Tak skončil jubilejní desátý ročník srazu na hradě Lipnici. Teď je půl šesté večer a už jsme doma, Velorex je v suchu a teple garáže. Protože celý víkend bylo slunečné počasí a podle meteorologů se jednalo o nejteplejší víkend letošního léta, je jasné, že pořadatelé dali na kostel, tedy abychom byli konkrétní – na kapli lipnického hradu. Prostě mají to nahoře dobře zařízeno. Stejně tak perfektně jako počasí, zvládli pořadatelé i celý sraz, tentokráte tematicky zaměřený na základní školní docházku.
Od počátku se vědělo, že na Lipnici je to sraz poslední a tak si příležitost parkovat a bydlet na hradě nenechalo ujít přes sedmdesát velorexích posádek. Ani takový nápor lidí a strojů však pořadatele nezaskočil. Tajný start situovaný do dvora humpolecké tiskárny Milana Davida, který se díky jemu proměnil v perfektně fungující zázemí pro pořádání různých kulturně společenských akcí a včera též pro podávání chutných snídaní hladových posádek Velorexů, neměl chybu. V klidu a při kávě bylo možno splnit první soutěžní úkol z pracovní výchovy. Dále bylo možno vyjet prudkým stoupáním, které ne každý zvládl a na které si ne každý troufl, na zříceninu hradu Orlík. Zde posádky absolvovaly test z dějepisu, který jasně ukázal, že jsme toho opravdu hodně zapomněli…. Následovala pohodová jízda okolím Lipnice nad Sázavou. Připomenu v krátkosti nádherné okolí obce Želiv a vodní nádrže Sedlice. Citlivě a postupně rekonstruovaný zámeček v Úsobí, kam nám majitel umožnil volný vstup přesto, že se vlastně jedná o jeho soukromé prostory užívané k bydlení a jinak nepřístupné. Posádky ještě zvládly zeměpis, literaturu, český jazyk a tělesnou výchovu a odpoledne se vracely s vyplněným vysvědčením zpět na hrad.
Večer byl zpestřen návštěvou známého příznivce vlastně nejen Velorexů ale všech vozítek Jirky Soukupa, který přivezl ukázat čtyřkolové vozítko opatřené motorem JAWA 250. Vlastně nám Jirka neřekl, jak se stroj jmenuje a tak musím, chci li vozítko nějak pojmenovat použít to co každého napadlo - i když Jirkovi se takové pojmenování vůbec nelíbilo – „ Krtečkovo autíčko“.
Sobotní noc pak byla mnohem náročnější nežli páteční a ráno to na účastnících bylo poznat….
Následovalo rychlé balení, vyhlášení výsledků a pro Lipnici netradiční kolona Velorexů, jako projev díků za azyl, který zde Velorexy měly každé léto po celých deset let.
Velký dík Luďkovi a celému Velorex týmu Orlík- byla to pěkná setkání - nikdy nezapomeneme. Díky Luďkovi jsem také objevil svoji starou aktovku, penál, Slabikář, Početnici a Živou abecedu… hezky jsem si početl no a také jsem přišel na jedno pragmatické zjištění. Zadíval jsem se na svůj výkres z první třídy. Je na něm tank s vlajkou a nápisem mír a pak mi to došlo. Naši učitelé už tehdy věděli to, co se dnes potvrzuje na celém světě – prostě mír není možné dělat bez tanků….
P.S. - ani když sedíte v zahrádce restaurace jen pár kroků od svého Velorexu není to záruka bezpečí. Při cestě domů mi odřela pravý přední blatník couvající žena s VW Sharan… Tak se opatrujte a třeba zase na dalším srazu ahooj