Teplé letní noci jsou ideální příležitostí pro noční vyjížďku a tato Jardova výzva mne přiměla k urychlenému dotěsnění mého polorozebraného motoru a zpojízdnění stroje za rekordní půlden.
Sraz účastníků z VT Plumlov byl stanoven na večerní půl osmou na benzínce u Drahanovic. Dojel jsem nedočkavě s mírným předstihem a za chvíli se objevily známé stroje pilotované Jardou a Paldou, na místě navigátorů obsazené jejich druhými láskami Helčou a Marcelkou. Mě se o místo spolujezdce ucházela cestou jedna kočka, ale vzhledem ke zkušebnímu charakteru jízdy a o 100 ccm nižšímu objemu mého motoru oproti kolegům jsem absolvoval cestu sólo. Její fotku alespoň přikládám níže i se sexy rolničkou.
Na krátkém brífingu byla stanovena jako první cíl cesty pískovna na Nákle, kde se lze obzvláště v tomto počasí příjemně vykoupat. Palda jel první a já jsem ve snaze udržet jeho dračí tempo poprvé dosáhl rychlosti 77 km/h, kterou moje 250 překvapivě dobře zvládala (i podle Jardy) a přičemž jsem také zjistil, že hadrák má v této rychlosti ten správný motocyklový zvuk. Na Nákle jsme zapózovali místním fotografům, osvěžili se vodou v pískovně, která je vzhledem ke štěrkovému podloží uprostřed hlinité Hané nečekaně čistá, a vypili výbornou kávu připravenou v Paldově minibaru v originální domácí keramice.
Jako další cíl vyjížďky byl určen hrad Bouzov. Jelikož se terén tímto směrem slušně zvedá, což si dobře pamatuju z mých gymnaziálních cyklovýletů, byla to pro můj stroj další zatěžkávací zkouška, kdy mi oba kolegové se svým tempem nic nedali zadarmo. Tady už přicházela do kopců ke slovu stále častěji trojka. Zvuk otáček vytočené trojky mě ale příjemně vracel do mé motocyklové minulosti.
Na parkoviště pod hradem Bouzovem jsme dorazili kolem desáté. Na vyhřátém asfaltu mezi hadráky jsme pozorovali hvězdné nebe s padajícími meteory a debata o cestování, genetice, velorexech a poloze naší Země vůči supergalaxiím nám vydržela asi do půlnoci.
Cestou zpět jsme již byli pány silnice a myslím, že jsme museli na náhodné kolemjdoucí působit poněkud démonickým dojmem. Já jsem si po odpojení k domovu vychutnal i prázdný městský okruh v Olomouci hezky naplno po středové čáře. Ve tři čtvrtě na jednu jsem bez závad zaparkoval na zahradě a uložil se s pocitem dítěte, které dostalo novou hračku.
Jsem vám, kluci (a holky), vděčný za tento krásný výlet – děkuji!
Trasa: Olomouc – Drahanovice – Senice – Mezice – Bouzov – Olomouc. Celkem 125 km.
Spotřeba: po dotankování cca 4 – 5 l/100 km s tím, že dostával do kopců slušně napít… Svíčka však hnědookrová, kouření minimální, tak myslím, že karburace je v zásadě vyladěná.
Elektrika: zlaté VAPE. Světla jsem po cestě neřešil, ani když jsme na chvíli zastavili, jsem nezhasínal. Starty zatepla na drc.
Závady: po cestě se Paldovi šprajclo šoupě v karburátoru, což hoši promptně vyřešili.
Já jsem po ohledání druhý den nalezl jen uvolněný tlumič sání a nenalezl jeden šroub svislého čepu, který se cestou stal součástí moravské země… Jo a vypadl mi drátek pravého zadního obrysového světla ze svorkovnice, což se napravilo doma snadno.
Co byla ovšem „nejlepší“ závada bylo to, že jsem druhý den vyrazil dotankovat a po cca 400 metrech od domu ztratil zajišťovací kolík řadicí páčky, který musel již viset na vlásku. Řazení se tím stalo s okamžitou platností nefunkčním a já jsem se vrátil zpět domů na jedničku se šroubovákem vraženým do aretačního otvoru… To znamená, že jsem výlet dokončil s rezervou těchto 400 m…
Jen k doplnění k této večerní vyjížďce. Když Jarda mejlem nabízel tuto akci, do předmětu dal:
MÍSTO LIPNICE BOUZOV.
A to proto, že v tomto termínu jsme jezdívali na Lipnici. To víte, že jsme na ni zavzpomínali, jak by tam bylo fajn.
Palda
P.S. dík za tento vydařený večer ještě jednou patří Jardovi a Helči.