Petr se pěkně projel a půjde z nás první spát

Slovo dalo slovo a já vyrazil ve středu 9.6. z Prahy obhlédnout ten „stodolový poklad“. V Kolíně ke mně přisedl Petr a vyrazili jsme směr Morava. Vezeme s sebou vše potřebné k rozjetí hadraplánu: akumulátor, pneumatiky, duše, cívku, palivový kohout, brzdová lanka, kapalinu, pumpu, svíčky a další drobnosti. Na místo jsme dorazili někdy před půl osmou. V Pivonicích nás skutečně čekala stodola a v ní nebourané neshnilé vozítko s krásnou dávkou patiny. Vše je původní, bez zásahů, jen na levém okénku je přišroubované jakési zrcátko. Původní světlé plachty nesou trochu známky věku – nejvíce zadní boky a kapota, ale celkově je to velmi zachovalé. Dohustili jsme kola a tříkolku vytlačili ven na světlo boží. Brzdy fungují, kapalina v nádobce také nějaká je a zdá se, že spojkové válečky po létech nečinnosti pracují. Vyndali jsme svíčky a zapojili akumulátor. Benzín teče (nádrž je do poloviny naplněná pět let starým palivem), jiskru máme, dynamo točí. Zasunul jsem bošák. Motor se roztočil a po nějakých pěti šesti sekundách naskočil, jako by se nechumelilo…Neuvěřitelné!! Pan doktor docela zíral, jak jsme za deset minut dali vozítko jeho invalidního dědečka po tak dlouhé době do pohybu. Zkušební jízda jen potvrdila, že to bereme. Před dlouhou noční cestou domů ještě dotahujeme výfuková kolena. Čas 20:30 - odlétáme do Prahy. Za volantem se budeme střídat, uvidíme, jak hadrolet pojede. Po chvíli jízdy v Novém Městě na Moravě bylo třeba odstranit pecku na svíčce. Chudák motor, asi dostal po létech šok z toho, že najednou jede a rozvířil starý karbon v hlavě. Teď už můžu říci, že to byla jediná technická chyba za celých 160 km domů. V Havlíčkově Brodě děláme pauzu na benzince. Tankujeme a střídáme se u volantu. Je třeba vyřešit otázku jak hadráka dostat do Prahy a zároveň zanechat Petra v Kolíně.

Špičkový interiér

Ukázalo se, jací kamarádi jsou velorexáři. Jeden telefonát připravil Erdu o spánek a taky Vlastík už byl skoro v pyžamu, ale neobrátili se k nám zády a vyrazili do Kolína pomoci. Jak by ne, vždyť jsme tým a jde o velorex! Po půlnoci jsme se všichni setkali v Kolíně u Shellu. I přes pokročilou hodinu znovu s kolegy prohlížíme zakoupený klenot. Petr se loučí a za volant usedá Vlasta. Jedeme mu s Erdou v patách.Vlasta je nadšen motorem, nikde neklesnul pod 70km/h. Tříkolka peláší jako drak. Kousek před Prahou zkouší stroj Erda. Také on je nadšen, dokonce prohlásil, že to jede lépe než jeho LUDVÍK. Do Kyjí jsme dorazili někdy kolem půl druhé v noci, čímž jsme tuto náročnou operaci zakončili.

Původní faktura a dodací list také nechybí

Technický průkaz po prvním majiteli nám říká, že velorex dostane jméno STANDA. Mám k němu, původní OTP, fakturu od Svazu invalidů z 14.7.1970 ve výši 13 320,-Kčs a dodací list ze Solnice.

Tomáš Jaroň, červen 2004