Na předposlední říjnovou sobotu jsme mezi mnoha jinými přijali pozvání do podhůří Krušných hor na hrad Hauenstein (Horní hrad) nedaleko Stráže nad Ohří, na akci v Bleskově režii, a sice na jakési křtiny jeho nedávno narozené dcerky Šárky. Již v pátek odpoledne jsme vyjeli na třech kolech směr Chomutov. Cesta probíhala svižně a hladce, chladnější vzduch dělal motorům dobře. Na sobotu byl připraven program pro malé i velké. Celé akci ovšem dominovala zabíjačka, jejíž začátek byl, minimálně řečeno, poněkud akčnější.
Řezník byl domluven na devátou, Blesk v sedm jel pro prase, měl být zpět na půl osmou. Ráno jsme chtěli začít topit ve dvou připravených kotlích, ale objevila se první komplikace - na hradě beznadějně zamrzla voda. Slečna z občerstvení nevzrušeně prohlásila, že je to normální a že rozmrzne tak před polednem… Situaci vyřešil Štíťa z Palizou, kteří ji přivezli v barelech z nedalekého Perštejna.
Mezitím volal Blesk, že je u Nejdku a míří na ekofarmu, kde prase volně pobíhá a že ho bude muset chytat, že prý to bude veselé… Odbyla osmá, ale Blesk s čuníkem nikde. V dalším telefonátu od šťastného otce se dozvídáme jobovku - selhala komunikace, domluvené prase Bleskovi včera prodali, jiné tam k mání není. Blesk to nevzdává a vyrazil do dalšího vepřína na okrese, kde by mohly být prasata. To už je na place také řezník, kterého celá situace nechává v naprostém klidu. Za vše hovoří jeho věta: „ Dělal jsem pod Bleskem několik let, jsem zvyklý na ledasco…“
V dalším telefonátu se dozvídáme, že neuspěl podruhé, ale že jede dál. Kdesi za Kynšperkem už kýžený vepř k odkupu konečně je, a tak ho Blesk s velkou slávou přiváží před polednem na nádvoří. Osádka hradu popíjející rum a místní kalvádos ho bouřlivě vítá, zabíjačka konečně začíná. Počasí máme fantastické, odpoledne to na nádvoří hradu opravdu žije. Je tu samozřejmě Jana s malou Šárkou, která zatím nemůže chápat, co že se to tu na její počest pořádá. Ale oni jí to rodiče jistě jednou s chutí povypráví…V programu dne byla také prohlídka hradu, kterou většina přítomných absolvovala. Když už se setmělo a klesla teplota vzduchu, přesunuli jsme se do vytápěné hradní hodovny, kde jsme setrvali do pozdních nočních, někteří i brzkých ranních, hodin.
V neděli se loučíme, fasujeme zabíjačkou polévku, krásně nazývanou prdelačka. Poté co hadráci na sluníčku rozmrzli, startujeme na Prahu. Čekali jsme slunný den, ale omyl, slunce bylo jen na hradě, pak už jen inverze a teplota se hodně blížila k nule. Příjemnou pauzu jsme udělali ve Slaném na náměstí, kde jsme pozdně poobědvali. Za mírného oteplování jsme odpoledne dorazili domů. Dík patří Bleskovi a Janě za hezký víkend!