Letos jsem podlehl naléhání kamarádů, kteří mne na Lipnici navedli k tomu, abych do Bukovan přijel Hobou 2. Zpočátku to nevypadalo vůbec reálně a myslel jsem, že to časově nemohu zvládnout, avšak poslední týden před srazem se podařilo nemožné. Přesně deset let poté, kdy jsem Hobu 2 představil v Boskovicích jsem ji sundal ze špalků, opravil startovací lano, vyměnil náhon tachometru a flexou ořezal patky jedné z dosluhujících baterií. Chytla na páté škubnutí na desetiletý benzín, který zbyl v nádrži. Zbývalo pár dní na doseřízení a namazání všeho, montáž RZ z klasického Velorexu neb RZ Hoby bych nestihl vyškrábnout z depozita, a pár zkušebních jízd. Otázkou týdne se stala věta: „ Může být za určitých okolností tato zelená považována za hnědou základní ?“ Dva dny před odjezdem na sraz se mi podařilo ve dvou dosáhnout na Evropské třídě v Praze rychlosti 110 km/h a bylo jasné, že se pokusím do Bukovan alespoň dojet.
V pátek jsme se prokousali hororovou dopravou, kde zvláště situace před strahovským tunelem byla velmi pikantní, a když už jsme si mysleli, jak to na vytočenou čtyřku rozletíme podél Vltavy na Slapy, následovalo ještě třičtvrtěhodinové popojíždění ucpanou Zbraslaví. No v Bukovanech jsme nakonec získali stylové startovní číslo 2. Abych ale nezapomněl, cestou Hoba svým dyzíkem způsobila minimálně jeden úraz. Hoch na kole, který ostatním ukazoval co že to jede, naprázdno přitom prošlápl pedály a upadl na ústa. Mnozí řidiči nevěřícně kroutili hlavami a marně hledali na tom „erku“ čtvrté zadní kolo. Ironií zůstává, že největší pošťuchovatelé nakonec nedojeli. Jirka s 435D patiňáčkem i když na něm makal celou páteční noc, neobjevila se ani žádná Hoba 1. Večer bylo v Bukovanech na dvacet strojů a někteří po opravách a bloudění dorazili též v průběhu noci. Rýpali jsme do Tomáše – „taková malá účast – to máš z toho, že sis nepřál uveřejnit reklamu do Velorex kurýru“. Zařadili jsme pak v té souvislosti noční etapu „ Hledá se pětistovka“. Ráno však předčilo očekávání a dorazil zbytek strojů. Tomáš objednal 1A počasí a tak mu k veselé náladě posádek více než padesáti strojů zbývalo jen objednat specialitu bukovanských srazů – mozky.
Musím se omluvit všem, kteří spali na cimře nad hospodou, prý jsem tak chrápal, že se to nedalo vydržet. Zvláště Jana od Bleska nevydržela a šla spát ven.
Sobotní disciplíny byly taky pěkné, ráno jsme ale zjistili, že doma zůstala mapa a tak jsme se museli zuby nehty držet Roberta a Vládi no nevadilo nám to, protože tentokrát jsme nepřijeli soutěžit, ale s neobvyklým strojem se pouze v klidu zúčastnit. V souvislosti s pořadím mne napadl text známé skupiny Elán- Osamelosť víťazov, za tou úzkou páskou bielou, víťaz ztráca další z krásnych cielou.... Škoda, že jsme museli domů už v sobotu večer, ale nebylo to daleko a Hoba letěla pěkně a tak zacouvala do garáže se znělkou Branek bodů se..... No tak jste ji viděli a za dalších deset let……..