Cestou na základnu

Za základnu jsme zvolili sídlo jednoho Klémova kamaráda nedaleko od Solnice. Večer jsme provedli přípravu na následující den, která zahrnovala další analýzu toho, co jsme nashromáždili v listinné podobě.

Diskuze na základně před vlastní akcí

Dne 1.5. 2009 První májový den – Svátek práce jsme stylově oslavili prací na knize. Náš program byl hodně nabitý. Dopoledne jsme strávili s potomky majitelů jisté firmy, která se později stala oním opomíjeným závodem Vela, jak jste se mohli dočíst v předchozí reportáži. Vnuk tehdejšího majitele přivezl historické fotografie a měl také spoustu zajímavých informací. S dojetím jsme přijali jejich pohostinnost.

Luděk vybaluje pojízdnou kancelář

Nepřijel však sám, spolujezdce v jeho Velorexu mu dělal další pamětník, říkejme mu pan Václav, jehož otec dlouhá léta pracoval v solnické pošívárně. Také jeho informace byly velice cenné, stejně jako jeho fotografie a dokumenty.

Pamětníci vzpomínají

Práce nám rychle ubíhala, bylo navařeno napečeno, něco se popilo prostě pohoda....

Poté jsme se přesunuli do Solnice. Konvoj Velorexů budil zaslouženou pozornost. Lidé se zastavovali a povídali. Ukázalo se, že snad každý okolo jdoucí Solničan měl v rodině někoho, kdo ve Velodružstvu pracoval.

Zastávka v Solnici

Nejprve naše stroje zapózovaly před Solnickým závodem. Poté jsme vyzpovídali nejen souseda, který s tímto závodem Vela sousedí, ale též jeho další sousedy, kteří obývají nemovitost, ve které dříve sídlila opravna Velodružstva. Měli opravdu hezké staré fotografie a jejich vzpomínky byly pro nás opět něčím novým, co nám otevíralo bránu do zapomenutých dob.

Naše stroje před solnickým závodem

Jak příjemná byla náhoda, když jsme při hledání bydliště dalšího z pamětníků výroby pana Slezáka trochu zabloudili a cestu nám poradili potomci jednoho z prvních zaměstnanců! Při té příležitosti ochotně přinesli plnou obálku historických fotografií k zapůjčení. Dostali jsme tak k dispozici nám dosud neznámé fotografie, které jsme ještě neviděli. Není nad to, na místě činu jezdit ve Velorexu.

Oběd v Solnici u Kamenného stolu

Díky aktivitě paní Anny Molnárové, která v solnickém závodě pracovala od roku 1953, jsme měli možnost zprostředkovat setkání více pamětníků najednou. Domluvila totiž setkání v Novém Hrádku u pana Antonína Hartmana. V Solnici naložil Roman do hadráka pana Miroslava Slezáka, Tomáš poskytl stroj pro paní Molnárovou a Vašek svezl pana Václava, který si toto setkání po létech nenechal ujít.

Pan Slezák si jízdu s Romanem pochvaloval

Archiv pánů Slezáka a Hartmana, je opravdovým pokladem pro publikaci o Velorexech. Hltali jsme všechny jejich informace i vzpomínky. Oba pracovali v Solnici od začátku, pan Hartman působil dokonce ještě na Parníku. Luďkův Velorex vozil skener a notebook, paní Hartmanová kromě pití a bábovky přinesla také prodlužovací šňůru a tak bylo možno ihned materiály digitalizovat pro naše potřeby takřka na zápraží u Hartmanů.

Diskuze u Hartmanů

Pořídili jsme také zvukový záznam, na kterém mimo jiné Antonín Hartman popsal, za jakých okolností, kdy, kde a komu věnoval prázdné výrobní štítky, které mu doma zbyly…ale o tom zase jindy. Je nám jasné, že všechny zjištěné informace musíme zpracovat a to bude stát hodně času a bezesných nocí.

Luděk s Řezňou skenovali přímo na zápraží u Hartmanů

Fotografie připravené na skenování

Na závěr celého setkání jsme se společně vyfotili u tříkolek a pan Antonín Hartman si s chutí po mnoha letech sedl za volant jednoho ze strojů. Byl z toho hodně dojatý a musíme říci, že my také. Všichni jsme cítili, že už jenom kvůli němu musíme pracovat rychle. Také od pana Slezáka s paní Molnárovou se nám dostalo maximální podpory. Rádi by se totiž dočkali nějakého výsledku.

Skupinová fotografie všech účastníků setkání

Já jsem jel ještě vrátit zapůjčené fotografie a ostatní rozvezli pamětníky do jejich domovů

Před solnickým závodem letos

Stejné místo o pětapadesát let dříve

Následoval náš podvečerní přesun na sraz Velorexů do Boskovic, kam jsme dorazili až za tmy. Kniha pro nás byla pochopitelně diskusním tématem číslo 1. V sobotu večer nám Ivo Fajman sdělil, že na dotazy ke knize odpovídá tak, že si vzal na starost Album dochovaných strojů a zbytek řeší od 1. ledna 2009 Tomáš Jaroň. Proti tomu jsme se museli důrazně ohradit. Vždyť ještě v březnu, i když už se rozpory objevovaly, jsme se alespoň pokoušeli tvořit společně! Sdělili jsme mu, že jeho kolektiv už neexistuje a že mu s jeho knihou pomáhat nebudeme. To vedlo k zahájení vracení předplatného.

Boskovice 2009, Athéna sobota večer, polovina autorského kolektivu

Boskovice 2009, Athéna sobota večer.....

Hned následující středu 6.5. jsme se sešli na schůzi autorského kolektivu v restauraci Království na Žižkově, zde jsme hodnotili víkendové události a plánovali další intenzívní postup při práci na knize. Pokračování příště…