěně roztrhli, začínáme stoupat na Dreisesselberg, anobrž Třístoličník. Z jeho bavorského vrcholu je to jen co by dup do Čech. Na Šumavě to bylo asi jediné vyšší místo, kam stálo za to jet. Přes ŠUNAP jsme žádali o možnost vyjet na Poledník, ale to nám rezolutně zatrhli s tím, že tam hnízdí tetřev hlušec. Marně jsem argumentoval, že hlušec naše dvoutakty neuslyší…
Z Třístoličníku jsme popojeli do Rakouska a přes Horní Zvonkovou jsme se přehoupli zpět do ČR. Místní znalec Michal nás vede, postupujeme odlehlou silničkou podél jižní strany Lipna. Opravdový kros jsme zažili před Svatým Tomášem, kde mají komunikace opravdu žalostné. Hladová expedice zasedla k obědu v jediném možném podniku v hotelu Svatý Tomáš. Moc jsme si pochutnali, jen některé ty porce mohly být větší…
Přes Pasečnou jsme se jeli opět k sousedům do rakouského Guglwaldu. Z Bad Leonfelden směřujeme na nejjižnější bod ČR ve Studánkách. Poprvé zažíváme opravdový liják. Martin nejprve improvizoval s navigací a snažil se nejjižnější bod napadnout ze severu z Rakous, ale to nevyšlo, tak jsme jeli normálně do Studánek. Dále směřujeme přes Vyšší Brod a Kaplici do Novohradských Hor. Blíží se tma, nicméně musíme vyřešit závadu na Prašivce - Klémovi prasknul zadní buben, tak se mění kolo. Taky Kudroš vyměnil kolo, protože objevil vůli na ložiskách. Za tmy jsme dojeli za Člunek, kde zajistil nocleh Martinův brácha. Spíme v lese v prostorách dětského indiánského tábora. Dnes jsme dali vůbec největší kilometrovou porci - 318km.
STŘEDA 30.5. - DO STŘEDU ZEMĚ
Ráno z lesa částečně pěšky po kolejích míříme do Kapouna. Je to zastávka na úzkokolejce, kde byl Jára Cimrman vyloučen z železniční dopravy. Sluncem zalitým dopolednem míříme do Horní Radouně, kde se nachází krásné Muzeum motorových kol. Pan majitel nás provedl a podal velmi osobitý a vtipný výklad. Obědváme v Pacově a poté směřujeme na Vysočinu. Luděk nám ukázal Zahrádku - zatopenou obec, která musela ustoupit projektu Želivka a ze které zůstal především kostel. A je to tu, ve středu jsme podle plánu ve středu! V geografickém středu ČR, v Číhošti, která se proslavila svým „zázrakem“ v padesátých létech. Máme nafoceno, prohlédnuto můžeme dále. U známých kameníků jsme zastavili ve Světlé nad Sázavou, kde jsme si v rychlosti prohlédli zdejší podzemí a pak už zbývá dostat se do místa noclehu k Luďkovi do Úsobí. Večer probíhá servis a revize strojů a především grilování a posezení. Jde se spát relativně brzy, zítra nás čeká Jižní Morava. Ujeto 176 km.
ČTVRTEK 31.5. - VÍNEČKO BÍLÉ…
Ráno se nikam nechvátá. Okolo desáté jedeme přes Jihlavu do Telče, kde jsme udělali trochu humbuk na náměstí a navštívili zdejší cukrárnu. Městské policii je třeba poděkovat za to, že nevyvodila z našeho vjezdu do pěší zóny na náměstí žádné důsledky… Přes Dačice jsme dojeli do Jemnice, kde nejen výtečně obědváme, ale i procházíme město.
Další stopy expedice vedou do Znojma, za kterým leží malá vesnice Slup, která je zajímává tím, že tu mají krásný, starý, ale funkční vodní mlýn. Jeho prohlídka stojí za to. Po exkurzi jedeme dále na jihovýchod, dokud se před námi neobjevily Pálavské vrchy. V Mikulově nakupujeme další jídlo na večer do sklípku a hurá do Dolních Věstonic, kde jsme byli naposled po Boskovicích… Zde se k nám připojil další expedičník - Ivan se svým Otíkem. Technika vcelku šlape, jen Martin musel vyměnit ložisko ve ventilátoru. Večer u vínečka je pohodový, prostě to nemá chybu. Najeli jsme 199 km.