Na sklonku dvacátého století mne napadlo, že by bylo dobré prostřednictvím Velorex čundru ukázat a připomenout si historii nedávno minulou. Už jen proto, že jde o období, na které se nejen ve školách rádo zapomíná a jak známo – ti, kteří zapomínají historii jsou odsouzeni ji prožít znovu.
A tak jsme týdenní putování v roce 2000 zahájili nedaleko od Prahy. Mezi Makotřasy a Hřebčí se nachází tiché údolí se zvláštní mrazivou atmosférou. Dříve zde stála obec Lidice. Nemělo by se nikdy zapomenout, co zde provedli Němci 10. června 1942 a s jakou důsledností postupovali. Byli jsme jedni z posledních, kteří shlédli původní expozici Lidického památníku a viděli původní film pojednávající o zdejší tragedii. ( Dnes se zde nedozvíte fakta a příčiny vyhlazení obce ale díky audiovizuální technice zažijete jen pocity – zbytek je třeba nastudovat jinde) Zastavili jsme se také u sousoší zavražděných lidických dětí od sochařky Marie Uchytilové a kříže s trnovou korunou, kterou obětem tragedie věnoval hrdina SSSR plukovník Pankov. Z Lidic se Velorexy přesunuly do nedaleké obce Stehelčeves, kde jsme si připomněli založení dělnického spolku Vlastimil roku 1872 v čp. 45 – hostinci pana Kutmana. Další zastávka byla v obci Zákolany. Zde se 19.12. 1884 narodil pozdější prezident ČSR Antonín Zápotocký. V obci se nachází jeho bronzová socha od akademického sochaře Viktora Dobrovolného. Od roku 1971 stála v Kladně před Střední průmyslovou školou hornickou na Sítné a po roce 1989 se přesunula do Zákolan. Odtud naše cesta vedla do obce Hobšovice nedaleko královského města Slaný. Zde je vyhlášené muzeum veteránů našeho kamaráda Václava Bečváře. Právě zde probíhala pouť a tak jsme chvilku poseděli a popili… Další zastávkou bylo město Mělník Zde stával pomník s tankem T 34 polského obrněného praporu majora Klimowicze, který 10.5. 1945 město osvobodil. Tank však byl po roce 1989 prodán soukromému sběrateli z Drážďan a připomíná jej dnes pouze ulice nesoucí název U tanku. (Poblíž paradoxně nedávno vyrostl památník Jana Palacha) My jsme se však zastavili u jiného památníku. V ulici U sadu se nachází památník hrdiny SSSR kpt. Otakara Jaroše. Otakar Jaroš padl při obraně obce Sokolov dne 8. března 1943 a jako první cizinec byl oceněn in memoriam titulem hrdina Sovětského svazu. Narodil se sice v Lounech, ale dětství prožil právě zde v Mělníku. Z Mělníka je to již jen kousek na horu Říp. Na jejím vrcholu ve výšce 460 m.n.m. stojí románská rotunda sv. Jiří jejíž základy položil kníže Soběslav I. Podle Kosmasovy kroniky je Říp a jeho okolí místem, kde se usadili první Slované vedení praotcem Čechem. Pod vlivem jedné divadelní hry jsme zde hledali též praotce Žida a praotce Cikána, avšak nalezli jsme pouze nápis na turistické chatě: „ Co Mohammedu Mekka, to Čechu Říp“. První den jsme plánovali nocleh v Autokempu v Kosmonosech abychom hned ráno mohli do muzea automobilů Škoda v Mladé Boleslavi. Plány nám však pokazila baba z kempu, která nás nekompromisně vyhnala s poukazem, že nemáme stany a jen tak spát nemůžeme. Marně jsme poukazovali na plachty, které přehazujeme přes Velorexy, marně poslouchala příběhy z civilizované Evropy, kde je to každému jedno. Nezalekla se ani požadavku na nahlédnutí do živnostenského listu. Ona přišla o poměrně velký byznys za dobrou desítku strojů s posádkami a my jsme nakonec nalezli mnohem přívětivější místo na spaní – opuštěnou bývalou vojenskou leteckou základnu VVS SSSR Hradčany u Mimoně. Hlavní vzletová a přistávací dráha je dlouhá 2700 m a široká 90m. V zimě mohl být její povrch vytápěn. Měla totiž sloužit jako záložní dráha pro přistání sovětského raketoplánu Buran. Od 30. května 1991 kdy odtud odjela Sovětská armáda je letiště pusté. Nic nám proto nebránilo okupovat zodolněný úkryt původně určený pro jeden stroj MIG 27. Naskládaly se do něj všechny Velorexy.
Následující den jsme věnovali průzkumu letiště a očekávali jsme příjezd dalších strojů. Třetí den jsme oproti původním plánům trochu zakufrovali a mohli jsme si prohlédnout skalní hrad Sloup v Čechách. Hrad byl založen v polovině 14. století. Rod Kinských nechal na hradě zřídit poustevnu, která byla zrušena v roce 1785 reformami císaře Josefa II. Kinští si ze Sloupu udělali výletní místo a užívali ho ke svým soukromým účelům, na hrad zvali své známé a pořádali zde koncerty nebo večírky. V roce 1829 tehdejší majitel panství Josef Jan Maxmilián Kinský hrad otevřel široké veřejnosti. Přes Českou Lípu jsme se přesunuli k Panské skále, která je je pozůstatkem nevelkého čedičového návrší (597 m) vyčnívajícího z náhorní plošiny mezi Kamenickým Šenovem a Práchní. Čedičové sloupy mají statut národní přírodní památky. Večer jsme zaparkovali v příjemném kempu Stará Oleška.
Další den jsme sjeli do Děčína a odtud vystoupali pod Děčínský Sněžník. Na 723 metrů vysoké stolové hoře byla v roce 1864 postavena jedna z nejstarších rozhleden na našem území s nádherným kruhovým výhledem. My jsme se však na její vrchol nedostali. Parkoviště u silnice je placené a nechtěli jsme přispívat na neužitečný život neužitečného výběrčího. Podél Česko-Německé hranice jsme dojeli Na Komáří Hůrku. Vrchol s hotelem a stanicí lanovky z Bohosudova je vysoký 807 m.n.m. Parkoviště pro deset aut bylo tak akorát. K dostání zde byla upomínková turistická známka jen v německém jazyce a tak jsme alespoň nahlas k údivu Němců pustili naplno Landovy písničky. Sjeli jsme poté do Krupky a přes Dubí a Hrob jsme dojeli do Oseku. Zde jsme si prohlédli památník důlní katastrofy na dole Nelson III. Vlivem nedodržení bezpečnostních předpisů došlo 3.1. 1934 k explozi uhelného prachu. Zemřelo 142 horníků. Z odpolední směny se zachránily jen 4 osoby. Podle mapy jsme se pustili do hledání autokempu Vtelno u Mostu. V Mostě ovšem kromě přesunutého kostela a autodromu nic nebylo. Žádný kemp. Nakonec jsme skončili u vodní nádrže Matylda poblíž autodromu. Písečná pláž byla plná injekčních stříkaček a po setmění i divných lidí. Přiznám se, že jsme jádro výpravy ponechali napospas a přesunuli se na noc do autokempu v Oseku.
Další den jsme vyjeli přes Horní Jiřetín k zámku Jezeří (Eisenberg). Honosné sídlo rodu Lobkoviců sloužilo za 2. světové války jako zajatecký tábor pro vyšší důstojníky spojeneckých armád. Po roce 1948 byl zámek znárodněn a zcela zchátral. Díky těžbě hnědého uhlí v bezprostředním okolí zámku byl dokonce vydán demoliční výměr. Od roku 1996 je zámek zpřístupněn veřejnosti. Při pohledu ze zámku na odkryté jámy hnědouhelných dolů jsem vzpomenul budovatelského filmu o osádce hnědouhelného velkorypadla: „DS 70 nevyjíždí“. Z Horního Jiřetína jsme poté vystoupali do Nové vsi v horách a pokračovali podél hranice s Německem. Po cestách, kde jsou dnes značky zákaz vjezdu jsme dojeli až k přehradě Přísečnice. Po hrázi jsme přejeli na druhou stranu a přes Měděnec jsme se nakonec dostali na nejvyšší horu Krušných hor Klínovec 1244 m.n.m. Mohli jsme jen nostalgicky zavzpomínat na dobu, kdy zdejší hotel, rozhledna a restaurace sloužily občanům k plné spokojenosti. Projeli jsme nejvýše položeným městem v ČR Božím Darem a sjeli do hornickolázeňského města Jáchymova. Kromě uranových dolů nás zaujal Hornický dům. Z dřívějšího kulturního a zábavního centra se staly za krátkou dobu ruiny. Ruiny, které dokládají naivitu, ze sametové revoluce vzešlých, komunálních politiků. V nedalekém Ostrově nad Ohří se dochovala celá nová část postavená ve slohu socialistického realismu. Jednotné domy, občanská vybavenost i radnice. Velorexy jsme nechali zapózovat pro fotografování na náměstí před kulturním domem. Odpoledne jsme dorazili do Karlových Varů. Již tehdy zde byl patrný vliv bohatých lidí z bývalého Sovětského Svazu, na druhou stranu v roce 2000 byl stále čestným občanem města Konrád Henlein a Adolf Hitler. Kosmopolitní město že ? Zavzpomínali jsme na film Vrchní prchni, který zde byl také natáčen a navštívili jsme památky, jimž dle našeho názoru mohl hrozit zánik. Především jsme nalezli dům, v němž pobýval významný filozof Karel Marx a také jsme se nechali vyfotografovat u sochy Karla Marxe od karlovarského sochaře Karla Kuneše umístěné naproti Ruskému konzulátu. Odtud je to jen pár kroků do Pravoslavného kostela sv. Petra a Pavla. Kostel byl postaven architektem G. Wiedermannem dle vzoru byzantsko-staroruského kostela v Ostankinu u Moskvy za přispění ruské šlechty. Marně jsme však hledali sochu kosmonauta Jurie Gagarina, která stávala před Vřídelní kolonádou Jurie Gagarina. V listopadu 1992 sochu jeřáb odvezl na skládku. Díky úsilí velvyslanectví Ruské federace se sochu podařilo zachránit a dnes stojí na karlovarském letišti. Kemp v Březové u Karlových Varů se nám stal útočištěm, před nejistou oblačnou nocí.
Předposlední den jsme si prohlédli zámek a muzeum motocyklů v Bečově nad Teplou. Pracovníci tehdejší kriminální ústředny FMV zde 5.11. 1985 nalezli pod podlahou hradní kaple v areálu zámku Relikviář svatého Maura. Bylo tak zabráněno vývozu cenné památky do USA . Naše další cesta vedla přes Manětín a Rabštejn nad Střelou do obce Žihle. V Žihli na hřbitově se nachází významný památník. Na zdejším nádraží zemřelo na sklonku 2. světové války 273 vězňů z transportů smrti.
Poslední den jsme navštívili hrad Krakovec. Hrad Krakovec byl vystavěn kolem roku 1383 pro předního muže královského dvora, oblíbence Václava IV. a purkrabího hradu Křivoklát, Jíru z Roztok. Hrad se stal posledním útočištěm mistra Jana Husa před jeho odjezdem do Kostnice. Po požáru v roce 1783 byl definitivně opuštěn a postupně se změnil ve zříceninu. Poslední společnou zastávkou Velorex čundru 2000 byla obec Lány. Zdejší barokní zámek slouží jako letní sídlo prezidentů. Součástí areálu je zámecký park a rozsáhlá obora. V Lánech se nachází také významné Muzeum sportovních vozů, které bylo vytvořeno rekonstrukcí samoobsluhy a přilehlých staveb v roce 1997.