|
Moje velorexářské začátky | |
 autor:  6. 6. 1998přečteno: 12153 xfoto: 0známka: 1 |
Odmalička mě fascinovaly motorky. Během mého motoristického vývinu jsem
prošel přes Jawu 05, Jednoprda, Stadiona S 11, Simsona skútra S 51 a ČZ
175. V roce 1995 byl v Táboře sraz českých motocyklů (Jawa a ČZ). Vypravil
jsem se tam se svou ČZ 175 a tam jsem poprvé zblízka uviděl Velorexe. A
Ivoše Fajmana, jak nabízí na prodej svoje VelorexKurýry a různé příručky.
Nějaké jsem si tehdy koupil. Nejvíc mě zajímalo, jak Velorex jede a co má
za motor.
Během cesty v koloně z Tábora do Pelhřimova jsem se proto za skupinku několika
Veloušů zavěsil. A během této cesty mě uchvátily tak, že jsem se rozhodl
pořídit si také jednoho. Jeden můj kamarád mi sdělil, že jeho soused Luboš
má hadráka za stodolou na větru a dešti už několik let. Zajel jsem za ním
a Luboš se ukázal jako dobrák a přenechal mi nekompletního Velorexe 16/350
za 1800 Kč. Původně mi dal vybrat: buď s původním rozebraným motorem za
3000 Kč nebo s motorem z Jawy 350 za 1800 Kč. Jako člověk věci zcela neznalý
jsem zvolil druhou variantu v domnění, že před motor dám nějaký elektrický
motůrek s vrtulkou a ta že motor uchladí. Místní opravář motocyklů pan Plocek
z Nítovic, který mel s Velorexy velké zkušenosti, mi řekl, že jsem udělal
velkou chybu.
Elektrický motůrek s vrtulkou prý třiapůli ani náhodou neuchladí. Jel jsem
proto za Lubošem a doufal jsem, že mu dám zpátky motor z Jawy 350 a 1200
Kč a on mi dá originální motor. Ale on se šprajcnul a nechtěl mi ani za
nic motor prodat. Ve stodole měl ještě jednoho Velorexe a chtěl si ten motor
nechat na náhradní díly... Po hodině přemlouvání ho slíbil za pojízdného
Trabanta s papírama. Toho se mi podařilo sehnat shodou okolností přesně
za 1200 Kč. A motor byl doma. Stav Velorexe: chybělo přední pravé kolo,
koženka byla rozrthaná a zpuchřelá, pružinky pod sedačkou byly nahrazeny
ocelovým lankem, chyběla palubní deska, ruční startování, světla a celá
kostra byla zrezlá. Škoda, že jsem nepořídil nějaké fotografie, když jsem
ho takhle zuboženého přivezl domu. A hurá do renovace.
Nejdříve bylo nutno Velouše do šroubku rozebrat. To mi docela šlo. Nejhorší
bylo připravit na nový nátěr zrezivělou kostru. Jelikož jsem tou dobou neměl
žádnou rozbrusku s nástavcem na sundavání staré barvy a rzi, dělal jsem
to ručně brusným papírem. Trvalo mi to osm dní od rána do večera... To je
podle mě na celé renovaci nejhorší - obrousit kostru. Nejdříve jsem kostru
natřel dvakrát základovkou a potom dvakrát červenou syntetickou barvou.
Pak jsem ji postavil na kola a už to jelo. Podlaha, motor, nádrž, brzdy,
motor atd. Dal jsem ho dohromady až na plachty. Chtěl jsem zkusit, co si
s Velorexem mohu dovolit.
A proto jsem se na louce za vsí rozjel a prudce zatočil. Následoval boční
přemet, při kterém se naštestí nic nestalo. Jenom neupevněná baterie pohmoždila
moje holeně. Teď mě čekalo oblékání. Zprvu mi to šlo hrozně pomalu - nemohl
jsem najít žádný systém. Pak se to poddalo. Oblékání trvalo dva dny. Renovace
byla dokončena, snad ješte pár maličkostí... Záhy jsem však zjistil, že
Velorex nebyl řádně převeden. Původní majitel byl již dvanáct let mrtvý.
Jeho sedmaosmdesátiletá žena mi musela dát plnou moc k převodu a podepsat
prohlášení, že její manžel Velorexe prodal ještě za života Lubošovi, který
se nijak neobtěžoval s jeho převodem. Musel jsem celkem pětkrát půlit motor.
Vždy, když jsem ho dal nově dohromady, rozjel se a zařadil čtyřku, tak už
nešlo řadit. Pokaždé to obrousilo vidličku. Pak jsem to vzdal. Originální
převodovku jsem kompletně vyměnil za převodovku z Jawy 250.
Odstupňování převodů se sice liší, ale mě to vyhovuje. Jednička je rychlejší,
menší skok mezi 3 a 4. Vlivem absence některých dílů a neznalosti originálního
vzhledu jsem se na Velorexovi dopustil několika odchylek od originálu. Nevěděl
jsem například, že pod sedačkou a za operadlem mají být pružinky, tak jsem
použil silonové vlákno a pružiny ze sedačky z Trabanta. Jako kryt zapalování
jsem použil ešus. Na palubní desce mám vedle tachometru ješte palivoměr,
teploměr a rádio. Spínací skřínku mám schovanou pod palubní deskou, takže
není vidět. Světla, blinkry a klakson ovládám páčkou z Favorita. Nádrž jsem
o pár centimetrů utopil, takže víčko od nádrže je pod přední kapotou.
Spotřeba benzínu zpočátku činila 11 l/100 km. Nyní se ustálila mezi 5 až
5,5 l/100 km. Údaje o maximální rychlosti nemají význam (víte, jak presně
Velorex měrí rychlost), větší vypovídací schopnost má třetí místo v závodu
do vrchu na srazu v Boskovicích 1999. Za ty čtyri roky, co s Velorexem jezdím,
jsem měl jenom jedinou poruchu, když nepočítám pecku na svíčce nebo píchlou
duši. Povolila se mi maticka, co drží spojkový buben. Musel jsem přímo na
silnici sundat levý dekl motoru, rozebral spojku dotáhnout maticku, co buben
drží a zpátky namontovat. |
Oznámkujte článek jako ve škole: Hlasů: 1, Známka: 1
Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Komentáře mohou psát pouze a uživatelé.
|
|
|
|
| | Celkem článků: | 847 | | Celkem fotografií: | 9489 |
|
|
TOP články |  |
| |
Diskuse u článků | |
| |
|
|
Zaregistrovat
Verze pro tisk
Odeslat na e-mail
Ne každý začátek je jehký 
