Do Prahy jsme si našeho miláčka dovezli už 25.7., abychom se v pátek mohli vydat na cestu co nejdříve. Sice máme ještě nějaké vyřizování, ale snad to půjde rychle a my budeme moci vyrazit hned po obědě. Vlasta ještě v neděli, než jsme se vydali na cestu do Prahy, provedl hygienu velouška, ale zároveň jsme zjistili, že se nám s největší pravděpodobností odporoučel tachometr.
Letos se nám naskytne pohled na sraz z druhé strany. Prvně se účastníme srazu jako pořadatelé. Ale to nebrání v tom, napsat zase nějakou tu reportážičku. No, máte se na co těšit, šetřit vás nebudeme :-)
Pátek
Z Prahy vyrážíme okolo půl druhé. Hladoví se řítíme na Lipnici a utíkáme něco pojíst. A hadrolety postupně přijíždějí, dostávají první instrukce a už se řítí skrz bránu na nádvoří, kde parkují podle instrukcí pořadatelů. A zábava se rozjíždí, griluje se maso, pije pivko atd. atd.
Sobota
Hrad je nutné opustit do 10 hod. Pořadatelé se ráno rozjíždějí na svá stanoviště a posádky čeká hledání utajeného startu, kde také na celý den odloží své šneky, pokud nějaké našli. Start se nachází u tvrze v Proseči, jelikož to žrádlo pro ptáky je proso :-). My jedeme do Brunky na parkoviště – po tomto srazu se tomu místu bude říkat okruh V1 v Brunce (když už jsou okruhy F1, tak proč by nemohly mít velorexy vlastní okruhy, že?), protože tam po soutěžících zůstalo vyježděné kolo. Naše stanoviště nese název Chlastometr. K lítosti některých posádek se ale nejedná o pití čehokoliv. Úkolem je ujet co nejvíce koleček s vypnutým benzínem. Trasa závodu se dá jet oběma směry a my čekáme první posádky, které začnou trasu naším stanovištěm. Bylo deset hodin a okolo nás projela zatím jen jediná posádka, která se však úkolu zatím nezúčastnila, protože stále hledala to zapeklité místo, kde se nachází tajný start. První velorexy přijíždí po čtvrt na jedenáct a pak už se to střídá. Chvíli je klid a sluníčko na nás nerušeně praží a pak zas chumel velorexů a tak stále dokola. Je zajímavé sledovat "taktiku" jednotlivých řidičů. Někteří to pěkně oroštují, jiní jedou s rozvahou, někteří se zataženou ruční brzdou (které si ovšem všimli až po dojezdu), některým rychlou jízdou ustřeluje prdelka velouše, všude jsou oblaka prachu. Občas nějaký ten místní přijde okouknout, co se to tu vlastně děje. Počet ujetých kol se velmi liší, od 2 do 11,5 - to je ale s větším karburátorem. Druhý největší počet kol je devět.
Původně se plánoval konec této disciplíny na pátou hodinu odpolední, ale jelikož k nám ještě hodně strojů nedorazilo a z různých zdrojů jsme se dozvěděli, že občas byla někde na stanovišti fronta, čekali jsme ten největší nápor později. Stanoviště jsme nakonec opouštěli ve čtvrt na sedm (já jsem byla mírně připeklá od celodenního pobytu na slunku) a jeli se podívat do cíle, jak se daří chudákům šnekům. Naštěstí jsme žádného nerozšlápli a pozorovali jsme, jak mají pěkně popsané ulity a se startovními čísly lezou nelezou. Někteří šneci už byli dávno v p…oli nebo jinde a pár jedinců, kteří zvolili taktiku nehybného hlemýždě stále spočívali v místech, kam je posádky ráno umístily. To je v kostce vše o první a poslední lipnické šnekiádě… a pohádky je konec a jestli šneci nevyschly, lezou tam s čísly dodnes.
Dalšími úkoly na trase byly:
Foukaná (v Želivě) – foukání kostky do díry a proskakování hadrákem.
Rybolov (u Vojslavic) – velice atraktivní disciplína, kde jste si mohli ulovit prutem i hov..ínko.
Elektro (u Hojanovic) – spojování drátů, dokud se vám nerozsvítí (teda vlastně dokud nezačne blikat žárovka).
Hlavolam (hned na startu) – nevhodné pro děti do 3 let, nebezpečí vdechnutí malých částí.
A samozřejmě nechyběla klasická hledačka, bez ní by to nebyl pořádný sraz.
No a pak už jen odevzdat papíry a volná zábava.
Pořadatelé (někteří) jdou počítat výsledky, někteří jsou v dobré náladě… no nebudeme jmenovat, zasvěcení už vědí… :-) A pak už hurá na kutě.
Neděle
Zabalit spacáky, karimatky a šupky dupky na vyhlášení výsledků. Mezitím se tu proplétají novináři – taky jsem neunikla a ocitla se v pasti dvou najednou, takže až v Blesku narazíte na nějakého hadráka, tak to co v něm sedí, budu možná já.
Reportéři byli letos na nádvoří opravdu skoro na každém kroku. A už je to tady. Luděk zavelel a už se jako každý rok ocitá v obležení posádek, které jsou zvědavé, jak dopadly. Nebudu tu asi psát, kdo se jak umístil, protože tady bude brzo i výsledková listina, takže si to tam pak každý z vás najde.
Jinak musím konstatovat, že je zajímavé potkat se z lidmi, s kterými vesele debatuji na chatu a přitom jsem je do tohoto srazu nikdy neviděla a nebo jsem nevěděla, že jsou to oni. No zase jsem o něco chytřejší a alespoň už vím, kdo je kdo.
Velorexům třikrát huráááá
|