V roce 1997 byl můj stroj zatopen při povodni a tak, jak byl, když voda opadla, jsem ho přetáhl do stodoly, kompletně rozebral a sem tam něco očistil a pomalu sháněl potřebné součástky a studoval tematické webové stránky, které v polovině 90. let, kdy jsem ještě jezdil, naprosto neexistovaly.
Nyní začínám rekonstruovat.
Níže přidávám postupné informace o průběhu práce.
-----------------------------------------------------------------------
6. července 2013
MÁME RADOST, VINCENTE!
Jezdím! Krásně startuje studený i teplý, nevynechává, je potažený až na zadní plachtičku, kterou právě zužuju a SPZ, kterou právě natírám, neboť barva vzala za své při svařování (mosazí) prasklin.
Vyměnil jsem to gufero pod zapalováním a v karburátoru zároveň utěsnil teflonovou páskou nepoužívaný sytič. S dalšími karburátory budu laborovat časem ze zvědavosti, teď si od nich fakt rád odpočinu.
A na Svatý Kopeček v pohodě na trojku, kabrio, červená sedačka, prostě požitek...
A co je hlavní - DĚKUJU VÁM VŠEM! Na prvním místě Vlastovi, že tento web vůbec existuje, a všem Vám, kteří jste mě zásobili materiálem i drahocennými radami, ať již přímo nebo prostřednictvím svých garáží, článků a příspěvků v poradně. Ať Vám Vaše stroje slouží k radosti a ať nad námi všemi drží Prozřetelnost ochrannou ruku!
2. červenec 2013
Včera jsem nadrukoval sedačku a naočkoval střechu. Pár fotek dole.
30. červen 2013
Červen proběhl ve znamení zarputilého večerního potahování. Na první laický pohled to už vypadá kompletně. Ještě musím dobojovat s karburací, připevnit sedačku v koši autodruky a potáhnout střechu. Tělo už je hotové a na to, jak jsem se s tím místy trápil, to zase není až taková hrůza. Můžu se navíc pořád vymlouvat na to, že jsem použil "konfekci"... :-) Přikládám pár fotek ze začátků potahování, celek ještě nafotím tak, ať tam nejsou vidět ty faldy... Jo, a taky už jsem pochopil, proč má ramínko stěrače mít tvar hokejky... :-D
K potahování - na temování oček jsem našel v šuplíku kousek kulatinky o průměru 12 mm se skosenými okraji. inspirován dávným komentářem Tomáše Jaroně o používání podobného šroubu. Po nějaké praxi se tímto a gumovou paličkou očka rozklepou na 6 dobře mířených úderů (a několik dalších hůře mířených:-)). Hlavičky autodruků lze krásně zanýtovat těmi továrními udělátky, ale chce to položit na špalek a hezky do toho gumovou paličkou cca 5x klepnout. To mačkání sikovkama, u kterého jsem málem zešílel při natahování jazyka, je zcela liché. Ještě ten jazyk s radostí předělám ať se pomstím...
Mám jakýsi dobrý pocit z toho, že jsem většinu turniketů i druků upevnil na jejich původní místa podle dochovaných obrysů a evidentně dírek vedle mnoha dalších , které byly důsledkem snah mého předchůdce o provizorní potažení plátnem. Šmudla musel jít určitě víc než dvakrát... Původní byly však dosti vyrezlé a vychozené, takže po několika marných pokusech s vruty a šroubky různých rozměrů, co se mi beznadějně protáčely, jsem se uchýlil k (předem předpokládanému) použití nýtovacích kleští. Pak už to šlo od ruky... není to však nic nevratného, odstranění nýtku, zvláště 3mm hliníkového je několikavteřinová záležitost s akuvrtačkou. A není to vidět, i když z duše nenávidím tento zednický lemplovský argument... :-) Válčím ale s časem, dělat to poctivě, vyrobím při svém tempu rovnou patiňáka.
Nasazování okna - docela morda, ale vyplatilo se pomocí rozšířeného googlu (tímto děkuji neznámému dobrodinci za stránky "velorex rozcestník" se zkratkou k tomuto vyhledávání) projít tyto stránky až na počátek milénia. Chce to fakt aspoň 4 ruce a trpělivost. Vedle omotaného drátu v bužírce se taky osvědčila plastová ručka štětky jako nedestruktivní pomocné páčidlo. A jak píše Honza Matl před mnoha lety, hlavně to první dostat do dolních rohů.
Zadní plachtička - jen taková maličkost - není náhodou zadek 350 hadráka širší? Aspoň tedy ta plachtička ano. Turnikety jsem ale umístil do jejího lemu a na šicím stroji ji zúžím, jakmile si to odměřím. Mohl bych sice očka natlouct víc doprostřed, mimo lem, což by však bylo pohledově odporné... tady si raději přidám tu práci, ať nekazím celek.
2. červen 2013
Ladění karburace a vůbec kochání se nádherným zvukem volnoběhu z rybin.... Fotky níže - kdo pozná rozdíly na zápěstí levé a pravé ruky? :-) Asi si ušiju z tvrdé kůže nátepníček, jaký používají lučištníci proti tětivě. Jestli tohle startování bylo určeno pro invalidy nebo je mělo naopak vytvářet mi není zcela jasné... :-)
30. květen 2013
Pokud bylo nastartování v garáži v dubnu zlomovým okamžikem, je dnešní odpoledne událostí epochální. Přinesl jsem od svářeče prodloužená kolena, nasadil je, s radostí zjistil, že moje několikadenní snažení s rozbruškou při navazování motocyklových kolen pod krkolomnými úhly bylo úspěšné, nasadil rybiny a netrpělivě vytlačil hadráka z garáže k důkladnější motorové zkoušce. Motor naskočil a já se po dvaceti letech normálně projel! Po polní cestě na 1 a 2, zpět po asfaltu i za 3. Elektrika se zdá být OK, světla i blinkry svítí, dobíjení funguje i s kontrolkou. I tlumení pérování se na té polňačce chovalo velmi kultivovaně a co mě zvlášť těší, napínák řetězu dle mého vlastního patentu z přehazovačky zůstal na svém místě. Zítra omrknu, co odkud vyteklo. Teď musím pořádně doladit karburaci (volnoběh a přechod do otáček) a několik zdrojů drnčení a rezonancí, podložím to gumama. Na plachtách už pracuju (jel jsem s kolíčky na prádlo nacvakanými na prazích... :-) Pokračuji vstříc STK!
květen 2013
Úspěšně jsem vyměnil staré, již tenké a navíc slepené korkové lamely za gumokorek (lidově "ferodo"). Objem spojky tím ovšem vzrostl o 4 mm, což bylo znát na zpětné montáži pružin spojkového koše. Společnými silami jsme to se synem zvládli, ale byla to morda, držet ty pružinky zmáčklé sikovkama, šroubováky a já nevím, čím ještě. Jazykově jsem synka obohatil o pár slov... Když jsem ale díky větší tloušťce nových lamel zjistil, že nevypíná spojka, vyvstala potřeba vše opět demontovat a zrevidovat systém (délky vypínacích tyček, uložení koše...). Vzpoměl jsem si na Betonův příspěvek o pákovém přípravku na stisk pružin a pokusil se jej vyrobit. Podařilo se a montáž je skutečná hračka!
Problém byl nakonec ten, že pod stavěcím šroubem na vypínacím automatu nebyla kulička (6.35 mm), což se u tenčích ojetých lamel neprojevilo, teď ale těch pár milimetrů chybělo, aby vypínací tyčky vůbec dosáhly na talíř. Po jejím vložení spojka vypíná bezvadně. Viz fotky a popisky dole...
duben 2013
Dnes nastal po téměř 20 letech zlomový okamžik - nalil jsem do nádrže trochu benzínu, provizorně nasadil na válec kolena, přeplavil karburátor a po několika trhnutích startovací pákou se rozburácel motor! Vůně modrého kouře prosytila dílnu a mě se zmocnil ten dávný omamný pocit, když jsme s klukama na jaře vytahovali z garáží motorky...
zima 2012 -2013
Pomalu a jistě to přibývá, přivykl jsem zimě a v garáži si při 5°C libuji, jaké je teplo...
Zapojuji elektriku - podařilo se mi sehnat izolační kolečka na zapojení světel v zadní sdružené svítilně. V Hornbachu zase byly k mání dutinkovací kleště za nevelký peníz a ty se teď výborně využijí na hardáku i v domácnosti. Viz pár fotek dole.
3. listopad 2012
Namontoval jsem konečně VAPE a chlazení. Motor se tímto zdá být kompletní, při otáčení rukou krásně dává jiskru (což je u zapalování podstatná funkce... :-)). Zítra ho namontuji do rámu.
podzim 2012
Celkově už to začíná vypadat dost kompletně, i když letos už to dodělat nestihnu. Počasí je příliš chladné na nevytápěnou dílnu, tak přesouvám do sklepa to, co unesu (a zase vynesu ven :-) ), tam se přece jen dá aspoň dělat po večerech bez vaťáku a kulicha... Dělám teď motor a palubní desku. Přidávám foto chemického čištění válce, veškeré nánosy mezi žebry sjely dolů téměř dokonale, o zbytek se postarala myčka nádobí... Nakonec jsem to natřel matnou černou na kamna.
červen - červenec 2012
Po měsíci postupného natírání syntetikou a částečných "ladicích" kompletacích to začíná vypadat podstatně lépe.
Natírám po částech, ve vzácných volných chvílích, většinou pozdních večerech a brzy ráno před odjezdy do práce, což je opět z nouze ctnost, ale na druhé straně to strašně pomalu schne, takže to svůj čas potřebuje.
Také se osvědčuje postupné skládání natřených částí, neboť je většinou potřeba různé detaily dopasovávat, přičemž se součásti odírají a nátěr se průběžně musí opravovat.
Problém při tomto rytmu je spíše ten, že se hůře navazují a spojují jednotlivé vrstvy, ale s tím jsem se byl nucen už také smířit, že to dokonale hladké v této fázi nebude.
Snažím se nepropadat zoufalství, jak ten čas letí, k čemuž nemám mhohdy daleko. Jak říkám výše - vzhledem k časovým, technickým, rodinným a dalším nezbytnostem teď jdu cestou kompromisu, tj. se nejedná o "renovaci", ale o "mumifikaci" a pouhou záchranu jednoho stroje, která nevylučuje pozdější úpravy směrem k původnosti. Snažím se o opravu jednoduchou, funkční a esteticky přijatelnou, byť podle vlastních měřítek, samozřejmě :-). Takže výsledkem této etapy by teď měl být jakýsi "Oskarex" s minimem složitostí a vizuálně v osobitém retro stylu... Nakonec - děti jsou z něj nadšené a těší se na vyjížďku, tak co si můžu přát víc...? :-)
Přidávám pár aktuálních fotek.
8. - 10. červen 2012
Po roce šolichání s drobnostmi, které má ke spojízdnění stále daleko jsem to vzal úderně a konečně opatřuji kostru základním nátěrem (Komaprim). Na tom vlastně trčím s kompletací. Finální barvy používám syntetické, vše štětcem. Pískování jsem vzdal, na to prostě nemám časoprostor ani prostředky, to bych nedodělal ani v další dekádě.
Čistím mechanicky a chemicky, rozpouštědel mám za ty léta v laboratořích dost... :-) Když vidím, jak tam ty staré vrstvy pořád drží, tak o životnost těch nových po částečném oškrábání a odmaštění podkladu nemám strach. Pojal jsem celou akci než jako renovaci spíš jako "konzervaci" a nenapáchání dalších škod. Sice z nouze ctnost, ale nakonec zase ony ty sváry, deformace a promáčkliny mají taky svoji poesii a chronologickou výpověď... Jistotou je, že výsledek nemůže být nikdy horší, než stav, v jakém jsem ho koupil - viz úvodní foto stroje v garáži.
P.S. u natírání se výborně poslouchají věci jako povídání o Králi Ječmínkovi nebo Noc na Karlštejně či jiná muzika. Na to taky není normálně čas...:-)
16. 5. 2012 - PAPERWORK
Věc čistě úřední, ale nesmírně a nečekaně mne potěšila, protože zahnala mé značné obavy ohledně legislativního statutu mého stroje.
Využil jsem návštěvu STK kvůli vozíku za auto k dotazu, jak postupovat, aby byly papíry k hadráku v pořádku - nemám vyražené číslo rámu po 2. výměně, původní štítek nemůžu najít, v TP mám číslo motoru, který je již nepoužitelný a chci provést výmaz, nebyl jsem ještě nikdy na technické a změnil jsem bydliště :-). Takže mi naprosto nebylo jasné, za který konec to uchopit.
Vtřícný vedoucí mi nabídl, že mi vše v registru obstarají a do druhého dne bylo vše skutečně vyřízeno! Mám nové "Osvědčení o registraci vozidla" čili tzv. malý techničák s aktuální adresou a číslem rámu "VIN". Číslo motoru je vyškrtnuté a zůstává jen Jawa 250. Číslo rámu mi vyrazí na rám sami v rámci technické a na nový bianco štítek si mohu nechat aktuální údaje vyrazit u firmy, co dělá gravírování a jmenovky.
Pojištění platím pořád, původní SPZ mám, takže to vypadá, že úředně je můj hadrák v cajku. Já su tak šťastné!
16. srpen 2011
Do stojanové vrtačky jsem upnul hadrový kotouč, našel 25 let starý růžový Neoxyd - lešticí pastu a vyleštil staré chromy. Fantazie! Viz mobilní foto dole... Mě už brzo nezbude než to složit! :-)
Nádrž jsem zacpal šroubem, starým víčkem a naplnil hřebíky. Po dostatečném vytřepání přijde nádrž vylít laminátem, je už místy dost tenká a na třech místech už je zakápnutá mosazí, protože byla děravá.
srpen 2011
Už zbývá dočistit kostru a nechat svařit pár věcí, vyrobit výfuk a začnu to kompletovat. Na čištění kostry se osvědčuje PB hořák a ocelový kartáč, jde to překvapivě až na holý kov, tak zvažuju, že se nakonec obejdu bez pískování.
Složil jsem štíty brzd, detailněji popsáno v Honzově článku o panelkových bubnech v Poznatcích v komentářích.
Včera mi dorazilo nové chlazení od Betona s robustní osičkou náhonu na VAPE, jak popisuje v sekci "Poznatky" Honza.
červenec 2011
Pořád je co natírat, čistit a zjišťovat, co chybí nebo je potřeba nahradit.
Furianstky (a asi zbytečně) jsem vyndal zadní pružiny, abych zjistil, že se to neobejde bez ukroucení původních šroubů a hliníkové úchyty pružin pak stejně nejdou vyšroubovat bez zničení. Tak jsem je aspoň vyfotil, ať máme zdokumentovaný rozdíl (podle všeho původních) pružin na Oskar 16 oproti mladším "velorexím". Úchyty jsem pak nechal původní a ukroucené šrouby jsem vyřešil tak, že jsem do 8 mm děr po šroubech v úchytech přímo vyřízl závit 10 mm a použil šrouby většího průměru. Ukroucené zbytky starých šroubů budou sice hrkat uvnitř pružin, ale to lze považovat za unikátní samočisticí mechanismus :-).
18. červen 2011 - Výroba podlahy:
Měl jsem chuť udělat něco, co bude trochu vidět, tak jsem si pohrál s podlahou. Měl jsem odložený plát jakéhosi pertinaxu s dřevěným dekorem, co mi zbyl, když jsem rušil staré dveře na domě. Tloušťka 6 mm, struktura připomíná bakelit, je to trochu pružné a zároveň velmi tvrdé. Do rozbrušky jsem na to musel vzít diamantový kotouč na dlažby. Ze zbytku ještě udělám přístrojovou desku.
Při konečné montáži to ještě podložím plátky gumy a zalepím silikonem, ať to nikde nedrnčí.
PS: nekamenujte mě za "nepůvodnost", jít vlastní cestou improvizace je pro mě jediný časově i finančně reálný způsob, jak to vůbec dát dohromady. Jak píšu v garáži, je to hrozný hybrid ze všeho možného. Až to po mě někdo zdědí, bude mít volnou ruku... :-)
4. - 6. červen 2011 - pokračuji v čištění a natírání základovkou a třídění součástek z beden. Nacházím mnoho milých překvapení, na které už jsem zapomněl, že je mám. Velmi se mi osvědčuje čištění drobnějších věcí v louhu - roztoku hydroxidu sodného. Rozepíšu to v samostatném článku, myslím, že by to mnohým pomohlo.
2. červen 2011 - škrábu, ořezávám, osekávám, kartáčuji, brousím,
loužím, odmašťuji a natírám. Viz fotky.
22. květen 2011 - komponenty stroje dopraveny domů do dílny.
...skoro jsem si začal pohrávat s myšlenkou zmenšit předstih, ale to bude spíš principielní vlastnost a hlavně otázka techniky startu. Když jsem to startoval s rozhašeným karburátorem, nedělalo to vlastně proto, že to startovalo blbě. Když jsem karbec vyměnil za čistý a správně osazený a nastavený, má to tendenci chytat při sebemenším pohybu páky, což mě právě včera trochu překvapilo... Takže asi pořádně trhnout a pustit.
No, dám si pár dnů čas na zhojení, mezitím donatírám drobnosti, možná i zašiju prahy a zkusím to začerstva znovu... Má to kompresi jak prase, jak jsem doplnil pístní kroužky a zabrousil hlavu... Když jsem se rozjížděl ze dvora ven z brány a trochu na to šlápnul, tak za mnou zůstala v trávě vybroušená rýha. Je fakt, že vzhledem k bydlišti v kopci jsem tam dal větší rozetu, tak záběr je očekávaný a žádoucí...
přípravek pro každého
kousek pantu
kousek pasoviny
nejakej šroubek s matičkou a už jen poskládat
http://www.velorexy.cz/garaz/beton/bezejmeny/jak-na-pruziny-spojky
Zaregistrovat
Přehled garáží
stroj: Pavlův Oskar)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
syndrom startovací páky 250
Re: syndrom startovací páky 250
Můj jednoválec má taky Vape a téměř nekope. Páku nemusím pouštět.
Má to kompresi jak prase, jak jsem doplnil pístní kroužky a zabrousil hlavu... Když jsem se rozjížděl ze dvora ven z brány a trochu na to šlápnul, tak za mnou zůstala v trávě vybroušená rýha. Je fakt, že vzhledem k bydlišti v kopci jsem tam dal větší rozetu, tak záběr je očekávaný a žádoucí... 
zachováni SPZ