Na víkend v polovině října jsme naplánovali takové malé velorexářské posezení v prostorách našeho kamaráda Martina ve Stříbrné Skalici, a to u příležitosti pokřtění nově zrenovovaného stroje dalšího kamaráda Jirky Lamače. Jirka s vypůjčeným Klémovým Velorexem letos najel přes osm tisíc kilometrů, z valné části během expedice do španělského Santiaga. Od ledna ale ve volných chvílích makal na své zakoupené hydraulice, aby ji uvedl do chodu k obrazu svému. Stroji jsme po létech vdechli život týden před srazem v Bukovanech, který také zdárně absolvoval se svým majitelem.
Počasí nám přálo, obstarali jsme čuníka, točené pivo a mnoho dalších pochutin, pozvali se hosté. Pak jsem si říkal, že by to chtělo důstojného kmotra, který by celé akci dodal určitý glanc. Není tajemstvím, že ve vedlejších Konojedech má chalupu přední český kardiolog profesor Jan Pirk, který sám Velorex vlastní již čtyři roky a se kterým se stejnou dobu znám. Oslovil jsem ho a on naše pozvání přijal. Na odpoledne jsme společnými silami připravili ještě jeden bod programu, a sice překvapení v podobě předání daru nic netušícímu staršímu synovi pana profesora. Jelikož i jeho mladší syn jezdí hadrákem, nemohl to být jiný dárek, než tříkolový. Shodou okolností vše časově vyšlo tak, že bylo možno vše spojit v jednu sobotu.
Od dopoledních hodin se začali sjíždět první hosté, ve tři dojeli také Pirkovi. Na jejich počest následovala malá prohlídka strojů, obzvláště pana profesora zaujaly nejstarší typ OS-KAR. Sluníčko začínalo neúprosně klesat, a tak jsme úderem šestnácté hodiny připravili šampaňské a pan profesor Pirk oficiálně pokřtil Jirkův Ferat. Následně jsme se přesunuli k zabalenému dárku a ten si jeho novopečený majitel za přítomnosti všech zúčastněných rozbalil. Vznikl tak nový rodinný Velorex tým Konojedy. Společenský večer ve zdejší vinárně nakonec uzavřel celý příjemný den.
V neděli před obědem jsme neplánovaně zaimprovizovali a uspořádali společnou jízdu v koloně ze Stříbrné Skalice do Konojed pod vedením tří strojů od Pirků. Než jsme se vzájemně rozloučili, ukázal nám pan profesor svoji předválečnou Jawu. Na kabrio jsme v krásném říjnovém dni dojeli domů, cestou jsme jen lehce řešili Kudrošovu spojku.