Dnes brzo ráno jsem s Velorexem prožil první "vážné" dobrodružství, kdy mě nechal na cestě.
Vzniklá situace je klasickou ilustrací pořekadel typu "na posraného i hajzl spadne" nebo "čert sere na větší hromadu", jak říkají Valaši...
Je to v pořadí pouze druhá drobná závada, která mě nechala na cestě a zajímavé je, že se obě týkaly řazení. Není to však zatím zas tak špatná bilance na těch cca 1400 km, co jsem s ním od července ujel. Ta první se navíc stala tak blízko domu, že jsem jedničku zařadil šroubovákem a vrátil se. Ne však dnes.
Ta dnešní sranda začala tím, že jsem se včera probudil a zjistil jsem že chrchlám způsobem, který mi nedovolil spolu s celkovou slabostí opustit lůžko skoro celý den. Nicméně dnes mě čekala pohotovostní služba, kterou by omluvila až amputace končetin nebo něco podobného, tak jsem si řekl, že nepojedu na kole jako obvykle, leč hadrákem. Navlékl jsem se teple jako letec z první světové, nastartoval jsem na třetí zatáhnutí naprosto krásně, jen se mi zdálo, že výfuk má trochu ostřejší zvuk. Nic vážného, časem dotáhnu kolena a tlumiče a bude to OK. Dojel jsem krásně až na Selské náměstí ve Chválkovicích a tu se zvuk výfuku náhle zostřil způsobem, jako když tam žádný tlumič není. Vypnul jsem tedy motor, dojel setrvačností na vedlejší ulici, zastavil jsem a obhlížel stav. Vše bylo na svém místě až jsem poklepal na pravou rybinu a zjistil, že v ní kovově hrká. Nic vážného, uvnitř se asi rozvolnila tlumicí vložka. Dojet se s tím dá, jenom budu mít výraznější zvukovou kulisu a zítra to stáhnu k sobě.
Tak jsem opět nastartoval, vzal za řadicí páku, že tam dám jedničku, a ona mi zůstala volně v ruce. Porucha naprosto nesouvisející s výfukem, ale neuvěřitelně ve stejný moment. Ulomil se konec řadicí páky u spojení s táhlem, co vede k motoru, a já si uvědomil, že to bylo prasklé, že jsem o tom věděl a zapomněl na to, či lépe řečeno spoléhal, že to do zimy vydrží a pak se to lehce svaří. To jsem ovšem podcenil vibrace hadráka, kterým takové naprasknutí materiálu nemůže dlouho odolat... Tak jsem to otočil zpět a zatlačil asi 200 m (naštěstí!) před dům kamaráda, že to nechám u jejich vrat a dojedu autobusem a později mu napíšu SMS, protože chápu, že normální lidi v neděli o půl sedmé spí.
Když pominu svůj zjev pilota (nebo úchyla v kůži?), který nastoupil do autobusu MHD, bylo jistě zajímavé, jak jsem hledal svůj mobil - obsah mých kapes tvořily 2 kožené kukly a pár kožených rukavic, obsah tašky asi 10 párů bílých ponožek do práce, prostě divný týpek po ránu. Chyběla jen sekera a ocelová struna...
Jenomže jsem zjistil, že mobil nemám. Nechal jsem ho při snídani v dobíječce. Takže zajímavá prekérka - hadrák na ulici, žena s autem spí doma 5 km na jednu stranu a kolega končící pohotovostní službu mě čeká 6 km na druhou stranu a já o sobě nemám jak dát nikomu vědět. Aspoň, že jsem chytil autobus po půl sedmé, kterým jsem to jakž takž do té práce stihnul. Naštěstí si mobil ženy pamatuju, tak jsem zbytek událostí dořešil pevnou linkou z práce... Nechápu, jak jsme ještě před pár lety bez těch mobilů byli vůbec schopni přežít... :-)
Doufám, že adresář "Dobrodružství s hadrákem" nebude mít příliš častá pokračování tohoto druhu... :-)
Pavel