A je to tu, mám po maturitě a hlavně po oslavách toho všeho při kterých jsem vlivem zlatavého moku a dalšího obžerství přibral pár hezkých kilo. Je pátek 3.6.2005 rozhoduji se, že musím zase udělat něco pro štíhlou linii :-), říkám si že jízda na kole bude ideální. Na icq kontaktuji kámoše o kterém vím, že rád cestuje na kole a má před závěrečnýma zkouškami na VŠ a určitě nepohrne tímto výletem, aby se odreagoval.
Domluva je jasná jedeme, ale kam ? Navrhuji hrad loupeživých rytířů Helfštýn, který se nachází asi 5 km od školy kde jsem seděl celé 4 roky a pozoroval ho ze školní lavice jak se vypíná na skále nad městem. ( Lipník nad Bečvou ). Hrad se nachází mezi Přerovem a Hranicemi na Moravě – vše kraj olomoucký.
Poobědváme a kolem půl jedné vyrážíme. Mé jízdní kolo není zrovna ideálně nafouknuto, protože od října loňského roku jsem na něm nejel. Říkám si, že k nejbližší benzinové pumpě to vydrží a tam to dofouknu. Sluníčko pěkně svítí, ptáčci cvrlikají ideální čas na projížďku. Jedeme směr Přerov , bereme to zkratkou přes vojenské letiště až dorážíme na benzinku. Samozřejmě nejde jim vzduch a ona cedule „mimo provoz“ se mi vůbec nelíbí a nadávám. Stejně mě nic jiného nezbývá než nasednou na kolo a putovat dál, projíždíme Přerov směr Kozlovice, Radslavice atd. až na Týn nad Bečvou ( dědinka, která leží hned pod Helfštýnem ). Začínají mírné kopečky, ve kterých se projevuje tlak vzduchu u kol a taky doba, kterou jsem na kole neseděl ( i když jsem jezdil před tím každý den na kole i v zimě, ale od října nic ). Kámoš natrénovaný a zvyknutý na tyto podmínky mi ujíždí, musím proto zatnout zuby a šlapat jako ďábel ( začíná už bolet prdel ). Dorážíme do Týna, zde mám kamaráda ze školy, volám mu a jedu k němu napumpovat kolo. Vše se zdá ok a vyrážíme do kopce a stoupáme až k hradu. ( myslím že minulý rok zde zavítala i cesta velorex - čundru ). Jelikož je pátek a pracovní den, je na hradě pusto a prázdno, kromě výpravy žáků základní školy, kteří jsem přijeli na výlet. Musíme tedy počkat u kasy až pokupují svým rodičům pohledy atd. Vytahujeme s kámošem naše studijní průkazy na slevu ( jeden lepší než druhý – já tam mám fotku za školky a kámoš z jeslí, evidentně jsme pobavili i slečnu u pokladny ). Za dvě pětky jsme vpuštěni do hradu a prý když si pospíšíme stihneme výpravu s průvodkyní. Hledáme všude možně onu výpravu a nacházíme pouze dva důchodce s vnučkou ( naše domněnka ). Skutečně šlo o výpravu a ona vnučka byla slečna průvodkyně, procházíme hrad hodnotíme díla světových uměleckých kovářů, které tu každoročně nechávají po soutěži v uměleckém kování, která se koná v srpnu. Hrad je pěkný a ještě lezem na rozhlednu ( Husova věž ) důchodce nám vráží do rukou fotoaparát zda mu pořídíme pár fotek z vrchu, že tam už nepoleze. Tak jsme mu něco blikli a nasedáme na kola a jedeme domů. Cesta z Helfštýna se krásně svažuje, když jsem ji šlapal nahoru tak jsem se těšil jak ji pak sešupnu dolů. Jede to super, ovšem má to jen malou nevýhodu, že mi do zatáček moc nebrzdí kolo a jsem nucen brzdit podrážkami.
Cesta ubíhá v pohodě, i když zadní část mého těla už si moc netyká se sedátkem. Asi 10 km před domovem vidím na zahrádce v jedné obci jak ogaři cucají pasovou zrzku. Nevydržel jsem, zastavuji a letím rozeschlý k výčepu. Pěkně jsem se tam rozseděl a na kolo už se mi nastupovat nechce. Říkám kámošovi, že asi zase tak dlouho nepojedu na kole, že dvě kola se šlapkami jsou pro mě už málo a beru jen ty stroje co mají 3 a víc kol :-). Nakonec trochu s donucením sedám na kolo a zkratkou zase přes vojenské letiště si to tráduju domů. Doma následuje kontrola tachometru ( najeto přes 71 km ) a trochu s chůzí jako kovboj jdu do sprchy a pak odpadám do postele.
PS: omluvte kvalitu fotek, foceno mobilem, protože jak jsem rychle naplánoval cestu, tak jediný čím se to dalo zdokumentovat byl po ruce mobil, pro instruktáž to snad postačí
|
