Tak jsme zase po čase zatoužili po Alpách, po pěkné přírodě, po horách a konečně také po loňském Maďarsku i po pěkných silnicích. Pavel dostal absolutní důvěru, vymyslel cestu a pozvolna se vykrystalizovala sestava na tuto letní výpravu, nazvanou ČInn (tj. červencový Inn). Tož zasouváme bošáky a vyrážíme!
Sobota 19.7. – tachometr: 75943 km – Na Olympiky
Poté co odbyla desátá hodina, startujeme z Vinoře směr Skalice. Pavlův Jenda a náš Fanouš jsou naloženi a připraveni na cestu. Přijel Jirka s Feratem a Sedma se třipade a můžeme jet. Když jsme cestou ve Vojkově kupovali pizzu k obědu, profrčel kolem Kudroš s Mojmírem. Dnes se všichni sejdeme ve Skalici u Martina, přijedou nás vyprovodit i další kamarádi a bude také kultura – na náměstí hraje večer Olympic! Grilujeme steaky, nechybí pivo, limo, víno, ale ani mléko… Koncert byl skvělý. Na Tatarixův popud s transparentem dokonce v jednu chvíli Petr Janda oznámil, že následující píseň – Dynamit – je věnována přímo velorexářům…
Ujeto: 47 km
Neděle 20.7. – tachometr: 75990 km – K soutoku
Už nedělní ráno věstí, že bude horký den. Opouštíme Skalici, loučíme se s kamarády a frčíme přes Benešov na Bystřici, kde jsme krátce zastavili a zavzpomínali na Vlastově posledním místě… Devět palivových nádrží také srovnává v Bystřici stavy a můžeme pokračovat po staré silnici na Tábor. Výborně obědváme v Bernarticích na náměstí. Přes Písek, Strakonice a Volyni se postupně dostáváme na Šumavu. Den je opravdu horký. V Horní Vltavici při pauzičce smáčíme minimálně nohy ve Vltavě. Ještě jedno tankování a přes Strážný překračujeme hranice s Německem. Další zastávka probíhá v Pasově. Jdeme se podívat, jak vypadá soutok Innu a Dunaje. Z města jsme se vydali přes kopec pryč a přejeli do Rakouska. Cca 10 km za hranicemi zakládáme ležení u lesa nedaleko vesničky Unendt.
Ujeto: 266 km
Pondělí 21.7. – tachometr: 76256 km – Velký přesun
Ráno neprší. Na kabrio vyrážíme po deváté hodině vstříc Alpám. Přes Inn jsme se opět dostali do Německa. Vaříme si v Oberreithu, kde mají takový přírodní park se spoustou zvířátek a také s rozhlednou. Jen co jsme dojedli, začíná pršet. Naštěstí to vypadá jen na přeháňky. Postupujeme vpřed chvíli po menších cestách, ale také po velkých tazích v silném provozu. Nedaleko Kufsteinu jsme opět překročili hranici do Rakouska. Projeli jsme Wörgl, po kterém následuje Innsbruck.
Průjezd hlavní tyrolskou metropolí jde dobře, jsme roztrženi na tři skupiny a kontrolujeme se vysílačkami. V jedné ulici zpestřily jízdu mokré koleje, speciálně Lukáš předvedl hezký smyk, který ovšem dobře zvládnul. Po dalších cirka čtyřiceti kilometrech jsme se dostali do starého dobrého Haimingu na vodácké parkoviště, které vždy dobře sloužilo jako jakýsi náš „bejskemp“. Kudroš mění uhlíky a také začíná laborovat s karburátorem. Mění jej za jiný a chce zjistit, jestli náhodou nebude lepší na spotřebu. Už za Innsbruckem přestalo pršet, mraky se válí pod vrcholky hor, pára stoupá z lesů a rychle tekoucí Inn výtečně chladí kanistr Kotačkovic vínečka, u kterého jsme vydrželi skoro do půlnoci.
Ujeto: 337 km
Úterý 22.7. – tachometr: 76593 km – Tyroly
V noci na úterý pršelo. Už včera večer psal Řezňa sms, že za námi nakonec nedojede, že to vzdává a Kryštofa neprovětrá. Nikdo se nediví, že se mu do necelých šesti set kilometrů za volantem tříkolky nechce. Ale nebyl by to ten starý rozpolcený Řezník, kdyby nakonec v 1:40 v noci nenapsal, že bivakuje za Salcburkem a bude nás dojíždět! Ráno pršet přestalo, my se nikam nehoníme a dáváme Jirkovi čas na dojezd. Kousek od Haimingu v kopci jsme zajeli k jednomu z mnoha hradů, které se tu tyčí okolo Innu. Je v soukromých rukou a viděli jsme jej pouze z venku. Následuje krátký přesun před Imst na velkou benzinku. Tankujeme a pak vyhlížíme Řezňu. Brblající zelená Žaba Kryštof se skutečně v 11:30 objevila. Nyní už deset Velorexů pokračuje dále proti proudu řeky do Landecku. Ukazuje se, že je tu zavřená silnice a my musíme absolvovat jízdu tunelem cca 9 km mírně do kopce. Ani nemyslet, že by mohla nastat nějaká porucha.
Ještě v Rakousku si vaříme oběd, přičemž nás neustále okukují cyklisté. Jeden z nich dokonce z Kudroše vymámil cigárko. Po chvíli jízdy jsme překročili švýcarské hranice – hladce a bez pasové a celní kontroly. Z hlavní jsme odbočili do kopce prudce vzhůru, abychom navštívili starobylé městečko Guarda. Teď je potřeba přiblížit se Itálii, což je možné přejetím sedla Ofenpass (2149 m.n.m). Kousek pod ním si vybrala svoji chvilku Žaba. Došlo k zajímavé závadě – na karburátoru Řezňova stroje praskla napodél svisle od shora dolů plováková komora. Absolutně to odporovalo Sedmově teorii, že „karburátor je v podstatě navěky“. Ofenpass se ukázal jako typický „hydraulický“ kopec. Mechaniky točily jedničku a hydraulikám se chytaly dvojky a šly dopředu.
Celé odpoledne malinko poprchá, ale je teplo. Itálie je na dohled. My jsme nakonec zastavili ještě ve Švýcarsku a v obydleném údolí ve vísce Müstair našli velmi pěkný a nikoli drahý kemp s nádhernými sprchami, který se jmenoval Muglin. Tam kde jsme tábořili my, ale byla nejspíš nějaká větší osada škvorů, která během večera s chutí migrovala do temných zákoutí našich stanů, což zejména Sandra velmi špatně nesla.
Ujeto: 175 km
Středa 23.7. – tachometr: 76768 km – Stelvio
Budíme se do slunného dne. Balíme, vyklepáváme škvory a vyrážíme. Přímo zde jsme ještě navštívili starý románský klášter St.Johann. Po chvíli jízdy jsme v Itálii. Pomalu ale jistě směřujeme pod obávané Passo dello Stelvio. Dole v Pratu tankujeme a jde se na to! Vesnice Gomagoi a Trafoi, kopec nahoru je tu, 48 číslovaných serpentýn, 24km jízdy na jedničku vzhůru. Mechaniky jsou vepředu, aby je nebrzdily silnější, ale pomalejší hydrauliky. Mezi tím vším se pohybuje Žaba. Zastavit v kopci museli Sedma, Pavel a Kudroš, kteří potkali ve vracečce autobus a o kus dále ještě Lukáš, rovněž s autem v protisměru. Naštěstí se všichni rozjeli a dojeli nahoru.
Fotíme se a hodnotíme výjezd. Ti, co jsou tu poprvé, jsou myslím nadšení. Úplně poslední dojel Martin s Pezinkáčem, který hned dole na začátku řešil kuriózní, až retardí závadu: když si kontroloval pod kopcem olej, nevrátil nápustní šroub. Zjistil to naštěstí brzy, šroub našel a chybičku napravil. Nejvyšší bod trasy 2760 m.n.m. byl opět úspěšně dobyt. Cestou ze sedla na odpočívadle obědváme a klesáme na Bormio.
Mezi Bormiem a Tiranem je to samý tunel, sjíždíme z hlavní, abychom našli šikovnou sámošku na nákup. To se podařilo v Loveru. Kupuje se více vína, protože Martin dnes slaví narozeniny. Bohužel začíná zase pršet. Přejeli jsme zpět do Švýcarska a v dešti se uklidili do kempu v Le Prese. Velmi milá majitelka nás nechala sedět s vlastním vínem ve společenské místnosti a my mohli spolu s Martinem vesele oslavovat, i když venku lilo jako z konve.
Ujeto: 120 km
Čtvrtek 24.7. – tachometr: 76888 km – Závady a pramen Innu
Ráno je sice pod mrakem, ale neprší. Fotíme se u recepce s majiteli kempu a vyrážíme. Budeme stoupat a zdolávat další sedlo – Bernina pass (2328 m.n.m.). Opět se částečně jedná o „hydraulický“ kopec. Něco se děje u Kotačkovic Otíka, protože musel jako jediný přepínat na rezervu a při srovnávacím pohledu do nádrží byl patrný rozdíl. Jak bude příležitost, bude Ivan provádět revizi v karburaci. V sedle si někteří dávají kávičku, jiní jen tak zevlují a fotí. Klesáme do Svatého Mořice. Konstatovali jsme, že St. Moritz jsou takové české Karlovy Vary, samý luxus a Rusové. Kousek za Mořicem jsme okolo jezera dojeli k místu, kde se nachází prameniště Innu. Jelikož dost pršelo, shlédli jsme jej jen poněkud letmo. Vracíme se do St. Moritz a pokračujeme po proudu Innu. Řeka je tu ještě proti Pasovu velmi malá.
Po chvíli jízdy zastavujeme u jakéhosi areálu, který zjevně využívají silničáři a řeší se hned tři věci zaráz. 1) Kudroš nedobíjí – výměna relé. 2) Žaba nějak divně jede – Řezňa čistí karbec a reviduje elektriku. 3) Ivanův Otík taky jede nějak divně za plynem a k tomu naměřená spotřeba 9,9l/100 km – Ivan mění karburaci, protože v té dosavadní byla regulérní díra. Silonová přechodka od sání svým předkem prodřela díru v hliníku až do prostoru šoupátka.
Během těchto servisních zásahů kdy prší, někteří vaří, v areálu jsme si částečně našli i střechu nad hlavou. Jedeme dále, stále střídavě prší. V Zernes nakupujeme a také nás tu náhodou potkal stejný pán, který nám předevčírem ukazoval kemp Muglin. Po proudu Innu směřujeme stále vpřed. Musíme však neplánovaně zastavit, protože Lukášovi prasklo plynové lanko. Ještě cestou ale řešíme další závadičku, kdy Řezňa nedobíjí a zároveň nechladí. Povolila se mu řemenice u dynama, která současně honí vrtuli chlazení. Za šera dojíždíme na osvědčeného tábořiště do Haimingu. Vaříme si jídlo, už neprší, večer se zase postává mezi stroji, popíjí se zbytky vína a plechovkové pivo a diskutuje se.
Ujeto: 229 km
Pátek 25.7. – tachometr: 77117 km – Rakouská jezera
Ráno je krásně slunečné. Projeli jsme velmi pomalu Innsbruck – opravy na silnici se nevyhnou ani Rakousku – a za ním zastavujeme v Jenbachu. Je tu na nádraží zastávka staré zubačky, která zde jezdí do kopce k jezeru Achensee už od roku 1889. Vláčkem se nakonec nesvezeme cena 23 euro není úplně lidová. K jezeru jsme ale vyjeli hadrákama a stálo to za to. Stoupání 20% s železničním přejezdem bylo velmi výživné, Sedma měl trochu problémy. Obědváme u vody, někteří se osvěžují, krásná a příjemná zastávka. Jedeme dále. Opět Wörgl, opět Kufstein. Za ním směřujeme na Prien a k Chiemsee. Zastavujeme a koupeme se. Je tu plážička a spoustu travnaté plochy kousek od vody. Lenka získává plusové body, protože domluvila možnost spaní na travičce s výhledem na jezero. Večer sedíme, diskutujeme jako vždy, většina spí tentokráte pod širákem.
Ujeto: 188 km
Sobota 26.7. – tachometr: 77305 km – Ústup z Alp
Počasí vypadá opět slušně. Okolo deváté vyrážíme na další cestu k domovu. Opouští nás osamělý jezdec Řezník, který chvátá domů. Opět je nás devět. Skupinu vede Martin s navigací a poměrně hladce se vyhýbáme Salcburku. Přes Bad Reichenhall směřujeme k dalším jezerům: Fuschlsee, Mondsee a Attersee. U druhého jmenovaného obědváme a koupeme se. Kudroš pouští draka. Odpoledne pak pokračujeme na Vöcklabruck a po staré dobré silnici číslo jedna na Linz. Ve Welsu stereotyp přesunu po hlavní narušil Sedma, když zcela neřízeně a nečekaně na kruháči vybočil z kolony a najel na dálnici na Vídeň. Ztracený syn se naštěstí našel, sjel z dálnice hned, jak to šlo a napojil se zase na jedničku, kam jsme za ním dojeli. V Linci jsme se vydali východně na Perg a dále směrem k hranicím. V lesích nedaleko Purath jsme naposledy zatábořili u lesa. Vzpomínáme na uplynulý týden, sedí se mezi stany, dopíjíme zbytky. Řezňa píše, že v pořádku dojel do Jihlavy.
Ujeto. 309 km
Neděle 27.7. – tachometr: 773614 km – Domů
Po snídani se vydáváme na cestu opět slunečným dnem. Křižovatka, kde se dělíme se nachází v městečku Zwettl. Ivan s Lenkou jedou doprava směr Hluk, Lukáš s Luďkem rovně směr Slavonice a my ostatní doleva směr České Velenice. Za hranicemi si Sedma koupil u lesa borůvky. V Třeboni tankujeme a v Soběslavi v bývalém motorestu Lada dobře obědváme. Postupujeme dále na sever přes Tábor. Kruh se uzavírá, u Bystřice jsme opět přibrzdili na Vlastově místě… Motory se hřejí, je horko, rychle postupujeme k domovu. Přeci jen ještě přišlo zpestření před Jesenicí, kdy bylo třeba Kudrošovi udělat odtrh na levém válci. Jsme doma, děkujeme našim hadráčkům, že nás tak pěkně celý týden povozily. Fanouš celkem ujel 1931 km, 11x se tankovalo palivo. Tož uvidíme, kam se vydáme příště.
Moc pěkné čtení i fotky. Je Vám zase v dobrém co záviděl. Pokud bych byl někdy na takový výlet přizván, asi bych rád takovou akci uskutečnil a nabídku bych přijal. Už teď se těším na fantastickou Ivanovu kameru (o které v reportáži sice nebylo ani slovo, nicméně věřím, že ji měl) a v únoru na FFV snad uvidíme víc. Pozor, mám od pana prezidenta Jardu info, ze FFV nebude v Plumlova ale.....
Zaregistrovat
Přehled garáží
stroj: FANOUŠ)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
ČInn
zachováni SPZ