Pokusím se Vám nyní odpovědět na otázku, co se stalo, proč kniha dosud nevyšla a jaká je nyní aktuální situace okolo publikace o Velorexu.

Prostudujete –li dostupné materiály na internetu, zjistíte vcelku snadno, že na počátku stála myšlenka připravit při příležitosti osmdesátých narozenin Mojmíra Stránského něco unikátního. Něco takového, co jiná značka motorových vozidel nemá – Album všech dochovaných strojů. Že to byla myšlenka správná, dokazuje nynější výzva majitelů vozů Škoda 110 R, kteří přicházejí s podobným projektem.

Když bylo album zkompletováno a slavnostně Mojmíru Stránskému předáno, napadlo Ivo Fajmana, vydat jej i pro ostatní knižně. Později se pak zrodil nápad doplnit album dochovaných strojů o další kapitoly postihující historii i současnost Velorexu. Ivo Fajman kolem sebe shromáždil lidi, kteří mu byli ochotni pomoci. Užší tým se scházel ještě v roce 2005 jedenkrát měsíčně. Širší tým, jmenovitě uvedený na stránkách Motomagazínu dvakrát do roka. Nelitovali jsme času ani finančních prostředků a jezdili jsme na setkání do Blanska a snažili jsme se pomoci.

Postupem času nám ale začalo být čím dál více divné, proč na každém setkání řešíme pouze tytéž věci. Dlouho do noci se diskutovalo o obsahu knihy, o tom, jaká by kniha měla být. Neustále jsme probírali členění kapitol, jejich řazení v knize. Bylo zřejmé, že osmdesát procent času zabírá projekt alba dochovaných strojů a jeho neustálá aktualizace. Nikdy jsme neviděli žádné texty připravované knihy. Ivo Fajman na internetu v té době tvrdil, že z 20 až 80% jsou jednotlivé kapitoly knihy hotovy a dolaďují se jen dílčí věci.

Již v roce 2006 došlo k tomu, že realisté na rovinu oznámili, že na setkání jezdit nebudou neboť nemají žádný smysl. Jiří Šára Ivo Fajmanovi napsal, ať předloží konkrétní texty nad kterými může být vedena kvalifikovaná diskuze. Stejný názor měl Robert Němec a další. Nakonec kolem Ivo Fajmana zůstala jen skupina nadšených idealistů, která mu pomáhala tlačit myšlenku Velké knihy o Velorexu před sebou.

V prosinci 2008 vyšlo najevo, že pouhé shromáždění množství materiálů k vydání knihy nestačí. Další fáze spočívající ve zpracování informací tak, aby vznikly ucelené srozumitelné texty nebyla vůbec hotova.

Bylo dohodnuto, že Ivo Fajmana před veřejností podržíme. Úpravou textů byl nově pověřen Tomáš Jaroň, který skutečně ve spolupráci s ostatními v krátkém čase vytvořil texty, způsobilé alespoň k seriozní diskuzi. Za této situace, kdy kniha měla správně již dávno být v rukách čtenářů jsme nechápali, proč se Ivo Fajman neustále zabýval řešením zásadních otázek svého vztahu k týmu, tvorbě jakýchsi pravidel fungování týmu a nakonec i prosazování svého práva veta proti názoru celého kolektivu. Pro nás bylo prvořadé postupovat vpřed, dohnat skluz a pomoci tak vzniku knížky, kterou vám Ivo Fajman několik let sliboval a pro kterou od vás vybral zálohy.

Naše nadšení však vyprchávalo. Byli jsme již příliš unaveni neustále se opakujícím vysvětlováním vcelku triviálních věcí. Navíc bylo zřejmé, že Ivo Fajman nepracuje s takovým nasazením jako ostatní.

Ivo Fajman nakonec dne 11.3. 2009 odstoupil z kolektivu a na tvorbu knihy rezignoval. Zde je jeho stanovisko:

Vážení, reaguji na vaše názory a oznamuji Vám, že s kolektivem končím - na to mám právo. Vymažte si mě z tohoto seznamu posílání e-mailů a co se týče názorů jaký jsem už mi nic neposílejte. Nenechám se od Vás stále urážet, co jsem měl jsem všem dal, jsem urážlivý, jsem despota, neumím uznat cizí názor, mám mindráky, mě je jedno co si o mě myslíte. Končím s kolektivem kolem knihy se vším co s tím souvisí. Ať se kolektivu práce na knize daří!

Pokud mě slušně požádáte, rád vám s něčím na knize pomohu v rámci svých možností. Ne však jako člen kolektivu, jehož členové mě neustále napadají. V Černé Hoře jsme si to vysvětlili - já s knihou přišel, já s knihou začal, teď se přešlo do kolektivu a ten bude na knize pokračovat. Já to respektuji. Právo každého člena kolektivu je ovšem z něho vystoupit. Já toho práva z osobních důvodů využívám a držím kolektivu pěsti, ať vše zvládne co nejlépe!
Eiffel

P.S.: Zodpovědnosti před velorexáři se zřící nemohu, ale to je můj problém, který si vyřeším. Opakuji - vymažte si můj e-mail z této konference. Děkuji.

Práce na knize nás bavila a věděli jsme, že chceme pokračovat. Naše představy však byly od představ Ivo Fajmana natolik odlišné, že jsme se rozhodli začít úplně znovu. Navíc materiály shromážděné Ivo Fajmanem byly podle našeho názoru povrchní, nepřesné a neúplné a nepostihovaly celou šíři historie výroby vozítek. Rozhodli jsme se proto neztrácet ani den. Bylo třeba jednat rychle, abychom zachránili co se dalo, někteří důležití lidé a pamětníci výroby už nemuseli být naživu, některé materiály už nemusely existovat.

V březnu 2009 jsme se tak pustili do tvorby vlastní publikace, které jsme se snažili vdechnout duch doby, kdy Solnice rodila třístopé stroje a její slepá touha po dvoustopém vozítku ji nakonec málem zahubila. Posuďte sami, zda jsme udělali maximum. Posuďte sami, zda je pro vznik historické publikace třeba doby pěti let. Prostřednictvím reportáží na těchto webových stránkách vás postupně budeme seznamovat s tím, jak postupovali autoři a s jakými překážkami se museli potýkat. Od března 2009 kolektiv autorů tvoří: Luděk Brož, Tomáš Jaroň, Tomáš Klener, Petr Kment, Jindřich Kynzl, Roman Olexa, Václav Radimský a Ladislav Šustr - autor tohoto článku pro vás.