Již po třetí jsme všichni dostali možnost zavítat na Rokycansko na sraz do Svojkovic. Čekali nás tu jako vždy milí pořadatelé a útulný areál zdejšího koupaliště. V pátek odpoledne jsme vyjeli přes Rudnou na silnici 605, která vede až na místo. Standa si spokojeně přede prostřednictvím starých, československých, původních, zaolejovaných výfuků, slunce svítí. V Berouně na kruhovém objezdu jsme se zcela náhodou potkali s Berounskými a plynule se zaimplatovali mezi ně. Po několika objížďkách jsme dojeli na místo. Stavíme stany a debatujeme nejprve venku a poté uvnitř v lokále. Všichni velorexáři se mezi sebou dobře baví a připravují se duševně na zítřejší soutěž. Na skok mezi nás zavítala také Jana Vildová a pozdravila se s námi. V teplé letní noci usínáme ve svých spacácích.
Sobotní ráno už dává najevo, že bude dnes dost pařák. Posnídali jsme, vyslechli úvodní slovo pořadatelů a pustili se do soutěže. První úkol ještě u koupaliště spočíval v překážkové dráze s tácem s pitím a na konci spočítat účtenku. Vyjeli jsme podle plánku na trasu skoro jako poslední. Na druhém stanovišti před Bušovicemi jsme chodili na chůdách a řezali špalík dřeva zvolenou pilou. Následoval dojezd do Zruče - Sence, kde si zájemci zašli prohlédnout muzeum vojenských letadel a ti co expozici vynechali, mohli rovnou soutěžit.
Střelba na cíl zde byl klasický oblíbený úkol, nicméně zpestření bylo v tom, že ke střelbě byly podávány skvělé utopence. Jedeme dále, blíží se Berounka, u které je další úkol - poznávání vlajek různých států. Tady bodovali znalci zeměpisu. Silnice je na chvíli fuč - pojedeme do Darové přívozem. Zážitek za 10 Kč to byl myslím pěkný. Je třeba uvést, že Sedma si na trajekt najel tak, že nemohl vystoupit z hadráka a převozníkovi tím pádem nešel zaplatit.
Oběd jsme naplánovali do obce Radnice. Místí hospoda na náměstí ale byla plná a my byli upozorněni, že je to na dýl. Získali jsme proto jen jeden smažák pro hladovou analogovou navigaci naší skupinky a s vidinou prasete na rožni v cíli jeli rychle dále. V lesích před Holoubkovem měli stanoviště Jitka a Milan Herejkovi, které pojali jako Kimův memoriál, když zopakovali jeho disciplínu z letošních Vršků s motorovou „žábou“…
Nejkontroverznější disciplína nás ovšem čekala až na závěr v táboře. Mě osobně nevadila, byly však i případy, kdy nebylo daleko ke zpětnému chodu trávící soustavy soutěžícího. Ve slaném nálevu v „utopencové“ flašce se na nás smály prasečí oči z jatek. Oko si soutěžící umístil do úst, poválel na patře a následně je bylo třeba plivnout co nejdále. Velmi poetické to bylo…Selátko se náramně povedlo, nemělo chybu, je třeba pochválit všechny ty, kteří na něm měli zásluhu. Pojedli jsme, popili jsme, pohovořili jsme jak to tak už na srazu bývá.
V horkém nedělním ránu jsme se seřadili na cestu do Rokycan. Na malém náměstí pořadatelé vyhlásili výsledky. Zlato si odvezl domů Řepa, který spolu s Řepíkem juniorem zvládl všechny nástrahy pořadatelů nejlépe. S Palizou a Sedmou jsme vyrazili k domovu po prázdné dálnici, protože ty objížďky na Beroun jsme si chtěli podruhé odpustit. Velmi rád bych poděkoval svojkovickým pořadatelům za perfektní a snad už také i tradiční akci a těším se s nimi na viděnou zase příště.