Je pátek ráno a nás čeká jedna povinnost – prokázat poslední službu „našemu“ konstruktérovi tříkolek panu Mojmíru Stránskému a doprovodit jej na jeho poslední cestě. Z Prahy vyráží skupina A v 6:00 z Dejvic ve složení Robert a Jindra s OS-KARy a Láďa. Skupina B ve složení Kudroš, Blesk a já plánuje odlet po osmé z Parníku. Osud tomu chtěl, že se obě skupiny po osmé hodině propojily, když Jindrovi zkapala 6V baterie poté, co přejel zpomalovací práh v ulici Na Jarově. Vyřešili jsme to jednoduše jinou baterií, kterou jsem měl v motorce a po rychlé výměně jsme vyjeli po kolínské silnici se zpožděním vpřed.
V Úvalech se připojil Vlasta Vávrů, čímž jsme byli prozatím kompletní. Jedeme volnějším tempem, ale souvisle vpřed. Kolonu vede Robert a jeho OS-KAR z roku 1952 s poněkud více zuby na rozetě udává rychlost. Projeli jsme Kolín a následně u Čáslavi odbočili vlevo na Chrudim. Tady se k nám s dalším vozítkem OS-KAR přidal Roman. Další dva stroje - David a Peťass – se přidaly na benzínce v Hrochově Týnci. Za příjemného polojasného počasí frčíme přes Zámrsk do Chocně a poté přes kopec do Ústí nad Orlicí. Na čerpací stanici OMV na kraji České Třebové jsme se převlékli do smutečního a našim Velorexům udělali smuteční výzdobu v podobě černých stuh přes kapotu. Připojili se tu ještě další dva stroje místních kolegů.
Na Starém Náměstí už stála velká skupina strojů, další kamarádi ze všech koutů republiky stále přijížděli. Nechyběli dokonce kolegové ze Slovenska, Polska a Maďarska.Ve 14:00 začal smuteční obřad v kostele sv. Jakuba. Bohoslužbu konající farář velmi pěkně zavzpomínal na bohatý život a dílo pana Stránského. Asi po hodině obřad v kostele skončil poté, co za Velorexáře ještě krátce promluvil Ivo Fajman. Za podpory Městské policie následoval přesun na hřbitov, kdy za rakví jela kolona všech našich vozítek, kterou vedl nejstarší stroj OS-KAR 52 vyrobený ještě v České Třebové, za ním jela dvojice už solnických vozítek OS-KAR 53 a dvojice typu OS-KAR 54 a pak teprve stroje na šestnáctkách kolech. Po konci obřadu a uložení ostatků Mojmíra Stránského se kolona Velorexů následovaná auty s rodinami Frantiska a Mojmíra Stránských vydala na další společnou cestu uskutečnit ještě jednu, tentokráte plánovanou pietní vzpomínku, která měla původně proběhnout v neděli, ale vzhledem k vývoji situace bylo více než logické, aby proběhla právě dnes.
V tzv. „zatáčce smrti“ za městem, kde 23.ledna 1954 tragicky havaroval František Stránský, byl jeho dětmi Oldřiškou a Františkem odhalen malý pomníček, který bude navždy tuto smutnou a ne zcela osvětlenou událost připomínat. Na místě se tak trochu symbolicky objevili i syn a vnuk člověka, který tehdy s autobusem k nehodě dojel jako první. Společně jsme na mrazivý leden 1954 krátce zavzpomínali a také tuto pietní vzpomínku důstojně ukončili. Rozloučili jsme se s rodinou a kamarády, kteří nemohli jet s námi dál a v houfu nějakých dvaceti strojů vyrazili s pausou na pozdní oběd po ose Ústí nad Orlicí – Vamberk – Rychnov – Solnice do areálu v Dobrém, kde jsme den zakončili zavzpomínáním na Mojmíra Stránského v podobě promítnutí záběrů ze srazů a televizních pořadů, kde pan Stránský vystoupil. Dík patří Brťkovi, který s sebou na toto přivezl techniku.