V průběhu devíti let jsem spiše méně nežli vice věnoval čas renovaci tohoto velouše. Letos jsem se rozhodl, že ho dám už do cajku. V podstatě na pár maličkostí čekal jen na plachty a těch se konečně dočkal. Vyhrabal jsem ho z garáže. Jen jsem přidělal baterii a nalil trochu benzinu tak na první škubnutí chytl. S velkou slávou jsem udělal kolečko okolo garáže. Chtěje otřít nános prachu začalo dosti vydatně pršet tak to prostě opršelo. Jakmile konstrukce byla zbavena prachu a přestalo pršet nechal jsem ji oschnout. Plachty jsou od firmy ZITEX a mohu říct, že se snima dobře dělá zatím tam sedli jako prdel na hrnec. Začal jsem prahy pak předními boky. Jelikož všechny dírky i ty které byli navíc jsem před opiskováním nechal zavaři mohl jsem si ke své radosti vrtat dirky kam jsem potreboval já. Po vyvrtání dírky je dobré máznout šroubek či dírku pro šroubek trochou plastického maziva (napsat vazelínou a číst to muj mistr ten by mě hnal se slovy "vazelínu používají buzeranti na prdel" proto plastické mazivo). Po přidělání předních boků jsem osadil velouše světlama s novejma parabolama TATRA 815 žárovky R2 a blikači žárovky co zrova byly po ruce. Chromové části jsem vyčistil přípravkem na nádobí Cilit "vyčistí a nepoškrábe" alespoň to tam psali na obalu. K mému velkému překvapení lesk jak blesk :-). Po zapojení jsem zjistil že mám špatně zapojené dráty po pár minutách jsem to hravě napravil. Světla svítí blinkry blikaj :-). Nařadu přišlo napnutí přední kapoty . Pravda je že tento velorex zadní kapotu nemá, ale to já jen pro pořádek. Kapota se povedla napnout jako kůže na bubínek. Přední spodní část ta šla hravě tři očka na turnikety a hrst druků a bylo to. Nandávání okna byl trochu pocuc . Nechal jsem si ho uříznout u slkenáře za 400 korun českých a mohu konstatovat bylo jen taktak. V podstatě bylo uplne pinklik. Kdejakej cyklista co tam jel okolo přidal ruku k dílu. Čim víc rukou tim vetší pravděpodobnost, že navštívím sklenáře znovu. Nakonec se dílo zdařilo dali jsme si pivko a jelo se domů. Další den jsem přidělal zadní boky prořízl otvory na zadní světla. Pokračoval jsem na dveřích a oknech. Dáša majitelka f.Zitex mi všila okení rámečky do okének jediné co jsem musel nějak zaonačit spodní lem. Šít se mi to opravdu nechtělo. Použil jsem na to lepidlo na obuv zakoupené v Baumaxu. Pokud nelžou v návodu mohlo by to i nějakej pátek držet. To samé jsem praktikoval na dveřích. Mnoho kolíčků bylo použito na to, aby spoj dobře přilehl k sobě. Palubni deska je vyrobena z obkladu co se používá ve výtahu. Materiál podobný původni palubní desce. V jednoduchosti je síla tudíž proč tam vrtat víc děr nežli je potřeba (tachonetr, bošárna a přepínač směrových světel) Díru pro táhlo sytiče jsem zatím nedělal jelikož nemám karburátor se sytičem. Řetěz s o kroužky musí bejt :-). Výfuky mírně použité jsem koupil za pár korun od známého.
Sedadlo je od Honzi Matla. Vždy jsem ho obdivoval jelikož má v sedáku a opěradle místo koženky látku to se vyplatí při delších jízdách v parném létě. Člověk se nelepí na koženku a nepotí se tak. Přiblížil se den "D" a jelo se na STK. Nabral jsem lékarničku, hrst žárovek a samo sebou kladivo a šroubovák jako povinnou vybavu. S motem "když tě všechno zradilo pomůže ti kladivo , co kladivo nezmůže šřoubovák ti pomůže" jsem vyrazil směr STK. Na stanici technické kolntroly problém nebyl , byl jsem tam už den předtím s druhým veloušem. Světla svitila, stěrač stíral a klakson troubil, prostě tak jak to má bejt u novejch vozů :-)