Vstali jsme v poklidu před desátou, nedospaví „dědkové“ naší výpravy Sedma a Kudroš jako vždy o mnoho hodin dříve. Snídáme tradičně pod Dívčím hradem s výhledem na sklepy a Nové Mlýny, loučíme se se sklepníkem Jurou a vyrážíme na další pouť. Ještě dopoledne jsme dojeli do Lednice, prošli zámeckou zahradu, nakoukli na minaret i na starý secesní skleník. Pokračujeme dále do Břeclavi a přes ni na Lanžhot a na Slovensko.
Naším prvním slovenským cílem bylo naftařské muzeum v městečku Gbely. Bohužel doba, kdy se tu těžila alespoň nějaká ropa je dávno pryč a také muzeum už z ekonomických důvodů, jak jsme se dozvěděli od kolemjdoucího, také neexistuje, Zbyla tu jen jedna malá těžní věžička, tak alespoň něco, když už tu nic není…
Pokračujeme dále po menších rozbitých okresních silničkách až do vsi Podbranč, kterou stoupáme prudce vzhůru tak, až Kléma zakousnul Prašivku. Nad dědinou se tyčí nádherná velká zřícenina hradu Branč, kterou si prohlédneme. Ovšem ne s prázdnými žaludky, pod hradem jsme nejprve uspořádali piknik na trávě a zlikvidovali zbytky ze včerejšího posezení ve sklípku. Pan Ježek s vědomím jisté tolerance slovenské policie nabídl každému hlt petkového bráníka.
Po dalších několika kilometrech jsme zase doma. Ve čtyři hodiny jsme akorát stihli poslední prohlídku ve větrném mlýně Kuželov. Bohužel jsme ji byli nuceni na chvíli přerušit, protože jsme museli vyběhnout nasadit střechy, neb přišla solidní přeháňka. V pohodě jihomoravského podvečera a již bez deště jsme dojeli do Hluku. Kotačkovi se nejspíš zbláznili, jelikož připravená kýta na stole a další pochutiny si takřka v ničem nezadaly s nějakou bohatou tabulí svatební. Především Lence je třeba velmi poděkovat za perfektní přípravu. Naše devítistrojová sestava je od dnešního večera posílena o další dva Velorexy - do Hluku přijeli Plumlováci Petr Soukal s dcerou a Palda s Marcelou a malým palubním psem Dastym. Koštuje se slivovica, pije se víno a prostě se neskutečně dlouho, dlouho do noci hoduje, až z toho zas bude Jirkovi ráno blbě. Dnes jsme namotali podprůměrných 152 km.
SOBOTA 2.6. - NA VÝCHODĚ
Také snídaně v Hluku je více než bohatá a expedičně nadprůměrná. Žádný kvalt, jdeme se projít po městečku, zavítali jsme na výstavu vláčků HO nebo TT, teď nevím, čímž jsme dali Jirkovi možnost spát o něco déle a také slivovica dostala více času vytratit se z krve expedičníků. Odjezd od Ivana začínáme společným snímkem u hlučské tvrze, neboť jedenáct strojů pohromadě ještě Hluk nikdy nezažil.
Naší první dnešní zastávkou jsou Luhačovice. Klidné lázeňské město se nám líbilo, prošli jsme kolonádu, ochutnali jsme jakýsi hnusný pramen, prý to tu všichni pijí a prý dobrovolně… Přes Vizovice a Vsetín jsme popojeli do Velkých Karlovic na pozdní oběd. Je tu muzeum, prodávají se frgály, v nabídce restaurace nechybí tradiční valašská kyselica. Také nás tu dojel Ivan se Simčou, kteří ještě pomohli v Hluku s úklidem a vyjeli za námi později. Na Bumbálce řešíme trochu kuriózní Kudrošovu závadu - povolil se mu šroub pod hlavní tryskou, což vtipně glosoval Sedma: „Kudroš ty nemáš jen ztrátové mazání, ale i ztrátovou karburaci!“ .
Chvíli tedy zase jedeme přes Slovensko, přes Čadcu zpět do ČR do Jablunkova a odtud na další cíl naší cesty na nejvýchodnější cíp země do Bukovce. Na přesné místo musíme asi půl kilometru pěšky, ale stojí to za to. Fotíme se a také se bavíme jak Palíškovic pejsek Dasty zdolává prudké svahy. Ještě více se bavíme, když ho Palda nahání na nastoupení do hadráka. Dasty si postavil hlavu a ne a ne se nechat chytit… V podvečer jsme spáchali drobný nákup na večer a za vesnicí Guty jsme na příhodné louce vytvořili expediční ležení. Do večera si povídáme a hodnotíme dosud proběhlé události. Najeli jsme 189 km.
NEDĚLE 3.6. - BESKYDE, BESKYDE…
Jedním z prvních nedělních úkonů je dotankování paliva, neboť se bude stoupat. Z Krásné je co by kamenem dohodil do Papežova, odkud pojedeme zákazem vjezdu na nejvyšší bod Beskyd - Lysou Horu. Stejně jako na Čerchov, mechaniky dopředu, hydrauliky dozadu. Asi devítikilometrový výjezd je velmi pěkný, kocháme se nejen výhledy, ale také překvapenými obličeji pěších turistů. Nahoře pod vysílačem se fotíme a občerstvujeme se ve zdejší krčmě.
Když už se chystáme k odjezdu, přijíždí vůz Policie ČR. Oznamují nám, že museli vyjet na telefonické udání nějakého našeho agilního spoluobčana, že prý jsou nahoře v zákazu Velorexy bez povolení. S gustem ukazujeme povolenky s espézetkami i celé povolení o vjezdu od CHKO Beskydy, za které jmenovitě děkujeme panu Petřvaldskému. Díky kontrole orgánů nebyla alespoň tato administrativní snaha zbytečná a díky onomu občanskému upozornění si naši příslušníci udělali hezký netradiční výlet…
Okolo Frýdku cestička, ale nezelená se na ní travička, nýbrž vede asfaltka do Hukvald a dále pak do Kopřivnice. V plánu je oběd a návštěva zdejšího muzea slavné značky Tatra. Muzeum je opravdu úžasné a je na co koukat, kdo tu nebyl, rozhodně doporučuji. Navštívili jsme také Štramberk a zavzpomínali u tradičních uší, jak jsme tu byli s Kudrošem před třemi lety kupovat jeho Mojmíra. Bohužel jsme se museli rozloučit s Jirkou Ježkem, který musí zítra do práce a také ze Soukalovými.
V obci Skřipov u Opavy musíme řešit dosud nejzávažnější technický problém. Klémova Prašivka začala vydávat z motoru zvuky dosti nehezké. Klepání je silné a ostré, motor netáhne. Po krátké poradě jsme došli k nejlepšímu řešení. Kléma s Věrkou to zkusí nejpřímější cestou doslova a do písmene doklepat domů, kde vymění černou Prašivku za zeleného Amerikána a zítra večer se zase sejdeme v Orlických Horách.
V Tesku v Opavě jsme nakoupili a projeli centrum města a nabrali směr Jeseníky, směr Bruntál. Začíná se stmívat a mraky na obloze též nevěstí nic dobrého. Uhnuli jsme z hlavní a hledáme místo na nocování. Našli jsme pěkný plácek u složeného dřeva mezi Sosnovou a Dolními Životicemi. Prší, zalezlo se do stanů a diskutovalo přes plátěné zdi. Volal pan Ježek, že dobře dojel a také Kléma už byl před půlnocí skoro v Praze. Ujeto 189 km.
PONDĚLÍ 4.6. - PRADĚD JE NÁŠ!
Ranní budíček byl nekompromisní. Zrovna dnes v 6:28 přijeli lesáci pro to dřevo. Dali nám chvíli na zabalení, tak to musí lítat. V ostrém tempu jsme se zapakovali do Velorexů a vyrazili do Bruntálu na benzínku na snídani a toalety. Ivanův Otík začal v otáčkách nějak podezřele rachtat na dvojku a trojku, tak se Ivan rozhodl také otočit domů. Jeseníky jsou na dohled, stoupáme na Karlovu Studánku.
Na parkovišti Hvězda u závory platíme 100 Kč mírně nepříjemnému pánovi, který dlouho nechtěl pochopit, že Velorex je motocykl a že na jedno stání pro auto se vejdou dva, ale nedali jsme se. Každopádně povolení na Praděd od CHKO Jeseníky jsme nedostali a když jsem viděl situaci, už jsem se pomalu smířil s tím, že Ovčárna je pro nás konečná. Nebyla… Na pustoprázdném parkovišti na Ovčárně byl velmi bodrý pán, který ihned pochopil oč jde a bez jakékoliv komplikace nás vyzval, ať si vyjedeme až nahoru a zajdeme si na kávu do restaurace a pozdravujeme vedoucího. Tak jsme učinili a v 10 hod stanulo na vrcholu Pradědu sedm tříkolek Velorex! Fotíme a kocháme se horským počasím, jsou vidět zbytky sněhu.
Po sjezdu do Karlovy Studánky směřujeme do Zlatých Hor na Zlatohorské mlýny rejžovat zlato. No jako zlatokopové bychom se asi neuživili. Po prohlídce zdejší expozice se s námi loučí Palda s Marcelou, kteří už mají také nějaké povinnosti doma, a tak nás jede nyní jen šest. Obědváme na Rejvízu. Během jídla přišla radostná sms z Jihlavy, že je od 11:04 mezi námi slečna Julča Bušérová!
V Jeseníku jsme natankovali u Shellu a poté přejeli Červenohorské Sedlo. Ve velkých Losinách jsme chtěli vidět muzeum papíru, ale bohužel právě zavírali. Serpentýnami to mastíme přes Hanušovice a Králíky do Orliček. Nádhernou silnicí přes Bartošovice stoupáme až na Masarykovu chatu, kde provádíme vrcholové foto. A tady se také naše řady opět rozrostly. Připojují se totiž Ráša a Mates. Všichni společně pak směřujeme na Dobré, osvědčené to místo srazů. V cíli dnešní etapy už čekají Kléma s Věrkou s novým strojem a také přijíždí Roman. Martin byl v rámci servisu nucen vyměnit nefunkční relé. Pečeme buřty, pan domácí má roztočený soudek, všechno je jak má být. Zvládli jsme pěkných 259 km.