Nečekaný nákup
| Autor: velorexmaniak (jarontomas@seznam.cz) Datum: 20. 6. 2004 Rubrika: Vaše stroje Celý článek: https://www.velorexy.cz/?loc1=48&article_id=292 |
| Díky našim internetovým stránkám mě kontaktoval jistý pan doktor z Brna a nabídl
mi Velorex. Jednalo se o model 16/350 z roku 1970, tedy dvoutlumičová hydraulika
s dvouramenným volantem. Hadráka zdědil po dědečkovi, který s ním naposled jezdil
před pěti léty. Stroj měl být v původním stavu a po několika zásazích prý pojízdný.
Dotyčný lékař sice dal inzerát a ozvalo se mu asi patnáct zájemců, ale jeho
zaujaly naše stránky natolik, že jej chtěl nejprve nabídnout nám...
Slovo dalo slovo a já vyrazil ve středu 9.6. z Prahy obhlédnout ten „stodolový
poklad“. V Kolíně ke mně přisedl Petr a vyrazili jsme směr Morava. Vezeme s
sebou vše potřebné k rozjetí hadraplánu: akumulátor, pneumatiky, duše, cívku,
palivový kohout, brzdová lanka, kapalinu, pumpu, svíčky a další drobnosti. Na
místo jsme dorazili někdy před půl osmou. V Pivonicích nás skutečně čekala stodola
a v ní nebourané neshnilé vozítko s krásnou dávkou patiny. Vše je původní, bez
zásahů, jen na levém okénku je přišroubované jakési zrcátko. Původní světlé
plachty nesou trochu známky věku – nejvíce zadní boky a kapota, ale celkově
je to velmi zachovalé. Dohustili jsme kola a tříkolku vytlačili ven na světlo
boží. Brzdy fungují, kapalina v nádobce také nějaká je a zdá se, že spojkové
válečky po létech nečinnosti pracují. Vyndali jsme svíčky a zapojili akumulátor.
Benzín teče (nádrž je do poloviny naplněná pět let starým palivem), jiskru máme,
dynamo točí. Zasunul jsem bošák. Motor se roztočil a po nějakých pěti šesti
sekundách naskočil, jako by se nechumelilo…Neuvěřitelné!! Pan doktor docela
zíral, jak jsme za deset minut dali vozítko jeho invalidního dědečka po tak
dlouhé době do pohybu. Zkušební jízda jen potvrdila, že to bereme. Před dlouhou
noční cestou domů ještě dotahujeme výfuková kolena. Čas 20:30 - odlétáme do
Prahy. Za volantem se budeme střídat, uvidíme, jak hadrolet pojede. Po chvíli
jízdy v Novém Městě na Moravě bylo třeba odstranit pecku na svíčce. Chudák motor,
asi dostal po létech šok z toho, že najednou jede a rozvířil starý karbon v
hlavě. Teď už můžu říci, že to byla jediná technická chyba za celých 160 km
domů. V Havlíčkově Brodě děláme pauzu na benzince. Tankujeme a střídáme se u
volantu. Je třeba vyřešit otázku jak hadráka dostat do Prahy a zároveň zanechat
Petra v Kolíně.
Ukázalo se, jací kamarádi jsou velorexáři. Jeden telefonát připravil Erdu o
spánek a taky Vlastík už byl skoro v pyžamu, ale neobrátili se k nám zády a
vyrazili do Kolína pomoci. Jak by ne, vždyť jsme tým a jde o velorex! Po půlnoci
jsme se všichni setkali v Kolíně u Shellu. I přes pokročilou hodinu znovu s
kolegy prohlížíme zakoupený klenot. Petr se loučí a za volant usedá Vlasta.
Jedeme mu s Erdou v patách.Vlasta je nadšen motorem, nikde neklesnul pod 70km/h.
Tříkolka peláší jako drak. Kousek před Prahou zkouší stroj Erda. Také on je
nadšen, dokonce prohlásil, že to jede lépe než jeho LUDVÍK. Do Kyjí jsme dorazili
někdy kolem půl druhé v noci, čímž jsme tuto náročnou operaci zakončili.
Technický průkaz po prvním majiteli nám říká, že velorex dostane jméno STANDA.
Mám k němu, původní OTP, fakturu od Svazu invalidů z 14.7.1970 ve výši 13 320,-Kčs
a dodací list ze Solnice. Tomáš Jaroň, červen 2004 |