Tak vršky jsou za námi.... Přidávám pár fotografií . Vyrazili jsme z Prahy už krátce po poledni. Na staré karlovarské silnici Velorex několikrát statečně odolával dešti, vybaven novým stěračem - tedy mým starým, který jsem našel po dvaceti letech.... novou zadní pneumatikou a novými uhlíky o kterých ještě bude řeč. V pět odpoledne jsme udělali zastávku v penzionu v Kfelech u Ostrova. Výborné kafe a štrůdl můžeme jen doporučit. Když to už vypadalo, že se předpověď počasí nevyplní, začali jsme šplhat k Merklínu a definitivně se zatáhlo. Na " Blaťáku" jako již tradičně bylo vše perfektně zorganizováno. Nejprve jsme postavili svůj stan, pak jsme pomohli s vojenským "veřejným". Západ slunce vyšel, ale jasně ukázal, že pěkně je a bude pouze v Říši. Z fotografie je patrno, že dešťová deka už v pátek byla natažena od Potůčků do vnitrozemí..... Zimu jsme spolehlivě zahnali smrští tvrdého alkoholu a grogů a po pěkném představení s ohnivou show v očekávání věcí příštích jsme uléhali do navlhlých spacáků.....
Sobotní ráno nevěstilo nic dobrého - vzbudil jsem se chladem od nohou - a to jsem měl na sobě pět vrstev oblečení. Venku mlha a zima. No tradiční snídaně v podobě bleskových stolů nás všechny perfektně rozehřála. Soutěžní jízda byla báječná. Trasa vedla nádhernou krajinou a místy, kam se jinak kolo motorových vozidel dostane jen s velkými obtížemi.... Díky tomu, že Štíťa nestihl vyvěsit ceduli na stanovišti, viděli jsme jeden úsek trasy celkem třikrát, ale vůbec nám to nevadilo, alespoň jsme se mohli vyfotit u oldschoolové cedule POTRAVINY, kterou jsme předtím minuli bez povšimnutí. Kraslice jsou pěkným městem... Jen ten pirát silnic s Vitem, kterého jsme posléze našli za hospodou nám trochu zvedl mandle.... Když jsme tahali Tatrovku s půllitrem, začalo být jasné, že Blesk pořádá druhé zimní vršky. Pršet pak přestalo až pozdě v noci. Ještě že ve velkém stanu byl naftový vyvíječ pekla, který spolu s grily masem a kořalkou a pivem a grogy pomohl přežít....
Ráno bylo o trochu tepleji než v sobotu. I dohlednost byla nepoměrně větší… Možná to byl jen subjektivní pocit z toho, jak jsme se těšili na slibované palačinky – byly fakt úžasné…. Dobrou náladu nám nemohlo pokazit ani balení mokrého stanu a spacích pytlů. Pak už hurá do kolony směr Karlovy Vary. Letošní trasa centrem města byla nepatrně obměněna. Za užaslé výrazy lázeňáků to vždycky stojí… I když Dalibor Vrána dorazil do Varů již modrou Ladou, Velorex sem prostě tak nějak patří. Karlovy Vary jsou mezinárodním městem. Setkávají se tu nejen lidé odlišnými jazyky hovořící, ale i odlišně smýšlející. Čestným občanem města byl Adolf Hitler, osvobodili jej američané a bydlí zde občané bývalého Sovětského svazu. Přesto je město každoročně dobyto nikoli hereckými hvězdami filmového festivalu, ale kolonou českých vozítek VELOREX.
Po vyhlášení výsledků před hlavní poštou jsme se vydali na zpáteční cestu. Zvolili jsme letos klidnější trasu kolem doupovských hor podél řeky Ohře, přes zdevastované lázně Kyselka, kolem místa tragické dopravní nehody autobusu v Damicích, Klášterec, Kadaň, Louny a Peruc.
Letos se vše obešlo bez závad. Pouze jsme mazali řetězy neustále omývané proudy dešťové vody. Jo až na mé uhlíky. V Boskovicích mi to nějak moc nestartovalo a tak jsem přelízl smirkem rotor a vyměnil uhlíky. Použil jsem takové měděné, které pro Velorex club na zakázku vyrobila jedna rakouská firma těsně po revoluci r. 1989. No vodivé byly úžasně, ale ač na pohled a vrypy tvrdé, prakticky velmi měkké. Vydržely pouhých 300 km. Robert to komentoval slovy : „ Tak jsem myslel, že jsem všechny ty šmejdy vyhodil a vida pan předseda má ještě nějakou zásobu….“
Po vyhlášení výsledků dala Městská policie neoficiální limit pro parkování jednu hodinu. Šli jsme tedy v klidu do oplatkárny na oplatku a kafe. Když jsme se ale ve třičtvrtě na dvanáct vrátili, byly všechny Velorexy pryč. Čekal na nás jen Robert a Emil. Nestačili jsme se tak s nikým rozloučit a poděkovat za perfektní víkend.
O kvalitě srazu svědčí nejlépe to, že i přes nepřízeň počasí přijelo více než padesát Velorexů…. Bleskovi a jeho týmu třikrát sláva a dík, fakt to bylo zase sqelý. Janě brzké uzdravení, její polštářky jsou super. Jsou tak pěkné, že jsem i přes instrukce pořadatelů viděl posádku, která si vzala dva…… Tak zase za rok na Zimních vršcích č. 3………..