Kupujeme od mrtvého

Autor: rex68 (aksustr@centrum.cz)
Datum: 26. 10. 2010
Rubrika: Poznatky
Celý článek: https://www.velorexy.cz/?loc1=48&article_id=812

Poplatky za převod motorového vozidla před rokem 1989 představovaly mnohdy i čtvrtinu tehdejší ceny Velorexu. Stávalo se tedy poměrně často, že stroj byl prodán, ale nebyla učiněna patřičná změna v evidenci motorových vozidel na příslušném Dopravním Inspektorátu SNB. Nebohý stroj pak putoval mezi novými majiteli bez příslušných evidenčních zápisů, což vzhledem k jeho tehdejší ceně zdánlivě nestálo za řeč. Předmětem takových úspor pochopitelně nebyly jen Velorexy, ale i jednostopá motorová vozidla v řeči našich východních přátel koliaski i jedinočki.

O tom, že výhoda takto ušetřené částky nemusela být zcela jednoznačná může vyprávět jeden náš velorexí kolega. Jezdil do práce na svém zánovním stroji ČZ 175 a když přišla zima, rozhodl se stroj prodat. K přepisu evidenčních údajů na Dopravním inspektorátu nedošlo a tak byl stále veden jako vlastník stroje, i když za plyn tahal již několikátý majitel. Ten poslední nebyl spokojen se životem v socialistickém Československu a toužil po životě v lepším světě tržního hospodářství, plných obchodů a volného pohybu. Vyrazil proto z Prahy s úmyslem překonat hranice a dostat se do západního Německa. Poblíž drátěných zátarasů v hraničním pásmu zanechal nebohou čezetu a úspěšně překonal překážky nastražené Pohraniční stráží MV. Zůstala po něm jen díra v plotě a ta čezeta. Podle SPZ bylo snadné najít domnělého majitele stroje a obvinit jej z pomoci k trestnému činu opuštění republiky podle § 109 tehdy platného trestního zákona. Kamarád tehdy toto nedorozumění nakonec vysvětlil a prokurátorovi nezbylo, nežli stíhání zastavit. Objektivní odpovědnosti provozovatele motorového vozidla při dopravní nehodě by se však ani tehdy, natož dnes zbavoval jen těžko.

Když železná opona padla a opačným směrem, nežli putoval odvážný motocyklista, k nám dorazila mimojiné i svobodná tvorba cen, hodnota Velorexu vlivem jeho popularity raketově vzrostla. A tak zdánlivě banální opomenutí či zanedbání, které dříve představovalo stokoruny, dnes může představovat zbytečné i desetitisícové náklady na víc.

Při koupi Velorexu dochází často k situaci, kdy prodávající není zapsán v příslušném registru vozidel a osoba tam zapsaná je již po smrti. Takový obchod je vždy nejistý.Předně nikdy nevíte, zda prodávající není toliko pouze držitelem věci, tedy zda vůbec disponuje takovými právy které jej opravňují k převodu vlastnictví.

Budu se zabývat toliko tím, jak by se tyto situace měly řešit zcela v souladu s právem a záměrně opominu „zaručené recepty“ na řešení situace, možné díky odlišné interpretaci práva na jednotlivých registrech motorových vozidel. Stejně tak pominu zcela záměrně katastrofické scénáře typu: "Ignoroval jsem předchozí převody vlastnictví stroje, Velorex mám v garáži a oslovil jsem dědice zemřelého. Zpočátku vstřícní dědici podali návrh na dodatečné projednání dědictví a okamžikem pravomocného rozhodnutí o dědictví začali tvrdit, že jsou vlastníky Velorexu. Že jej fakticky nedrží? Před deseti lety jim ale stroj zmizel ze zahrady neznámo kam." A tak se velmi snadno může stát to, že se naopak oni budou domáhat žalobou vydání věci – Velorexu po Vás. Taková situace může skončit v lepším případě výkonem rozhodnutí (exekucí) v horším případě i trestním oznámením. Ať tak či onak se může z milovaného koníčka stát noční můra a několik let trvající soudní spor.

Abychom předešli nepříjemnostem, nezbývá nežli v takovém případě vycházet ze dvou výchozích stavů:

1. Velorex byl v okamžiku úmrtí osoby zapsané v registru vozidel v jejím vlastnictví, ale nebyl uveden v aktivech dědictví a nebyl v dědictví projednán.

2. Velorex v okamžiku úmrtí osoby zapsané v registru vozidel již nebyl ve vlastnictví této osoby, neboť ještě za života došlo k převodu vlastnického práva na jinou osobu, ale nebyl učiněn příslušný zápis v registru vozidel.

Nejjednodušší situace nastává v případě, že prodávající je dědicem zemřelého a prokáže se příslušným rozhodnutím soudu o tom, že v rámci dědického řízení nabyl převáděný stroj. Pak stačí zápis v registru vozidel podle tohoto rozhodnutí a následný převod na kupujícího. Pokud dědic takovým rozhodnutím nedisponuje, nezbývá nežli požádat soud o vystavení stejnopisu takového rozhodnutí. Pokud však Velorex dědici zemřelého opomenuli při projednání dědictví uvést, nezbývá nežli podat k příslušnému soudu návrh na dodatečné projednání dědictví, jehož předmětem je právě „zapomenutý“ Velorex.

V případě, že jednáme s jinou osobou nežli s dědicem toho, kdo je zapsán v registru vozidel a tato osoba tvrdí, že jí svědčí právo vlastnické a z tohoto titulu je oprávněna vlastnické právo převádět na jiné osoby ať už darem či na základě kupní smlouvy, nezbývá po koupi takového stroje správně jiná možnost, jak dosáhnout souladu faktického stavu se zápisem v registru vozidel, nežli podat žalobu na určení práva vlastnického k příslušnému soudu.

V takovém řízení pak nový vlastník Velorexu vystupuje jako žalobce na straně jedné, a všechny osoby, jejichž práva by rozhodnutím soudu mohla být dotčena, jako žalovaní na straně druhé. Je na žalobci, který tvrdí, že je vlastníkem Velorexu, aby nejen tato svá tvrzení prokázal ale aby též prokázal existenci naléhavého právního zájmu na vydání rozhodnutí soudu a domohl se tak úspěšně rozhodnutí ve věci samé, na základě kterého pak příslušný registr vozidel provede správný zápis ve svých evidencích.

Taková situace nastala i v případě jednoho Velorexu 16/350 Roberta Němce. O vlastnictví převáděné věci sice nebylo pochyb, protože prodávající Jirka Červenka byl letitý člen Velorex clubu v AČR a zúčastňoval se s předmětným Velorexem i prvních srazů před rokem 1989, ale celá léta jezdil s OTP, kde byla uvedena nežijící osoba. Navíc Technický průkaz stroje byl ztracen. Nezbylo tedy, nežli vyhledat dědice zemřelé osoby uvedené v OTP a také všechny další vlastníky stroje a soudit se. Žaloba byla úspěšná a tak na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 , který zde se souhlasem Roberta Němce zveřejňuji došlo k nápravě evidenčních údajů v registru tehdejšího Dopravního Inspektorátu Policie ČR Správy hlavního města Prahy.

Tak všem strojům, jejichž poslední vlastník uvedený v dokladech zemřel, ještě mnoho šťastně najetých kilometrů, ať stroj žije dál. Vždyť Velorex v.č. 12017 uvedený v rozsudku byl v roce 2005 i na Nordkapu.