Budí nás déšť, který vytrvale bubnuje do oken a střechy chatky. Tepla a sucha využíváme celé dopoledne, pak musíme chatku vyklidit a začíná opět boj s počasím. Jedeme pomalu. Robert reguluje spotřebu elektrického proudu, jede uprostřed mezi mnou a Emilem, nesvítí, stěrač používá pouze občas. Veškerý proud z akumulátoru musí být využit na jiskry ve spalovacích prostorech motoru, ostatní spotřebiče nejsou nutné k jízdě. Přední skla vozů jsme ošetřili přípravkem Flash - off, ovšem sklon skel Velorexu není takový, aby proud vzduchu odvál veškeré kapky. I já a Emil jsme omezili spotřebu elektrického proudu, vědomi si toho, že musíme akumulovat proud pro Roberta. Sice svítíme, jak nám ukládají místní předpisy, avšak radiostanice máme zapnuty na příjem a komunikujeme pouze v nejnutnějších případech, rádia a přehrávače nepoužíváme za jízdy vůbec. Voda nezadržitelně proniká i do vnitřku našich strojů. U mne voda proniká rohem gumy předního skla vpravo. Chytám ji do ešusu. Emil má ten samý problém avšak vlevo. Nezbývá mu tedy nic jiné, než si kolena zabalit do igelitových tašek, protože jinak by mu voda tekla přímo na nohy. Takto postupujeme stále vpřed na sever. Míjíme město Umea. Zastavujeme po 130 km k výměně akumulátorů. Při běžné kontrole zjišťuji, že mám povolenou osu zadního kola. Dotahuji matici a jedeme dál, avšak po 200 metrech se zezadu mého stroje ozývají ostré kovové zvuky. Okamžitě zastavujeme. Zvedáme Velorex na hever, točíme zadním kolem. Nejhorší předpověď je závada v převodovce. Demontuji hydraulické ovládání spojky, rozpojujeme řetěz, točím výstupní hřídelí v převodovce, je v pořádku. Nakonec zjišťujeme, že ložisko v rozetě zadního kola se s námi rozloučilo. Náhradní ložiska máme, ale pouze do ventilátoru kol, do rozety nikoli. Montujeme vše zpět, ložisko mažeme vazelínou, osu necháváme povolenou. Zkusíme dojet kam to až půjde. Po 30 km vjíždíme do města Skelleftea, je všek již 22 hodina, všude je zavřeno. Bereme benzín a ončíme v kempu na okraji města. V recepci potřebují naše data do počítače, domlouváme se anglicky avšak pro jistotu se natahuji před pult a rukou černou od oleje a vazelíny potřebné údaje vyťukávám na klávesnici sám. Na oplátku dostáváme protekční chatku sousedící hned s umývárnou. Usínáme po ujetí 298 km s nadějí, že snad seženeme nové ložisko.