Sedmnáctý sraz v Blansku začal velmi netradičně - sluníčko svítilo a nebe bylo bez mráčků! Možná počasí, ale především asi slibovaná prezentace stroje z roku 1953, přitáhlo do Blanska téměř 50 vozítek Velorex. Mezi zúčastněnými bylo i několik posádek ze Slovenska, bylo možno podiskutovat s konstruktérem Mojmírem Stránským a panem Františkem Stránským, ale také i s účastníkem expedice "Route 66" (neboli "Napříč Amerikou") Tomášem Jaroněm.
Na zahájení jsme se sešli v jednom velkém kruhu a vyslechli si stručný program dnešního srazu. Poté následovalo odhalení tříkoly z roku 1953 a stručné představení tří vozítek stojících uprostřed kruhu (byla zde možnost porovnat vývoj vozítek). Přítomným přihlížejícím byla nabídnuta možnost svezení ve vystavených vozítkách (kromě klasických tříkol zde byl ještě "Velorex limousine", 2 čtyřkolové Velorexy a několik tříkol s "japonskými" motory) a zapojit se tak do místní minisoutěže, za jejíž splnění bylo možno získat cukříky k čaji či kávě - samozřejmě s potiskem Velorexu.
Pár minut po 11 hodině se rozjela kolona Velorexů na jízdu městem - bohužel ne všichni vyjeli včas a tak místo jízdy kolonou bloudili po Blansku. Naštěstí byl cíl trasy opět na místě srazu a tak jsme se zase dali všichni dohromady. Po chvilce (kdy se řešilo kdo se s kým sveze a kdo komu co zavaří) se tato kolona rozjela směrem na nedalekou obec Klepačov, kde následoval společný oběd spojený s promítáním ze srazu v České Třebové (díky skvělému počasí ovšem téměř nikým nevzhlédnuto).
Pro společnou fotografii z tohoto srazu jsme si zajeli do Jedovnic k rybníku, kde si někteří vyzkoušeli jak se jezdí ve Velorexu na zadním sedadle a jak dokáže tříkola s japonským motorem o objemu 600 cm3 zatlačit člověka co sedačky. Poslední akcí srazu byl přesun k jeskyni (a bývalému vojenskému objektu) Výpustek nedaleko Křtin, kde následovala mimořádná téměř hodinu a půl dlouhá prohlídka, po které jsme se rozloučili a za stéle krásného počasí se rozjeli domů.
Zvláštní poděkování na tomto srazu patří Romanu Olexovi, který dodržel slovo a představil krásně zrenovovaný OSKAR z roku 1953, a také Honzovi Šustáčkovi, který nejen zajistil promítání, ale především velice pomohl s organizováním jízdy městem. Díky patří samozřejmě i všem, kdož pomáhali při organizaci vozítek při jejich sjíždění na místo srazu.
Eiffel |