Tak utekl další rok........ a vlastně za poslední dva roky se toho událo moc, díky ochotě a šikovným rukám, jelikož být to na mě samotném, nikdy by Hanzelka nevypadal tak, jak vypadá nyní, a to k světu!!!!!
Jednoho říjnového dne 2019 se sešly hned dva páry šikovných rukou a jeden čumil, který zíral, až mu padala brada......... V azylovém zázemí se svářelo, až se od do té doby zbodovaného rámu kouřilo....... Výsledkem je rám, který defacto může jít na pískování a nátěr.......Řada ještě musí přijít na kyvky, blatníky,..... a základ k renovaci by byl......... a pak již s ubývajícím časem dojde i na zapojení mne, ale to ještě musí chvíli počkat..... doufám jen, že už ne dlouhou.......
Prozatím mám z výsledku neutuchající radost a teď již věřím, že renovace se zdaří!
19/8/2018
Protože tu byl nějaký problém s nahráváním fotek do garáže, zkusil jsem na prověření přidat jednu fotografii.
Pochází z nedávné návštěvy zkušeného kolegy a renovátora, jedoucího náhodou kolem, pod jehož drobnohledem tak znovu rodící se kostra na chvíli byla :)).
-------------------------------------------------
6/8/2018
kapitola 1 - Pár trubek, aneb Rudolf promine, jeho motor musí teď prostě chvíli počkat.....
Červenec je za dveřmi, v hlavě se zas po nějaké "splašené" diskuzi po netu rodí šílený plán, sehnat narychlo materiál a v první červencový víkend se pustit do práce na již částečně "obřezaném" rámu Os-karově. Objednávka se ve velkoskladu trubek zdařila, doprava byla objednána a nezbývalo než netrpělivě čekat. Téměř v hodině dvanácté, dva dny před dvěma červencovými státními svátky přišla dobrá zpráva, trubky jedou...... A tak se 7. červenec 2018, bez mírného předchozího intra, stal dnem, kdy byl oficiálně poklepán "základní kámen" zrodu bezejmenného stroje, kterého jsem již pradávno pojmenoval jako Hanzelku, jako poctu jednoho z dvojice našich cestovatelů. Třídenní akce obnášela řezání, oměřování, řezání, ohybání a bodování. Pár fotek bude, jak to připojení dovolí, dodáno.
Z původního stavu toho kupodivu zůstalo docela hodně, či spíše moc. Výsledek? Jeden velký úžas. Rám má již dokonce i dveře.... Taková věc je přes únavu atd. ... šíleně nabíjejícím stimulem.... to mi asi potvrdí nejeden příznivec Velorexů.......
Mnoho a mnoho práce ještě čeká, nutno podotknout, že hlavně ne té mé, ale doufám, že nátěr a nějakou tu montáž svládnu a kde bude třeba, pokusím se být aktivně nápomocí, byť nejsem obdařen ani umem ke svařování či generálce motorů....
Co mne napadne, postupně dopíši.......
-------------------
Slovo úvodem
Jelikož je už nezvratné, že něco se začalo dít, měl bych založit (a vlastně jsem tak už učinil), alespoň virtuální konto "50". Virtuální, ale zároveň skutečné. Nedělám si iluzí, že bych sehnal sponzorů, nebo alespoň jednoho, mimo sebe /nejsem "žlutý cirkus trabantí těšící se mediálnímu zájmu atd", takže co si nenaškudlím, to nebude, ale však to všichni jistě znáte. Padesátka se setsakramentsky blíží. Dávno tomu, co jsem začal sjíždět, jak se říká, "páté gumy" a jak si tak míním, že život je krátký, není nač čekat.
Až mi za pár let bude padesát, bude zároveň mé 53ce, jenž sjela z výrobního malopásu někdy v r. 54, jen o 20 let více. Kolik let provozu jí bylo vlastně dopřáno, nežli skončila nabouraná tam, odkud jsem tehdy doslova vysekal, to asi vůbec nikdo neví, jen její předminulý majitel, či ještě starší. A tak jsem si řekl, že je dobré svoji životní vášeň zhmotnit a ještě jednou pomocí přátel, odborníků a zkrátka lidí, co to na to mají um, vdechnout této tříkolce Os-kar 53 život.
Co bylo před léty takřka nemyslitelné, se pomalu ale jistě začíná rodit. Díky ochotě a umu cizích šikovných rukou a postupně i nemálo financí, které do renovací veteránů každý renovátor musí zákonitě dát, víte dobře sami, se doufám další tříkolka bratrů Stránských v několika dalších letech promění v pojízdný stroj. Tak mi držte palce, za což Vám kolegové a kamarádi děkuju! :)).