Kampaň - stop zbytečným renovacím | |
autor: 20. 4. 2012přečteno: 28642 xfoto: 3známka: 1.3 |
Ještě na počátku devadesátých let minulého století, nebylo obvyklé, že by někdo Velorex udržoval a provozoval v původním stavu jako historický a jedinečný objekt sběratelského zájmu. Většina majitelů si jej přizpůsobovala k potřebám každodenního provozu ve snaze, přiblížit jej co nejvíce z hlediska uživatelského komfortu osobním automobilům. Nakonec i v solnické opravně mnohdy nabourané a zkorodované rámy Oskarů – nezřídka i těch z první série vyměnili za rám aktuálního modelu. Na prvních srazech Velorexů byla také nejvíce ceněna různá vylepšení a nevratné zásahy, kterými se účastníci setkání chlubili navzájem. Kdo by však tehdy v čerstvých osmnácti s ještě mokrým řidičským oprávněním nechtěl mít místo dýchavičného stroje ostrý sporťák nebo letadlo….
Dnes je situace samozřejmě jiná. Velorex již není jen opovrhovaným „přístrojem“ v němž každý vyznavač starých strojů viděl dříve jen změť trubek a potrhané hadry udržované ve výrobě kuriozně ještě v sedmdesátých letech jen z nouze a nedostatku. Tříkolky se stávají vítaným zpestřením i prestižních veteránských akcí. Pokud nejde o stroje s podivnými malůvkami na plachtách, ale o Velorexy a Oskary ve standardu původní výrobní specifikace bývají všemi obdivovány. Když je pak takový stroj v původním stavu včetně koženky a prošel jen konzervačním zásahem, neujde pozornosti a obdivu i mezi odbornou veřejností.
Zaměřme se proto právě na takové stroje, u nichž je renovační zásah nadbytečný a jejich nálezový stav umožňuje jejich další provoz a užívání z pohledu historického vozidla. Nejvíce ceněny jsou pak stroje, u nichž se dochovala původní povrchová úprava – lak i koženka. U takových strojů by byla nevratným negativním zásahem i výměna potahu, když mnohdy stačí citlivá náhrada jednotlivého dílu z jiného stroje či záplata nebo opatrná výměna ok a turniketů.
V Technickém kodexu FIVA je historické vozidlo definováno jako "mechanicky poháněné silniční vozidlo, které je minimálně 30 let staré, které je uchováváno a udržováno v historicky věrném stavu, které není užíváno ke každodenní přepravě a které je z těchto důvodů součástí našeho technického a kulturního dědictví." K takovým strojům patří především exponáty dochované jako zcela původní a funkční.
Abychom nezůstávali se svými snahami o zachování původnosti osamoceni, citujme s laskavým svolením renomovaného autora novináře a veteránisty Jana Čejchana úryvky z jeho článku v časopisu Motoxpress a z jeho závěrečné práce studia konzervátorství:
„Každý se pochopitelně snaží o pořízení co nejatraktivnějšího stroje a někomu se i dnes ještě podaří čirou náhodou objevit unikátní kus. Zejména v tom případě jsou nezbytné alespoň základní vědomosti o správném přístupu k historickým vozidlům, chápaným jako technické památky. Nikdo učený z nebe nespadl a mnoho začátečníků později litovalo některých svých zásahů, kterými sice zkrášlili nebo zpojízdnili svého veterána, přitom jej ale hrubě a nevratně poškodili. „
„Historické vozidlo je autentickým zdrojem informací o úrovni technických možností jeho výrobce a o tvůrčích schopnostech konstruktéra nebo konstrukčního týmu. Promítnutí dopadů dostupných moderních technologií a restaurátorova estetického cítění do výsledku jeho práce nesmí zmíněné původní parametry odsunout do pozadí.“
„Že vlastník předmětu umělecké povahy ( obrazu, sochy ) vědomě nedopustí necitlivý zásah, kterým by objekt umělecké a kulturně – historické hodnoty mohl být ohrožen, je odedávna považováno za samozřejmost. Naproti tomu historické vozidlo, bez přihlédnutí k jeho možné jedinečnosti, k jeho zachovalosti a neoddiskutovatelným znakům původnosti, bývá běžně právě těchto znaků zbaveno zásahem, který lze označit jako renovace. Tedy procesem, po kterém se historické vozidlo jeví jako nové, mnohdy za použití nejmodernějších materiálů a technologií dostupných v době, kdy k renovaci došlo.“
„Nový majitel vozidla zpravidla stojí před rozhodnutím pro komplikovanější zásahy, které by historickému vozidlu pokud možno navrátily jeho původní estetické i funkční vlastnosti. Z čistě laického pohledu se těmito zásahy stane z hromady šrotu divácky přitažlivý objekt. Pokud ale nezodpovědný restaurátor sleduje především posledně jmenovaný cíl, může dojít ke značným škodám na původnosti vozidla.
Bohužel právě unikáty v rukou laických restaurátorů často doplatí na unáhlená rozhodnutí pustit se do díla a v první fázi prací bývají někdy odstraněny důležité znaky původnosti.“
Vozidel dochovaných zcela v původním a funkčním stavu bývá poskrovnu. Přitom právě na takových strojích můžeme vidět původní technologie, zpracování a originální rukopis konkrétních lidí, kteří se na výrobě podíleli. Mnohého překvapí například srovnání staré použité koženky s novými replikami. Nejde ale o původní materiál, ale především o způsob zpracování například o počet stehů na jednotlivých dílech, kterých je nepoměrně více na originálu, kdy výrobce repliky ve snaze ušetřit náklady šije „dlouhými stehy“. Nemluvě pak o rozdílných tvarech replikových sedaček, kdy u některých něco chybí a jindy cosi přebývá. Samozřejmě u strojů, které se zachovaly v pouhém torzu a které byly vyráběny ve velkých počtech nikomu nebudou vadit repliky dílů vyráběné u nás, v Turecku nebo Indii a Číně. Bylo by však smutné, kdyby byl originální díl nahrazen replikou jen pro to, že nový díl má líbivou povrchovou úpravu.
Mezi veterány patří Velorex k těm nejbezbrannějším a nejzranitelnějším neboť se nejčastěji stává obětí takzvaného „vylepšování“, po kterém má dle přesvědčení kutilů nejen lepší užitné vlastnosti, ale především vzhled odrážející vkus zlepšovatele, který často bývá v příkrém rozporu se zachováním historické původnosti a autentičnosti.
Než se pustíte do díla, pečlivě si svůj stroj prohlédněte, srovnejte s historickými prameny a zvažte, zda „obnova do nova“ je tou správnou a jedinou možnou cestou.
Velorex club v AČR |
|
|
Oznámkujte článek jako ve škole: Hlasů: 10, Známka: 1.3 Známkovat mohou jenom přihlášení uživatelé
Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů. | Platí to obecně, jízdní kola, cokoli starého... | |
| | Uživatele můžete kontaktovat po | |
|
| Když jsem jako dítě jezdil v 70. - 80. letech na prázdniny k pratetám (v naší řeči sestry mé babičky, ročníky 1918 a 1920, ta starší se stále těší plné životní svěžesti) do Slatinic na krásné Hané, vždy mě fascinovalo tetino kolo, uložené pečlivě na komoře a léta již nepoužívané. Vnímal jsem tehdá jakousi jeho paměť a jeho nedotčenost (fascinoval mě provázkový výplet zadního blatníku chránící dlouhé sukně a trojbarevné linkování blatníků), která byla umocněna i tím, že bylo pro nás děti nedotknutelné - takový ten přístup starých lidí "v roce 1939 jsem si ho koupila nové a pořád ho můžu potřebovat" -, takže jsme si s bratranci a sestřenkami jen potají točili koly a pozorovali, jak lze přepínat na úžasném předním světle dálkové a potkávací. Později jsme zjistili, že do světla lze vložit i plochou baterku a svítit... to byl mazec, když jsme si světýlko "půjčili" do našeho stanu na zahradě..
Světýlko jsme vrátili zpět a po mnoha mnoha (20?) letech mi stará teta volá se svou typickou stručností "chceš bicykl?". Hned jsem vyběhl na autobus a - děcka - nevíte jak smíšené byly mé pocity, když jsem zjistil, že "mé" staré kolo nechali u kohosi "opravit"... hliníkové blatníky, natřený rám... no, žádné větší škody, ale ten lak a blatníky s opletem už nic nenahradí... i tak jsem na něm ještě donedávna jezdil, teď bydlím v kopcích, tak jsem ho přikryl zase dekou, snad ho objeví zase moje děti... ale ten pocit, ten rodokmen, ta léta... na to už jsou slova jenom slabou berličkou vědomí a prožitků... PROTO SE PŘIDÁVÁM - NEJLEPŠÍ RENOVACE JE MASTNOU HADROU A OLEJNIČKOU! Posláno 15.08.2012 v 22:37 |
|
|
| | Konečně to někdo napsal | |
| | Uživatele můžete kontaktovat po | |
|
| Tak jsem se dočkali článku, který uhodil hřebíček přesně na hlavičku.
Vzpomínám si na hlášky ohledně svého plecháčka, kdy se okolo něj seběhl hlouček lídí a každý už básnil o tom co by kde vyhodil, předělal a nejlépe celé zrenovoval.
Podle mě by se nejen měl zachovat původní stav, ale v rámci možností, by se měly ponechat i zásahy předešlích majitelů, ptorže každý kdo vozidlo vlastnil na něm zanechal kus svého umu a tím štěpil stroji jistou duši.
Samozřejně nemluvím o vracích a jiných pochybných stavech, ale když vídím některé renovace, zvláště historických aut tak nechápu co tím chtěli majitelé říci. Z původního zachovalého kusu mnohdy zbyde jen podvozek s motorem a ostatní je novovýroba, což podle mě už není veterán ale replika. Ale majitelé mají své představy, nové auto a ještě se pochlubí tím že na to mají, aspoň tak to na mě působí.
Takže doufám, že aspoň několik pěkných půdovních kusů se tímto článkem povede zachránit.
PeťassPosláno 20.04.2012 v 09:38 |
|
|
| | Re: Konečně to někdo napsal | |
| | Uživatele můžete kontaktovat po | |
|
| to me prekvapuje ze to rikas zrovna ty kdyz ti tak vadily moje cervene plachty u polske tripade. Posláno 14.05.2012 v 18:04 |
|
|
| | Koukám, že jste nepochopili | |
| | Uživatele můžete kontaktovat po | |
|
| Vlasto, dobrej článek, ale myslím si, že jej mnozí nepochopili, nebo jsem jej snad já pochopil blbě. V zásadě si myslím, že se jedná především o to, pokud je ještě velouš schopný jezdit a není poznamenám různým všeumělstvím, je lepší jej nechat tak, než uvádět do jakéhosi původního nebo jiného stavu. Je samozřejmě, že to rozhodování je jiné pro člověka, který má svůj první stroj, nebo pro toho, který má veloušů víc. Je ale jasné, že mnoho krásných strojů se bohužel vytratilo pod rukama různých "výtvarníků a designerů" Posláno 21.04.2012 v 22:40 |
|
|
| | Kouzlo stáří | |
| | Uživatele můžete kontaktovat po | |
|
| Ahoj kolegové,
vím, že méně někdy znamená více, ale já jiný nebudu. Štíťa to myslím celkem dobře vystihl. Sám nevím, zda toho jsem schopnen, při své vlastnosti otáčet myšlenky jako „minci“ z obou stran a kolikrát dokola, udržet jednu dějovou linku a mít jasný názor, protože moje mysl se vždy rozprskne do spousty odboček, ale zkusím to.
Já tuto aktivitu velmi vítám, protože mám rád Velorex a považuju jej za vozidlo hodné titulu veterán. Ne každé vozidlo, ač veteránské věkem, je veterán, a to se týká samozřejmě námi obdivovaných, jinými zatracovaných, neuznávaných či pro někoho posměšných tří a čtyř-kolek od konstruktérů Stránských.
Pokud tuto aktivitu vnímá někdo zle, negativně nebo jako osobní útok, myslím si, že je to krom toho, že milné, ale také velká škoda.
Každého k pořízení či obdivu vůči této kategorii vozidel vedou možná jiné myšlenky úvahy a zápal, někdo chce legrační vozítko, někdo chce dopravní prostředek, někdo prostředek k realizaci vlastního umu a představ, někoho strnou třeba kamarádi a jistě se najde takový jedinec, který chce právě veterána. Když jsem pořizoval svůj Velorex, neměl jsem potuchy, co je a co není originál, bral jsem to v podstatě jak je, i když některé věci mi byly jistě patrné jako domácí bastl, např. nýty přidělané turnikety, plechy kam se podíváš atd. Dnes máme velkou komunitu, internet, digitální fotoaparáty a dvě publikace.
Ale, já jsem chtěl Velorex, nějak mne uhranul svou zvláštností, asi se ke mně hodil :DDD.
Ani já jsem se nevyhnul ústřelků a doplňků neoriginálních, ale o to tu myslím opravdu nejde v prvním plánu. Dnes, i při cenách renovací, si myslím, celkem hodně lidí začalo cítit potřebu různě poslepované a bastlené stroje renovovat do originálního vzhledu. Já bych dnes také nedělal jinak. Velorex stárne, co se hodilo dříve, myslím si, že dnes už není tak očividně správné, před 20-30 lety to ještě nebyl tak starý vůz, když poslední sjely z „pásů“ malovýroby v počátku 70 let, a to se mnozí z nás ještě potulovali v „houbovém háji“, či se právě chystali na svět. Takže nějaká úprava v té době a dnes, myslím si není tak totéž. Navíc, jak i Štíťa napsal, nejde o tyto úpravy, jako např. Elektronické zapalování apod., které notabene je vratným počinem, topení.... . Jde o zásahy do originálu, které jej poškodí.
Této aktivity si velmi vážím z mnoha důvodů. Za tu dobu, co si dovoluji použít slovo „patřím“ do této komunity, by se určitě našly stroje, které byly v původním stavu, prošlém věkem, a skončili tzv. „pod kudlou“ a prošly nenávratnými procesy, přičemž ne všechny by jistě z technického hlediska byly na odpis. A také já jsem se změnil a mám dnes jiný pohled, který mi tehdy chyběl. Nadšenost střídá jakási pomyslná úcta, asi stárnu spolu s ním, A někdy mne štvou sami kolemjdoucí, např. Z řad laické veřejnosti na výstavě, když se derou vidět silný motor pod kapotou, a když řeknu, že to je veterán a ta jawa 350 tam patří, a že ten nový Velor-x... s námi nemá nic společné, někdy znechuceně odchází. Místy se jim nedivím, můj stroj nevoní patinou.. Když jdu na veteránskou výstavu, pokochat se, rozhodně mne více upoutá popraskaný lak patinové Tatry, Škody či „Kejvačky“, kde je cítit a vidět zub času, dá se odhalovat zmíněná „technologická podstata a odvození způsobu výroby“ /byť jsem technický analfabet a jak tak zírám, věřím tomu, že snad právě toto je tak jak to má dle originálu. Kdežto u renovovaných kousků v muzeích nezřídka slyším „jo, dobrý, ale v chromu se to nedělalo, podívej na ty šroubky, co tam použili, to je …......“. . Když se dostanu s Velorexem na veteránský sraz, sám bych se chtěl tím vozítkem dostat do povědomí lidí ne jako něco extra, že tam jsem většinou sám, ale jako kus historie v pravém slova smyslu.
Proto když vidím, jak se na aukru rozebíral patiňák z Polska a prodával po dílech a majitel podle mne lhal že ne, nebo jsou díly třeba opískované, čímž se zcela ztratí třeba původní originální lak, který přece může být na jiném stroji dále použit, tak je mi celkem smutno.
Jistě, většina z nás asi chce hlavně jezdit, jezdit a jezdit, po srazech, čundrech, výletech..., někdo i do práce.. . A tam jde o bezpečnost, z toho pak plynou logické zásahy.
Kdybych byl já tím, kdo chce koupit Velorex, jdu po zachovalé patině schopné provozu. Kdybych byl trochu majetnější, nevadilo by mi ani pár rezavých šrámů či snesitelná koroze, protože bych ten kus dal do muzea. Ale pokud bych chtěl jezdit a jezdit, vylepšovat v rozumných mezích a celkem nepodstatných a neškodných detailech, typu rádio, CB atd., viz můj stroj, který kdekdo zná, tak právě pro tyto účely se hodí překopané stroje, totálky, díky nimž se daří, a jsem za to rád, renovovat, ne restaurovat, stále další a další stroje.
Díky za každý Velorex.
Tím jsem chtěl říct, že se jistě najdou tací, kdo nejdou do hloubky historie, nezajímá je, mají třeba více či méně peněz, někdo více či méně štěstí, a tak jsou schopni koupit, rozšroubovat , opískovat a nově potáhnout, čili znehodnotit to, o co se snaží právě tato aktivita, která by měla jít napříč všemi veteránskými spolky. Bylo by škoda, pokud někdo koupí stroj v původním stavu, což se dnes díky velké komunitě a knihám dá docela dobře prozkoumat, aby takový stroj nejezdil, nebo neskončil v nějakém muzeu, např. NTM (Národní technické muzeum).
To není jen problém Velorexů, ale třeba i Jaw apod., často se prodávaly motorky překopané na cosi jiného, rádoby čopr apod., dnes se již začínají konzervovat staré laky, já sám mám Jawu-ČZ 150 z r. 54 a ten původní lak, zašlý, chrom zarezlý, má své kouzlo, chci ji dát do pucu, ale na nový lak věru nepůjde...
Když jsem před cca 10 lety koupil na burze vačku, dušoval se prodejce, že je nová, z velorexu a fungovala jak měla. Nefungovala, šlo o jakousi repliku, která nefungovala do zadu. Dnes již je ve strojích spousta replikových dílů, jeden už mnohdy nemusí poznat, co je či není původní či dobrá replika, stroje co byly renovované taky stárnou na silnicích, ale původní patina je patina, důležitá i proto, že se stále dá říct, ano, tento náhradní díl je podle originálu, nebo pokud by něco bylo potřeba oměřit, použít jako matrici atd... .
A najdou se i další důvody krom toho podle mne nejpodstatnějšího, originál je originál, nemusí být nejdražší rozhodně finančně, ale podle mne historicky je nejcennější a hlavně, zaslouží si to, tento zájem a snahu! )
Tak Veteránům zdar!Posláno 23.04.2012 v 23:47 |
|
|
| | Origo-NEorigo | |
| | Uživatele můžete kontaktovat po | |
|
| Ahoj pánové,
dám do pozornosti trošku jiný pohled na problematiku „kvazi originality“ historických vozidel. Je opravdu hezké ne přímo rytířsky zásadové dochovávat auta, motorky a prostě všechna historická přibližovadla dle směrnic FIVA a pod. Áno rád s touto myšlenkou souhlasím, ale... Ale má to jede velký problém. Když se koukneme na mapu a koukneme z kt. zeměpisných oblastí (Belgie) FIVA svůj úřad řídí tak nemohu souhlasit. Problém spočívá jednak v penězích a v přístupností k technologii výroby. Mnohé součástky do historických aut jsou vyráběny dnes už pomalu zapomenutými technologiemi a to buď z důvodu poznání nových lepších materiálů a nebo prostě se technologické zpracování nerentuje z například z důvodu energetické náročnosti.
Uvedu pár příkladů za všechny – i na velorexech máme součástku (čep řízení) která je z cementované oceli. Ptám se proto, kto mi udělá pár čepů z tohoto materiálu. Asi nikto, protože jeden kus by stál pár tisíc, a když ho udělám z jiného možná lepšího-novějšího materiálu tak mám, a nebo nemám originál. Sklo čelné na auto, lepné nebo kalené? Reguláror napětí mechanický nebo do původní krabičky zabudovaný elektronický?
A zajdu ješte dál, napřiklad pískovaní... dneska ješte nám to udělají za pár šlupek v kdejaké stodole. Podle předpisú EU bude to za pár let minulostí, a budou muset být specielní boxy s odsáváním a bůhví jakým zabezpečením... a potom bude výsledek ten, že technologie pro běžného člověka bude nedostupná.
Zkus dnes koupit origo nitro barvu, používanou v minulosti na nátěry všeho co mělo kola. Dnes ji sotva seženeš a když tak na objednávku, a dle předpisú EU ji musíš stříkat ve specielním boxu a pod. A mohl bych psát do nekonečna, opravy vinutí startérů, dynam, zapalování a pod.....
Na západe od našich hranic jsou desítky profi-renovačních firem, které za pár desítek tisíc euro zrekonstruují vše co ješte nesežrala rez. Když porovnám, finančí zázemí sběratelů na západe a u nás, tak zistíme, že až na pár případů si u nás majitel historického vozidla financuje svůj koníček ze svého mnohdy skrovného výdělku.
To je velký a podstatný rozdíl nás a „zbytku světa“.
Dnes je však doba kdy, v mnohých případech návrat k originalitě, je dostupný jenom pro finančně zajištené sběratele.
Mám za to, že je velmi důležité vážit si každého jednotlivce kto přispěje k dochování našeho technického dědictví v provozuschopném stavu a hlavne toho kto „popularizuje“ naše technické dedictví, to znamená kto jezdí s veteránem a je ho vidět.
Viditelnost mám na mysli na silnicích a ne vedle silnic. Vedle silnic, to znamená, že každá posádka každou chvíli neco opravuje. Na silnici to znamená, že posádka jede a teší se ze života a s ní i naše okolí.
Pokud zásahy do našich strojů jsou přiměřené a posouvají náš stroj k větší spolehlivosti a tím provozuschonosti a tím i k naší radostí tak je to dobře, a je to i dobrý odkaz pro naše budoucí generace.
Závěrem mého příspěvku jen jedno moje malé přání:
Neudělejme chybu a nepolarizume, neodsuzujme a nerozdělujme sběratelskou obec dle nejakého prostého klíče (origo –Neorigo) protože to bude začátek konce všech veteránů.Posláno 21.04.2012 v 16:38 |
|
|
| | Kampan-stop zbytecnym renovacim | |
| | Uživatele můžete kontaktovat po | |
|
| Vymenim Velorex 16/350 hyd. z roku 1971 (jeste) v naprosto originalnim,velice dobrem stavu s veskerymi doklady i ze STPZ, odhlaseny,pojizdny bez nehody.
Za dobre renovovany Velo350.Posláno 21.04.2012 v 08:32 |
|
|
| | jsme rádi že nám to jezdí | |
| | Uživatele můžete kontaktovat po | |
|
| Možná tím spustím vlnu odporu či jinej druh nevole, ale i já si přisadím.
Pro mě byl hadrák vždy takový Do-Do (Dodělej Doma) a líbilo se mi, že co kus to originál s vlastníma úpravama, ale poslední dobou se všichni jakoby "posrali" do originality. Různorodost barevného provedení zaujme při kdejakém setkání víc jak stereotipní hnědá. Nejsem zastánce používání ve velorexu motorů vysokých kubatůr či zběsilích ůprav zasahujících do konstrukce samotného velorexu.
Jenže ono to přichází vše po vlnách. Nejdříve se strojů lidé zbavují, když příjde něco nové. To staré se tank nějak doopotřebuje případně přizpůsobí novějším požadavkům. S odstupem času co se dřív obdivovalo myslím tím úpravy ať už ke zkvalitnění jízdy nebo prostě pomršení z neznalosti se najednou začne odsuzovat. Pomalu příjde období záchrany toho co je. Renovace a návrat věcí do původního stavu v podstatě za každou cenu nemá význam. Pravdou je že pro mne ztrácí smysl mít potrhané nefunkční plachty na velorexu biť jsou originální a původní. Tak že tato výměna jde jako první. Není ani tak finančně náročná jako třeba nový lak profesionálně vyrobený na motorce. Jenže ono to spěje k tomu že tvrdí zastánci "rádoby původnosti" začnou po čase odsuzovat uživatele strojů, kteří přijedou po vlastní ose na sraz či výstavu. Obhajovat se budou tím ,že se přeci s takovým to unikátem nemůže jezdit.Co kdyby se něco po cestě stalo. Najednou budou tací co přijedou po ose za barbary.
Spíše mě mrzí každého stroje co je rozebrán dán do krabic jako například stroj na obrázcích (pravda né vždy odsouzen k zániku), případně rozprodán na díly. Jsem zastánce fungujících provozuschopných strojů s vratnými úpravami. Sám mám spoustu úprav na velorexu. vesměs to jsou ,ale takové úpravy co se dají bez použití kladiv seker autogenů v podstatě za několik hodin vrátit do stavu aby po nich nebyla zádná stopa. Samozřejmě né každá úprava případné vylepšení předchozího majitele je vždy špatná. Ono dokonalejší zapalování, lepší zdroj proudu případně úprava na kolech. jako mám třeba já přispěje dle mého názoru víc ke každodenímu užívání.Takové úpravy v podstatě odstraní neduhy co stroj má ať je to takové to plavání na silnici. Nebo stálý problém s dobíjením kuli celodennímu svícení, případně problém se zapalováním. Člověk přeci nemusí bejt pomalu po každé jízdě od šmíru a stále opravovat to samé co už je dávno překonané. V podstatě jsou to vyjmenované věci co mnohé velorexi odstavili z běžného provozu většinou na dlouhou dobu, případně dovedli až k záhubě.
Abych si užil jízdu ve velorexu tak i k tomuto účelu jsem si velorex jako dopravní prostředek pořídil. Nikoliv jako výstavní exponát přikrytý pod skleněnou pokličkou, který bych otíral prachovkou.Když se zadaří tak ročně absolvuju za volantem velorexu přes deset tisic km. Proto i zmiňované úpravy. Tím sice nesplňuju kritéria FIFA a jsou podstatě fuk jelikož Velorex mám pro zábavu nikoliv pro okrasu.
hawgPosláno 21.04.2012 v 07:49 |
|
|
| | Kampaň - stop zbytečným renovacím | |
| | Uživatele můžete kontaktovat po | |
|
| Tvůj článek je velkým pohlazením na mojí duši !
Konečně snad přestanou lidi blbnout a budou jezdit krásně starý stroje .Ani já neobnovuju. Jen postupně doplňuju a snažím se o původní kompletnost.
PájaPosláno 20.04.2012 v 09:10 |
|
|
|
Komentáře mohou psát pouze a uživatelé.
|
|
|
| Celkem článků: | 847 | Celkem fotografií: | 9489 |
|
| TOP články | |
| | Diskuse u článků | |
| | |
|