Poslední dobou se mnoho majitelů veloušů snaží se svým veloušem dorazit někam daleko. Já nejsem tak náročný v cestování tak jsem se domluvil s kamarádem, že si uděláme vejlet do Polska k moři.
Narovnal jsem pod sedačku spoustu věcí, co jsem si při jejich pečlivém vybírání myslel, že budu potřebovat. Přání mé bylo, že pod sedačku pro nic nesáhnu. Sáhl jsem, né z důvodu závažné opravy, ale že mi praskla žárovka v levém světle. Považuji to tedy spíše za údržbu nežli za opravu. Na vině byla pravděpodobně silnice.
Stav polských silnic je víc jak hrozný přímo kapitola sama pro sebe. Najde se ovšem pár úseků kde je silnice pěkná a dá se po ní docela dobře pohybovat.
Teď jak to vše začalo. V Pondělí 23.července 2007 v 9:45 sraz u kamaráda. Po naložení stanu, igelitky s oblečením a spacáku se vyrazilo směr hraniční přechod Habartice. Na hranicích jsme podali zprávu kam jedem a kdy se budem vracet člověk nikdy neví co vás kde smete. Po důkladné kontrole našeho vozu a úsměvu všichni usoudili, že se vrátíme na podvalu jsme překročili hranice. Cesta k moři se rozdělila na dva dny. Pojali jsme ji jako turistickou. Jelo se po okrskách hlavním tahům jsme se snažili vyhnout, ovšem někdy to nešlo a kousek se po nich sem tam jel. K překvapení mého spolujezdce a navigátora silnice označené na naší mapě slabou žlutou čárou byl už menší tankodrom. O silnicích značených dvěma slabejma hnědejma čárama se už nedalo mluvit o silnici ale o lepší dlážděné polní cestě převážně spojující dvě vesnice mezi sebou co stejně na naší mapě v rozlišení 1:300000 namalované nebyli. Toto zjištění nás velice mátlo, že jsme dorazili někam kde ani lišky nedávají dobrou noc, jelikož tam chcípl i pes. Ještě jeden druh silnic co byl značen na naší mapě a to slabá černá čára. Tato silnice se dá přirovnat k polní cestě, ale přesto silně frekventované. Takové to zkratky (ofroud) se dají dobře využívat, ušetří se tím mnoho kilometrů, ovšem když víte kam vedou to v našem případě bylo nepodstatné. Ani místní domorodci nás nechtěli těmito cestami posílat že by jsme si náš dopravní prostředek mohli poškodit. Když náhodou dojde na to že člověk dorazí někam kde neví je dobré se zeptat například „dobrý den místní domorodče rád bych věděl kde jsem a jak se dostanu kam potřebuju mávajíc mu při tom mapou před obličejem“ . Po této otázce už převážně u velorexu stojí cela vesnice co na mapě ani namalovaná není a do deseti minut už víte, že velorex měl onen soused, ale už umřel a velorex hodili do šrotu. Pak příjde na řadu teprve cesta většinou radí tam ne tam ne. Nedajíc na jejich rady stejně jedem za sluníčkem a mohu teď s čistým svědomím říct „zpět ani krok“. Po cestě na focení toho moc nebylo převážně kostely. Našli jsme i pěknou tvrz a německé bunkry z druhé světové války. Blížil se večír míst na spaní bylo převážně hodně jen si vybrat. Na naší mapě byli ještě dva druhy silnic silná žlutá ta se jevila jako přijatelná, dokonce měla namalované i krajnicí pruhy. Pokud se po ní jelo a projíždělo se nějakým lesem bejvala v ní lesní parkoviště. U nás v Čechách se to nevidí je to upravené místo kousek od silnice zastřešená dřevěná lavička se stolem a popelnice na odpadky. Prostě příjemné piknikové místo. Na jednom takovém jsme se najedli a o kousek dál jsme v lese stanovali. Ráno jsme posnídali znova naplánovali cestu dál. Poslední druh silnice co jsme museli sem tam absolvovat byla značená na naší mapě silná červená. Popsat provoz na takovéto silnici se dá slovy chaos. Vnitrostátní rychlostní komunikace jak jsme našli přesný popis v lejstříku mapy. Silnice kde je strašný rychlý a hustý provoz. Potkáte na ní kamióny ale také traktory a povoz z koňmi. Tuto silnici protínají silnice různých kategorii dostat se z jedné strany na druhou aniž by to hrozilo kolizi je pomalu nemožné nemají žádné nájezdy, podjezdy připojovací pruhy a jiné vymoženosti. Dosti překvapivé je i to že tato silnice projíždí vesnicemi kde je rychlost regulovaná cedulemi na 40km/h, ale pokud nejedete alespoň 80km/h zdržujete provoz. V takové vesnici ale i mimo ní může kdekoho překvapit i semafor kde je většinou červena a nějaký důvěřivý chodec doufá, že přejde na druhou stranu bez ujmi na zdraví. Tuto silnici nedoporučuji pokud chcete bez problému dojet k cíli a zpět je tu veliká pravděpodobnost že se vám to nepovede.
K moři se dorazilo 24.7.2007 v 14:42 po ujetí 685km. Utábořili jsme se v camping 88 Biala Mewa sektor E číslo jsme dostali E04. Tento kemp jsem si vybral z důvodu, že tam myjí záchody a sprchu 3x denně. Po něčím lehkým se ulehlo k odpočinku. Polští občané jezdí k moři převážně ze všech koutů jejich placaté země vždy na stejné místo. Setkávají se tam se svými příbuznými při tom pijí a hodují sem tam se i opalují. Někteří na taková místa jezdí mnoho roků. Proč to popisuji a rozvádím. Po odpočinku jsem jednu takovou rodinu šel vyhledat. No vyhledat není to správné slovo našel jsem je přesně tam kde jsem je před dvěma roky viděl. Dal s nima řeč a domluvil na středu odvoz do přístavního města Kolobreh a malou prohlídku a zase dovoz zpět do kempu.prochazka po pláži udělání několika fotek. Ujištění že máme hlad přišla na řadu má dorozumívací schopnost objednání jídla. Chtěl jsem vepřovej řízek z hranolkama. Zašel jsem za obsluhou a jídlo objednal slovy „kotlet chrochro a fritky“ a taky jsem dostal řízek vepřovej a hranolky. Večerní život v kempu jsme završili ochutnáním Polského piva. Pivo mělo nadýmací efekt a pít se moc nedalo, nám teda nechutnalo, abych byl přesnější. Naštěstí tam měli Plzeň. Pro porovnání značkové Polské pivo LECH a TRISKE čepované ze sudu stálo 4,5 – 5 zlotých a lahvové Plzeň 3,5 zlotých. k mému překvapení plachovkové pivo stejných značek LECH a TRISKE stálo 3 -3,5 zlotých. Kurz 7,5 zlotých za 10 korun Českých. Po zdolání několika piv na žízeň a pár na dobrou noc se ulehlo ke spánku. Spánek rušilo jen několik německých blbů co řvali jak idioti.
Středa 25.7.2007 pro nás začala okolo 9 hodiny ráno. V noci foukalo a poprchávalo. Snídaně, očista a hurá přístavní Kolobřeh. Město zajmavé tím že bylo za II. Světové války převálcované jak německou armádou a sovětskou armádou. Zničené na 97% postavené v podstatě od základů na novo. V tomto městě je vojenská námořní základna, maják, nějaký kostel, katedrála, námořní muzeum, léčebny a mnoho dalšího sloužícího spíše k relaxaci nežli k žití. Město narvané lidma a prodejci všelijakých krávovin, serepetiček a suvenýrů. Odveženi zpět do kempu následovalo nějaké navštívení restaurace důvodem bylo jídlo a hlad. Po naleznutí restaurace kde nedostanete jídlo do plastového talíře a k jeho rozporcování a dopravení do pusy k následnému polknutí nepoužijete plastového příboru bylo dosti těžké. Ale našlo se. Objednávka byla asi taková, chtěl bych něco, co měli tamti u stolu číslo 8. Byl to bramborák se zeleninou, houbami, vepřovým a kuřecím masem zalitá v lahodném sosu. Procházka k přímořskému jezeru byla dlouhá a vyčerpávající, k tomu v nás žbluňkalo polské pivo. Cesta po pláži zpět do kempu utekla jako prd. Něco malého k jídlu v místní putice a Plzeň, ta ovšem o půlnoci došla. Oblbování polských děvčat nám moc nešlo, ani nebyla nálada a tak se šlo spát za řevu idiotů z bývalé DDR.
Ve čtvrtek 26.7.2007 jsme vyjeli okolo 9h. Najeli přesně 702km. Dorazili o půl desáté večer domu tak že když to vezmu kolem a kolem dvě jídla cca 2x 45minut + 4 zastávky po 10 minutách + 3x tankování to zabere asi 15 minut tak se to stihlo něco málo za deset hodin ujet 702km.
Hodnocení této hurá akce Polsko má silnice hrozné, značení silnic co kam vede je ještě horší. Průjezdnost většími městy pokud nevíte kam jedete, nedoporučuji. K orientování na silnicích doporučuji číslo silnice např. silnice číslo 151. Máte pak větší pravděpodobnost, že dojedete kam potřebujete. Lepší se vyhýbat hlavním tahům. Benzín brát jen u stanic „orel“ něco jako česká benzina. Vesnické čerpací stanice nikdy nevíte co tam přesně lejete. Olej, berte radši sebou, ten co lejete do svého veloucha, určitě se vám to vyplatí. Porovnání cen všeho jak potravin tak PHM jsou skoro stejné jako u záleží na lokalitě. Celkem se najelo 1402km při spotřebě 4,4l/100. Řadilo se převážně čtvrtý rychlostní stupeň
Ono daleké cesty obdivovat není potřeba. Kolikrát je to jen o osobní statečnosti . Prostě na kolik se člověk cejtí a jak věří svému stroji. Vyjíždět s tím že se mi něco na cestě porouchá není zrovna dobrej začátek . Dnes už jaou mobilní telefony tak že pokud se neco vyslovene poto tak se dá vždy zavolat. Kde kdo už dnes má podval či jen vozejk upravenej přímo na veloucha.
I když není potřeba jezdit hned daleko . Já začínal zprvu taky jen kolem komína. Pak to nějak přišlo samo že se vyrazilo kousek dál.
Mmch pane Loubku, když už na to přišla řeč (a je o vás známo, že jste technicky zdatný), není tu někde k mání nějaký návod na rozměrovou úpravu vozíku či úvaha o tom, jaký vozík vybrat, pro ty, kteří vhodný dosud nevlastní?
tyto otázky by chtělo napsat do fóra. Jinak snad velikosti "vozíku" mám za to že se ptáte na velorex jsou standartní pro všechny stroje. Jen doufám že neni žádný velorex rozměru S, M, L, XL čí XXL .
Možná to brát podle kubatůr a výkonu.
Zaregistrovat
Přehled garáží
stroj: Betoneček)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
cesta zpět
Re: cesta zpět
. Prostě na kolik se člověk cejtí a jak věří svému stroji. Vyjíždět s tím že se mi něco na cestě porouchá není zrovna dobrej začátek 
zachováni SPZ