Moje velorexářské začátky - Velorexy.CZ - vše o tříkolkách Velorex

Moje velorexářské začátky

autor: Vlasta6. 6. 1998Povídkykomentářů: 1přečteno: 11785 xfoto: 0známka: 1

Odmalička mě fascinovaly motorky. Během mého motoristického vývinu jsem prošel přes Jawu 05, Jednoprda, Stadiona S 11, Simsona skútra S 51 a ČZ 175. V roce 1995 byl v Táboře sraz českých motocyklů (Jawa a ČZ). Vypravil jsem se tam se svou ČZ 175 a tam jsem poprvé zblízka uviděl Velorexe. A Ivoše Fajmana, jak nabízí na prodej svoje VelorexKurýry a různé příručky. Nějaké jsem si tehdy koupil. Nejvíc mě zajímalo, jak Velorex jede a co má za motor.

Během cesty v koloně z Tábora do Pelhřimova jsem se proto za skupinku několika Veloušů zavěsil. A během této cesty mě uchvátily tak, že jsem se rozhodl pořídit si také jednoho. Jeden můj kamarád mi sdělil, že jeho soused Luboš má hadráka za stodolou na větru a dešti už několik let. Zajel jsem za ním a Luboš se ukázal jako dobrák a přenechal mi nekompletního Velorexe 16/350 za 1800 Kč. Původně mi dal vybrat: buď s původním rozebraným motorem za 3000 Kč nebo s motorem z Jawy 350 za 1800 Kč. Jako člověk věci zcela neznalý jsem zvolil druhou variantu v domnění, že před motor dám nějaký elektrický motůrek s vrtulkou a ta že motor uchladí. Místní opravář motocyklů pan Plocek z Nítovic, který mel s Velorexy velké zkušenosti, mi řekl, že jsem udělal velkou chybu.

Elektrický motůrek s vrtulkou prý třiapůli ani náhodou neuchladí. Jel jsem proto za Lubošem a doufal jsem, že mu dám zpátky motor z Jawy 350 a 1200 Kč a on mi dá originální motor. Ale on se šprajcnul a nechtěl mi ani za nic motor prodat. Ve stodole měl ještě jednoho Velorexe a chtěl si ten motor nechat na náhradní díly... Po hodině přemlouvání ho slíbil za pojízdného Trabanta s papírama. Toho se mi podařilo sehnat shodou okolností přesně za 1200 Kč. A motor byl doma. Stav Velorexe: chybělo přední pravé kolo, koženka byla rozrthaná a zpuchřelá, pružinky pod sedačkou byly nahrazeny ocelovým lankem, chyběla palubní deska, ruční startování, světla a celá kostra byla zrezlá. Škoda, že jsem nepořídil nějaké fotografie, když jsem ho takhle zuboženého přivezl domu. A hurá do renovace.

Nejdříve bylo nutno Velouše do šroubku rozebrat. To mi docela šlo. Nejhorší bylo připravit na nový nátěr zrezivělou kostru. Jelikož jsem tou dobou neměl žádnou rozbrusku s nástavcem na sundavání staré barvy a rzi, dělal jsem to ručně brusným papírem. Trvalo mi to osm dní od rána do večera... To je podle mě na celé renovaci nejhorší - obrousit kostru. Nejdříve jsem kostru natřel dvakrát základovkou a potom dvakrát červenou syntetickou barvou. Pak jsem ji postavil na kola a už to jelo. Podlaha, motor, nádrž, brzdy, motor atd. Dal jsem ho dohromady až na plachty. Chtěl jsem zkusit, co si s Velorexem mohu dovolit.

A proto jsem se na louce za vsí rozjel a prudce zatočil. Následoval boční přemet, při kterém se naštestí nic nestalo. Jenom neupevněná baterie pohmoždila moje holeně. Teď mě čekalo oblékání. Zprvu mi to šlo hrozně pomalu - nemohl jsem najít žádný systém. Pak se to poddalo. Oblékání trvalo dva dny. Renovace byla dokončena, snad ješte pár maličkostí... Záhy jsem však zjistil, že Velorex nebyl řádně převeden. Původní majitel byl již dvanáct let mrtvý. Jeho sedmaosmdesátiletá žena mi musela dát plnou moc k převodu a podepsat prohlášení, že její manžel Velorexe prodal ještě za života Lubošovi, který se nijak neobtěžoval s jeho převodem. Musel jsem celkem pětkrát půlit motor. Vždy, když jsem ho dal nově dohromady, rozjel se a zařadil čtyřku, tak už nešlo řadit. Pokaždé to obrousilo vidličku. Pak jsem to vzdal. Originální převodovku jsem kompletně vyměnil za převodovku z Jawy 250.

Odstupňování převodů se sice liší, ale mě to vyhovuje. Jednička je rychlejší, menší skok mezi 3 a 4. Vlivem absence některých dílů a neznalosti originálního vzhledu jsem se na Velorexovi dopustil několika odchylek od originálu. Nevěděl jsem například, že pod sedačkou a za operadlem mají být pružinky, tak jsem použil silonové vlákno a pružiny ze sedačky z Trabanta. Jako kryt zapalování jsem použil ešus. Na palubní desce mám vedle tachometru ješte palivoměr, teploměr a rádio. Spínací skřínku mám schovanou pod palubní deskou, takže není vidět. Světla, blinkry a klakson ovládám páčkou z Favorita. Nádrž jsem o pár centimetrů utopil, takže víčko od nádrže je pod přední kapotou.

Spotřeba benzínu zpočátku činila 11 l/100 km. Nyní se ustálila mezi 5 až 5,5 l/100 km. Údaje o maximální rychlosti nemají význam (víte, jak presně Velorex měrí rychlost), větší vypovídací schopnost má třetí místo v závodu do vrchu na srazu v Boskovicích 1999. Za ty čtyri roky, co s Velorexem jezdím, jsem měl jenom jedinou poruchu, když nepočítám pecku na svíčce nebo píchlou duši. Povolila se mi maticka, co drží spojkový buben. Musel jsem přímo na silnici sundat levý dekl motoru, rozebral spojku dotáhnout maticku, co buben drží a zpátky namontovat.

Oznámkujte článek jako ve škole: 12345

Hlasů: 1, Známka: 1


Komentáře (1)

Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.

Ne každý začátek je jehký :-)Ne každý začátek je jehký
AUTOR ČLÁNKŮBeton605820940
Kdybych měl popisovat ja jak jsem začinal s velorexy tak by to zabralo hodně stran Možná to někdy sepíšu

Posláno 23.02.2006 v 19:46


Komentáře mohou psát pouze zaregistrovaní a přihlášení uživatelé.

Hlavní stránka
Přehled článků
Seznam autorů
Top fotky
Fotka dne
Další fotky dne

Info

Celkem článků:842
Celkem fotografií:9451

TOP články

139XII. Film Fest Velor...
134Jarní Boskovice č 26...
105MUZEJNÍ SRAZ ČESKÁ T...
78Převodovky ve Velore...
67Maďarsko 2010 aneb s...
66Zapalování a seřizov...
59Vrchní, prchní! Velo...
56XXIV. PODZIMNÍ SRAZ ...
56III. VELOREXÁŘSKÝ PL...
56Kampaň - stop zbyteč...

Diskuse u článků

Bylo fajn
Všechny kostýmy vítá...
Re: Čím přijet na 25...
Uzavírka pro příjezd...
Re: Výstava
Výstava
Výstava
flux capacitor
Vrchni Prchni Velore...
Čím přijet na 25. Bo...

Reklama